Jsem ještě horší...

Toto je možná taková malá pozvánka na malý kurz víry, který mě ještě čeká příští týden. Lákán jsem na to už celou dobu, co jsem v Drahotuších. Dokud jsem byl student, byl jsem lákán hodně aktivně hlavně ještě v Dlouhé Loučce a už jsem se zúčastnil asi 2x na ultreji (v Olomouci a letos v Rožnově pod Radhoštěm) a teprve včera společenství, které se schází během roka asi nějak pravidelně. Nemám tu spiritualitu prozkoumanou, ale velice se těším na duchovní obnovu pro muže na Gruni. Chcete-li vědět víc, podívejte se.

Jak jsem psal, mnoho toho nevím. Co o tom vím, tak vždycky na ultreji byla mše svatá, téma a spoustu jídla a hlavně vřelá komunikace a skupinky, které si o tématu povídají, ale ty mě zatím asi trochu minuly.

Velice krásně se společně rozebírá Písmo, jak jsem to zažil teď na společenství v Hranicích, kde nás bylo 8, tedy takový ideální počet. Začalo se společnou modlitbou k Duchu Svatému, kterou všeci, kromě mě znali. Pak byla modlitba jednoduchá a zakončeno bylo opět jednoduchou modlitbou. Před tím vším se chystalo na stůl (správně píšu chystalo) a pak i uklízelo. Celé spolčenství byla živá komunikace mezi sebou a v rámci tématu.

Téma bylo drsné a krásné: "Milujte své nepřátele...", jak to zaznamenává sv. Lukáš.

Vždycky to společenství vede někdo, kdo k tomu má co říci. Tentokrát přijel MUDr Robert až ze Slovenska vlakem. Téma měl dobře propracované. Všichni zúčastnění jej patrně znali, jen já jsem byl trochu mimo. Když byl osloven doktor a bylo mu tykáno, tak vzhledem k tomu, že mluvil velmi fundovaně a pěkně tak, že jsem jako student teologie celkem stíhal dokonce i některé hloubky, soudil jsem skoro až do konce, než se začalo hovořit o sestřičkách, že jde o doktora teologie. A ono šlo o psychiatra, možná dobře, že jsem to nevěděl, asi bych byl mlčenlivější, protože kdo ví, co si takový psychiatr pomyslí o takovém bláznovi, jaký jsem já. 

Myslet si můžete, co chcete, je to ještě horší. To, kdo mě zná, ví, že nemám ze sebe a ani to nemyslím vážně. Nejsem taková kapacita, abych takto dovedl milovat své nepřátele. 

Jo, když si člověk uvědomí, že po hříchu je nepřítelem Božím, to potom můžeme zakusit, co je to "milovat nepřátele."

A tak, když mi někdo vynadá, můžu si říct, že byl mírný, protože ve skutečnosti jsem ještě mnohem horší. To je drsná představa.

Já umím milovat nepřítele zcela profesionálně, tak jsem si to myslel a nebál jsem se to říct nahlas, že když ho vidím, tak z lásky k němu přejdu na druhý chodník, abychom se nestřetli a jeden nebo druhý z nás neudělal hřích. Ale my musíme odpouštět, musíme umět nastavit druhou tvář a být prvními k usmíření.

Nutno říci, že ono milujte své nepřátele nezahrnuje nějaký seznam těch, které zrovna nezahrnuji láskou. Můj nepřítel je můj blížní, který se proti mě proviní hříchem a já mu mám ze srdce odpustit a milovat ho. 

Tak jo, jsem poučen, budu to tak dělat.

To není však taky tak jednoduché: Bůh nám odpouští a my musíme chtít jeho odpuštění a také odpouštět. A ne jen tak ledabyle: "tak ti teda odpouštím..." a ještě toho človíčka ponížit, že jsme mu museli odpustit. To musí jít ze srdce.

No, co budu psát...to bych psal ještě dlouho, však po jídle to trvalo, já nevím, jak dlouho, připadlo mi to jako chvilka, ale bylo to hodně, protože jsme začali odpoledne a už byla tma a že jsem si myslel, že je to tak na hodinu, díval jsem se v srdci po čase a teprve tehdy to začalo trvat, protože jsem nastavil srdce na něco jiného, než slyšení Božího slova.

Je krásné si čas od času takto ve společenství probrat některé části Písma. Bylo to to, co jsem tak trochu potřeboval jako náboj do dalšího času a ač mě dost vadilo, že se to táhlo přes čas mše svaté, o níž jsem si myslel, že bude vrcholem, ale nebylo to na škodu, velmi mi to prospělo a neztratil jsem čas, byť jsem měl jiné plány.

Občas jsem vstoupil do vykládání, což nebylo zakázáno, ba to přímo přednášející doporučoval, svým vykládáním někdy i přímo ze života, což se nikdy neobešlo bez komentáře, zvláště, když to bylo k tématu. A nevstupoval jsem jenom já. Myslím, že to obohatilo nás všechny.

A tak se moc těším na Boží zážitky se společenstvím, které teprve poznávám.