Setkání katechetů olomoucké arcidiecéze - kratší verze

Uvědomil jsem si, že občas píšu trochu dlouze a tak pro účely našeho setkání katechetů zpracuji tuto verzi kratší. Naštěstí na počítači docela dobře fungují tlačítka "kopírovat" a "Vložit", ale kdyby někdo si chtěl přečíst román, může začít verzí delší: tady.

Začnu z první sv. zpovědi, když mě v mých skoro 10  pan farář zkoušel, rozesmál jsem třídu: "U sv. zpovědi jsem ještě nebyl, ke sv. zpovědi jdu po prvé." No a tak to bylo i s arcidiecézním setkáním katechetů (na Velehradě 2.2.).

Když jsme setkání probírali na našem děkanátním setkání, bylo mě naznačeno, že ač jsem nejmladší a s nejnižším titulem... jsem tušil, že to tak dopadne, rozhodl jsem se přihlásit.

Jak to tak bývá u těchto akcí, když se pro to člověk jakkoliv rozhodne, dokonce i s moji mírnou nevolí, Pán mu to mnohonásobně odplatí a to tím více, čím více úsilí to bude stát, takže i z tohoto setkání jsem dostal mnoho dárků navíc, až jsem byl z nich totálně unavený, ale nabitý a šťastný.

Den předem jsem zjistil, že na jen v sobotu, budu muset obětovat pár hodin spánku, autobus k Velehradu mi jel 4:46, jasný budíček na 3:45.

Že jsem tak vstával, brzy jsem přijel, v kapli byl před časem ranní modlitby, všimla si mě paní kolegyně katechetka z Centra pro katechezi, přinesla mi vysačku s mým jménem a brožurku s programem a možností do ní vpisovat darovanou propiskou. Takových pozorností během dne bylo hodně, hlásili se ke mně kolegové známí i neznámí a měl jsem radost také nejen, že jsem je viděl, ale i byl viděn.

Snídani jsem objednanou neměl, modlil jsem se v tichosti a o samotě růženec, což byl také velký dar. Pak jsem s radostí očekával plodnou přednášku, ze které mám mnoho zápisků a vím, co jsem chtěl vědět o genderové ideologii z úst Doc. Petra Dvořáka. Pan profesor Mons. Petr Piťha to řekl velice pěkně prorocky, že jsem se těšil na výklad proroctví a ten byl skutečně poctivý.

Na další jsem došel mírně opožděn, škoda. Manželé mluvili o výchově skutečně poutavě a jako svobodný muž jsem si toho dost zapisoval zvláště při pohledu na kolegy okolo. Dělal jsem si poznámky na PL 2. roč. z druhé strany, neboť jich mám nadbytek,  většinou kluci nemají velké pochopení pro VV...

Zaujala mě pronesená myšlenka: "Spousta lidí si výchovu plete s chovem." Napsal jsem si toho ještě více. Škoda, že jste tam nebyli,  téma "Jak pomoci rodině" bylo otevřeno nejen katechetům.

Pak bylo několik informací... Již ve 12:45 bylo setkání zástupců katechetů za děkanáty.

Jsem mladý, nezkušený. Rád děti učím náboženství, rád se s nimi setkávám, mám rád i spolčo katechetů, sdílení se kolegy nad starostmi o děti. Pro mě osobně být dobrým katechetou se rovná tomu: mít rád všechny ty, které mám učit, jejich kamarády i nepřátele, dokázat jim ukázat, že mě na nich záleží a chci jim dělat radost. O to se upřímně snažím a to se také snažím sdílet.

Bavilo se nad mnoha problémy, z nichž mnohé mě skutečně "pobavily", neboť šlo často věci, které  neřeším. Metodika je pro mě věc, která může být velmi inspirativní a je v nich mnoho dobrých nápadů, ale...

K zábavě bylo proč že je nás tak málo na setkání (cca 60). Názory byly různé... nad mým jedním krátkým příspěvkem se účastníci zasmáli: "V církvi se pořád něco slaví..." 

Byl nám představen nový web pro katechety, kde budeme moci nejen čerpat inspiraci, ale také vlastní inspiraci vkládat, což je výborný počin byť mě v tom chybí trochu kontrola co tam kdo dá.

Chtěje stihnout návštěvu baziliky, rozhodl jsem se odejít po následující přednášce. Vstupy do škol s etickými tématy mě zajímaly a rád jsem si přednášku vyslechl, byť jsem si již nedělal žádný zápis. Vidím tento projekt jako velmi praktický. Chodím do školy rád a bavím se se všemi dětmi, nejen s těmi, které chodí do náboženství. Mnoho jich ještě chodí na faru, na obědy nebo kdekoli a rád si pro ně udělám čas, když mnoho z nich mě osloví.

Z plodné přednášky si pamatuji hlavně tento špek, jímž přednášející citovala pana faráře: "Raději matka od plotny, než nějaký Uzel."

Vědom si toho, že asi nestihnu mši svatou, šel jsem do baziliky hned po té přednášce. Před bazilikou jsem viděl pohřební auto. "Odpočinutí věčné, dej Jí, Pane..." Potichu jsem šel dál a sedl si na místo vzadu, daleko od pozůstalých, Velehradská bazilika je na rodinný pohřeb veliká, zůstal do konce obřadu, takže jsem byl v okamžiku sv. přijímání...