Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Jak mohou děti prožít půst

7. 3. 2019 9:51
Rubrika: Deník katechety

Před postní dobou začlo u nás ve farnosti spolčátko pro rodiče s předškolními dětmi. Vždycky, tj. 2x se sešlo dohromady 11 dětí z možného potenciálu 22, co chodí (někteří se ještě nesou) s rodiči do kostela v Drahotuších.

Máte-li zájem, podívejte se na fotky:První spolčátko

Při druhém spolčátku, jehož fotky ještě visí ve fotoaparátu, ale přidám je tam jsme se dostali do středy před popeleční středou. A jelikož jsem byl obou spolčátek s paní učitelkou Aničkou aktivně účasten (běžně moc nebudu, protože máme náboženství v Partutovicích, ale občas rád sjedu dolů) a protože dětem chtěla dát nějaké postní úkoly, oslovila mě jako katechetu, abych dětem o postu něco řekl.

Inu, trochu jsem se zdráhal, neboť mě o to požádala těsně před tím, tak jsem to s úsměvem komentoval: "Škoda, že jsem to nevěděl před hodinou, mohl bych si to připravit." Načež tatínek Tomáš mě povzbudil: "To nemusí být odborný výklad." A tak na přípravu jsem měl jenom něco málo, ale uvědomil jsem si, že by nebylo hezké tuto výzvu nechat plavat. Navíc přece máme Ducha Svatého, ne? A Písmo nás též povzbuzuje: "Nepřipravujte si předem..."

A tak po krátké chvíli ticha jsem začal s komunikací: "Děti, těšíte se na vánoce?" Dovedete si představit nadšenou odpověď. "Ale, než jsou vánoce, je čas přípravy. Některé jste jistě chodily s rodiči na roráty..." Roráty jsou v Drahotuších po těch letech docela oblíbené. "Ale teď, za týden, se budeme připravovat na mnohem důležitější svátky - na velikonoce. To slavíme, že Ježíš, kterého vidíme často na kříži, zvítězil nad smrtí. A na tuto slavnost je velmi důležité se pořádně připravit. A k tomu nás vede právě doba postní, kdy si z lásky k Pánu Ježíši můžeme také něco odepřít nebo někomu udělat velikou radost."

Děti pak dostaly takový papírek s různými úkoly, které mohou plnit se svými rodiči. Byly tam takové, které je provedou společně postní dobou: účast na mši svaté, ranní a večerní modlitba, křížová cesta, a místo sv. přijímání jsme vymysleli modlitbu před jídlem. Splněním těch úkolů si mohly vymalovat tu část obrázku, která připadala na ten úkol. 

Ve farnosti o. Radomír vymýšlí cestu postní dobou, která bude mít svou podobu pro farnost. Asi tam budou také úkoly i pro děti.

Já jsem v té době myslel na křížovou cestu pro cyklisty, která vyjde v den, kdybychom měly vyjet - tj. 10.3. Slíbil jsem v našem Infolistu, že nás provede sv. Vavřinec. V této chvíli jsem u 9. zastavení a doufám, že se mi to podaří včas dokončit. Rozjímat podle života sv. Vavřince není práce na 1 hodinu, už na tom pár dní pracuji (rozumějme, mezi dalšími povinnostmi, ne, že dělám jen to - prostě po chvilkách). Odkaz zde taky bude, až to bude.

Nicméně mi to nastavilo další katechetický implulz. Vzhledem k tomu, že učím nejmladší děti, které asi jen z poloviny vidí občas vnitřek kostela, a podle zvyků nejsou zatiženi povinným půstem od masa a újmy jako na popeleční středu, přemýšlel jsem, jak jim přiblížit půst, aby o něm měly ponětí a byl jim na míru. 

Samozřejmě vím, že ještě existuje třeba postní almužna a jiné věci a také dál budeme s dětmi probírat křížovou cestu, kterou bych chtěl s těmito dětmi (pouze z Drahotuš) nacvičit na Květnou neděli.

Téma hodiny bylo jasné: Pokušení Páně na poušti. Kdo je katecheta, ví, že to neberu z látky 1. třídy, tož po pravdě řeknu, že mi osnovy 1. ročníku moc nevyhovují, a tak z nich beru jen něco, ale většinu látky se nebojím vzít z učiva 2. třídy, kde je dost příběhů, malování i možných her, k nimž lze ještě něco přimyslet.

Do hodiny jsem nebral žádné jiné pomůcky (dokonce jsem neměl ani čím psát), než bonbóny, které jsem koupil těsně před tím. Byl to jeden jediný sáček pro všech 5 (v Partutovicích 6) žáků. Vím, že děti bonbóny rády a dokáží jimi udělat taky radost.

Předem jsem dětem řekl, že téma i hra v dnešní hodině bude obojí pro ně velmi těžké. Dramaticky jsem začal vyprávět o Ježíšově pobytu na poušti. Ptal jsem se dětí, kolik by vydržely bez jídla a velmi chlubivě jsem jim řekl, že dospělý člověk vydrží asi 40 dní. Ptal jsem se jich, jaké je to na poušti, co tam všechno chybí.

A pak jsem začal: "Když už Ježíš byl na pokraji sil, úplně vyhladověl, přišel za ním ďábel a začal ho pokoušet...," načež jsem vytáhl z kapsi připravený sáček bonbónů, předem dětem řekl, že je teď také budu pokoušet. "Jsi-li Syn Boží, udělej z kamene chléb..." "Chléb by Ježíše zasytil a bylo by mu dobře. Poslechl ho Ježíš?" Načež hned pohotový žáček odpověděl: "A proč by to dělal - poslouchat ďábla!" Přesně tak.

Potom jsem roztrhl a vysypal pytlík bonbónů. "Máte je rádi, ale teď je to jako to kamení, nedotýkejte se toho. Já budu vyprávět dál." Viděl jsem u nich veliké napětí. Bylo to lákavé, ale přece poslouchaly a reagovaly dál. Během chvilky je měly spočítané, zatímco já jsem ani netušil, kolik jich na počet vlastně je. A tak mi bylo v Drahotuších oznámeno, že 19.

"No jo, ale Vás je 5, někdo se bude muset jednoho vzdát." A reakce bylo opět velmi rychlá. "Dobře, vyhrál jsi, teď můžeš poctivě, jak jsi říkal rozdat bonbóny mezi vás, ale zatím s nimi nikdo nic nedělejte, než skončí hodina." Před koncem jsem jim řekl: "Jen jeden bonbón je pro vás. Tím ostatním můžete někomu udělat radost." A hned některé napadlo, komu tu radost udělají.

Sdílet

Komentáře

kacarovi3 Ted dumám, které z dětí hřešilo a nechalo si víc, než jeden bombon. Je to podle váhy slova. Někdo si slova váží více a zachovává čestně to, na čem se dohodlo a jsou takoví, kteří kašlou na váhu slov i slibů. Jak jde o jejich prospěch, nemá jejich slib žádnou cenu. Ještě se tomu zasmějí, jak ti druzí se dělí s jinými, jak jsou naivní. Vojto, dokážeš odhadnout, komu na slibu záleží a komu ne? Je to otázka cti každého z nich. Mě třeba na dodržení mého slova hodně záleží a když své slovo nedodržím, ztrácím svou čest a ta je mi hodně drahá. Kvůli ní se dříve lidé zabíjeli v soubojích. Čest byla víc, než vlastní život. Jak to dnes vnímá mladá generace? Váží si daného slova?

Vojtěch Hýbl (VVRH) Pavle, z vyprávění si můžeš povšimnout, že píšu zvláště o dětech v Drahotuších a Partutovské jsem dal jen pro forma do závorky. Děti v první třídě, pokud získáš jejich důvěru, ti řeknou všechno a jsou velice sdílní, takže dokonce od nich vím, komu se rozhodli udělat radost. Partutovské děti znám také. Nicméně zatím jsou více na sport než na náboženství, konec konců, tam je to 6 opravdu živých skvělých kluků, zatímco v Drahotuších mám většinu holek (když jsme všichni, tak jsme půl na půl po stránce pohlaví, protože já jsem muž). No a protože kluci z Partutovic jsou spíše sdílní sportovně a náboženství berou taky jako sport, tak jim mohu důvěřovat a vést je k tomu, aby to, co jsem jim řekl jako "trenér" skutečně splnili. Pokud to nesplní, omezím výhody - to je jednoduché a oni to vědí.

kacarovi3 Jak Vojto vnímáš dnešní dobu, kdy člověk člověku nevěří a slovo chlapa už neplatí?

Vojtěch Hýbl (VVRH) Pavle, velmi dobře, nemyslím si, co předkládáš. Podívej se na člověka očima Krista s láskou a slovo chlapa patří do hospody.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio