Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Ministrant a růženec aneb vzniklé rozjímání nad růžencovými tajemstvími

Poslední dobou mám na blogu velmi mnoho příspěvků, asi se budu muset mírnit. Začínal jsem 1-2x za měsíc, teď v tomto měsíci je to již 5. článek. Bohu díky za množství inspirace, se kterou se rád podělím. Ministrant při liturgii kázat nemůže, ale nikde není řečeno, že nemůže kázat na blogu, takže možná taková malá satisfakce.

Zažil jsem teď zajímavé období mezi mariánskými svátky od 18.1., kdy je Matka křesťanské jednoty až po dnešek, kdy si církev může připomínat Pannu Marii Lurdskou. Skoro denně jsem psal rozjímání na 1 desátek a měl při tom pohled na službu ministranta. Víc a vlastně i to samé rozjímání, jeho pohnutky a další je zachyceno v této části blogu: ministrant-a-ruzenec.

Co zde je, je tedy toho opisem a jelikož růženec se dobře modlí s obrázky, bude v tomto článku po každém rozjímání odkaz na obrázek a také videa, kdy se můžeme společně "virtuálně" pomodlit.

Po tomto krátkém úvodu, který můžete vynechat, začínáme.

Úvod k růženci

Kéž by sis, milý ministrante, tuto modlitbu zamiloval. Je velice krásná, vede Tě samotná Matka Boží. Učí tě všechno o Jejím Synu, o Pánu, kterému sloužíš. Ona ho znala celý jeho život a zná ho zcela dokonale. Ty můžeš naslouchat a nebudeš se nudit, i když za celou dobu neděláš žádný složitý úkon, jen se modlíš a počítáš zrnka modlitby na růženci.

Růženec má teď už čtyři překrásné růže. Kněz nosí čtyři barvy ornátu vždycky podle liturgické doby. Růžencové růže mají barvy trochu jiné.

Úvod k radostnému růženci

Radostná může mít bílou jako čistotu nebo modrou, jako barvu Matky Boží, která Ježíše provázela od začátku jeho života přes celé jeho dětství. Během liturgického roku slavíme první čtyři tajemství a o pátém tajemství čteme v Lukášově evangeliu ve vánoční době.

Úvod k růženci světla

Růže světla může mít barvu zlatou nebo také zelenou, jako je její stvol a listy. Ježíš nás v té době učil vše od svého Otce, ukazoval nám, jak máme žít svůj život s Bohem.

Onu růži světla vynalezl papež Jan Pavel II. Když jsem byl ještě kluk, nějak mi v růženci chyběla kapitola veřejného působení Pána Ježíše a tuto potřebu viděl i Petr dneška, tehdejší papež a odevzdal ji církvi k dalšímu přiblížení se životu Hlavy církve - Krista.

Úvod k bolestnému růženci

Bolestná růže má barvu červenou jako je barva Kristovy krve, která se za nás vydává. Nebo může mít barvu fialovou jako je barva těch, kteří konají pokání, protože Kristus za nás trpěl až k smrti. Když jsou v postní době křížové cesty, kněz při nich obvykle obléká fialový pluviál, aby nám připomněl Krista, který vzal naše hříchy na svůj kříž.

Úvod ke slavnému růženci

Pak je ještě růže slavná, jejíž krásu těžko můžeme popsat nějakou barvou, vždyť vykoupený svět září všemi barvami. Zlato, které náleží králi dostatečně nevypovídá vznešenost Zmrtvýchvstalého. Kadidlo, které mudrci přinesli k poctě Boží, dost nevypoví o tom, jak veliký je Bůh, který si zamiloval člověka a myrha dostatečně neprovoní hrob, který zůstal prázdný.

1. radostný - Zvěstování Panně Marii

Tato slavnost Zvěstování je situována většinou do postní doby. V té době se neděje nic většího, než, že se připravujeme na velikonoce. Maria a anděl jsou sami a jen andělovi Maria řekla svoje ano. Ty jsi, milý ministrante, řekl svoje ano službě Bohu a věř, že tvé ano je velmi důležité. Mariino ano si můžeš připomínat vždy, když zvoní zvon k modlitbě Anděl Páně. A pamatuj, když řekneš Bohu ano, Bůh tvé ano bere vážně.

Zvěstování Panně Marii

2. radostný - Návštěva Panny Marie u Alžběty

Když Gabriel řekl Marii poselství, zmínil také zázrak, který Bůh učinil její tetě a proto se Maria vydala na cestu do jednoho judského města v horách. Z těchto dvou setkání máme polovinu modlitby Zdrávas Maria. Ze samotného setkání s Alžbětou pak Mariin chvalozpěv, veliké Bohu díky. Mariina cesta byla dlouhou poutí ke službě Bohu i bližnímu. Také ty se vydáváš na pouť, abys byl blízko Pánu a mohl ho chválit jako dobrý sluha Boží.

Návštěva Marie u Alžběty

3. radostný - Narození Ježíše

Jako ministrant mám v paměti nejvíc noční mši, kdy zpívá sbor nějakou vánoční pastorelu - u nás snad nejčastěji Rybovku, ale jsou i jiné velmi krásné. Je to velmi krásná slavnost - slavnost, kdy se narodil Bůh mezi námi - věčné Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Je to jedna z nejslavnějších bohoslužeb a při tom ve skutečnosti ona událost probíhala ve skrovnosti, až v bídě. Ano, Pán přišel do bídy našeho světa - ten Pán, kterému Ty sloužíš!

Narození Ježíše

4. radostný - Obětování Ježíše v chrámě

Jeden z nejkrásnějších okamžiků liturgie je, když se při mši svaté křtí dítě. Ježíš je v chrámě, když je mu pouhých 40 dní. Marii a Josefa vede víra k vděčnosti Bohu, kterou projevují v chrámě. Přicházejí do chrámu jako všichni rodiče a při tom potkají Simeona a Annu, kterým Bůh slíbil, že uvidí Mesiáše. Když slavíme Hromnice, už nejsou vánoce, ale doba našeho běžného slavení - mezidobí. Až do tohoto dne může být v kostele betlém a díváme se na Narozeného. Podívej se při tom také na křtitelnici, kde tě přinesli rodiče, aby ses mohl stát dítětem Božím.

Obětování v chrámě

5. radostný - Nalezení Ježíše v chrámě

Chodíš rád do kostela? Ježíš s rodiči pravidelně putovali do Jeruzalémského chrámu. Toto místo si zamiloval, protože šlo o dům jeho Otce. Klidně tam zůstal i bez vědomí Josefa a Marie. Velice dobře znal katechismus, až se židovští učenci divili, když s nimi vedl rozhovor. Když jej potom našli v chrámě, poslušně šel s nimi a vůbec poslouchal rodiče a prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí. Jak je to s Tebou... Dokážeš mluvit o Ježíši? Posloucháš rodiče? Prospíváš moudrostí? I kdyby ne, tak u Ježíše máš dobrý vzor, neboj se ho napodobovat.

Nalezení v chrámě

1. světla - Křest Páně

Tento svátek končí dobu vánoční a začíná liturgické mezidobí. Ježíš opouští teplo domova a vydává se mezi lidi představit nám svého Otce a lásku mezi nimi. Začíná od Jana Křtitele, který křtí lidi v řece Jordánu. S ním se setkal již před vlastním narozením a Jan ho poznává jako toho, kterému on není hoden udělit křest na odpuštění hříchů. Před Ježíšem tam však bylo mnoho těch, kteří se rozhodli pro pokání a Ježíš toto jejich rozhodnutí bere právě v řece při vlastním křtu a otvírá se nám tajemství Boží Trojice. Jak často chodíme za Kristem ke knězi do zpovědnice, aby nám byli odpuštěny hříchy? Zamiluj si zpověď, protože Pán Tě opravdu očistí Duchem svatým a ohněm.

Křest Páně

2. světla - Svatba v Káně

Při liturgii jde zřejmě o dost oblíbené evangelium pro svatebčany. Není zde uvedeno jméno ženicha ani nevěsty, důležitá je zde Maria a také Ježíš. Výrazná je Mariina věta: Udělejte všechno, co vám řekne, kterou si do svého biskupského znaku vzal i otec arcibiskup Jan Graubner. Tato Mariina věta by měla být naším celoživotním programem. A Ježíš nežádal až tak moc, jen naplnit džbány vodou. Při mši svaté se po nás ministrantech také nechce žádná složitá aktivita a při tom je velmi důležité udělat, co je po nás žádáno a tím se význačně podílíme na kráse liturgie. Co se stalo nenazývá evangelista Jan zázrakem, ale znamením. Všimni si toho znamení a dělej to, co ti ukazuje.

Svatba v Káně

3. světla - Pán Ježíš hlásá evangelium a vyzývá k pokání

Pro koho Ježíš hlásá evangelium a koho že to vyzývá k pokání? Liturgický rok nás provází všemi 33 lety Ježíše na Zemi. Ve třech nedělních cyklech k nám mluví, protože Pán 3 roky veřejně působil mezi lidmi. Ta výzva, kdy Ježíš nám ukazuje svou a Otcovu lásku má otevřít nejen srdce těch lidí tehdy, ale i naše srdce teď. A tuto výzvu si nemůžeme nechat jen sami pro sebe, je potřeba ji šířit dál. Neboj se a ukazuj, že Bůh si zamiloval každého z nás a poslal nám svého Syna, které nám hlásá evangelium a vyzývá nás k pokání.

Hlásání evangelia a výzva k pokání

4. světla - Ježíš na hoře Tábor ukázal svou slávu

Při přípravě na Velikonoce o 2. postní neděli se čte právě toto evangelium a pak ještě při svátku Proměnění Páně v srpnu, takže hned 2x ročně můžeme prožít tento zážitek, který měli apoštolové Petr, Jakub a Jan na celý život a pochopili ho až teprve ve světle zmrtvýchvstání. Evangelista Marek podotýká, že nevěděli, co je to "vstát z mrtvých". Velikonoce slavíme každý rok a každou neděli si připomínáme Ježíšovo zmrtvýchvstání. Je velmi důležité neustále prožívat tuto pravdu. Také ty můžeš mít s Ježíšem svůj velký osobní zážitek, který apoštolové prožili právě na Táboře. Pán kéž tě vede ke světle své slávy a ukazuje ti, kam máš směřovat.

Hora Tábor

5. světla - Ježíš ustanovuje eucharistii

Den ustanovení si slavnostně připomínáme vždy o Zeleném čtvrtku při ranní mši sv. s biskupem a při večerní mši, kdy může být i umývání nohou. Velkou slavností po velikonoční době je slavnost Těla a Krve Páně, kterou rádi překládáme na neděli a konají se slavnostní průvody. Eucharistie je veliký dar, který je potřeba žít. Ježíš odkazuje apoštolům způsob, jak budou pořád s Ním a jak bude pořád s Kristem celá církev. V daru eucharistie čerpáme sílu a stáváme se živými svědky Krista. Když přijímáme eucharistii, jsme živou monstrancí, ve které je přítomen Kristus. Jako ministranti ve společenství nejvíce přisluhujeme právě při eucharistii. Na přijetí tohoto daru se však musíme připravit čistým srdcem. A tak připravme své srdce na každou eucharistii.

Ustanovení Eucharistie

1. bolestný - Ježíš se potí krví

Jak náročné je číst pašije a vidět všechnu tu krutost lidského srdce. V Getsemanské zahradě je Ježíš sám s učedníky, kteří tam spí, než přijde zrádce s vojskem. Toto tajemství si připomínáme v liturgii o Zeleném čtvrtku po večerní mši. Místo požehnání jdeme s Kristem do zahrady a potom se všichni rozprchneme, jako se rozprchli apoštolové. Odhalí se oltáře a je vidět jen prázdnota a tichost adorace v Getsemanské zahradě. Můžeme zajít do hloubky, kdy náš Pán si začíná plně uvědomovat, co ho čeká pro naši spásu. Nenechme ho v tom samotného, jako apoštolové, kteří od této chvíle prožívají strach a zmatek.

Getsemany

2. bolestný - Ježíše bičují

Pilátův rozsudek je nespravedlivý. Chce sice Ježíše osvobodit, když říká: "Dám ho tedy zbičovat a pak ho propustím." Nenalezl žádnou vinu a přesto dal příkaz k bičování, aby ukázal svou dobrotu a mírnost. Pilát nese vinu za tuto nespravedlnost, ale všichni přidáváme rány, když porušujeme Boží přikázání svými hříchy. Skutečně znovu bičujeme Krista, jeho tělo, církev. A to bičování bylo židům ještě málo... chce to přísnější trest: "Ať je ukřižován!" Když by Bůh měřil tímto metrem, mohlo by zaznít vůči nám něco horšího: "Že mě urážíš, propadáš peklu!" Ale Ježíš pokorně přijímá naše jednání a chce nám odpustit. Chtějme i my, aby nám bylo odpuštěno.

bič

3. bolestný - Ježíše korunují trním

Králi králů se posmívají obyčejní vojáci jen tak. Ježíš si to kupodivu nechá líbit, nechá se posmívat, trpí za nás. Už, když učil, říkal bohatou nabídku odměny světa za věrnost Bohu: Budou vás tupit, pronásledovat, vylhaně vám připisovat každou špatnost. Radujte se a jásejte, neboť máte velkou odměnu v nebi. Ač to není vůbec jednoduché, Ježíš věděl přesně, o čem mluví. Najdou se tací, kteří se nám posmívají kvůli víře? Co dělal Ježíš, když mu vojáci nasazovali korunu z trní? Z tohoto tajemství víme moc dobře, že není jednoduché jednat také tak.

trnová koruna

4. bolestný - Via crucis

Když se podívám v kostele na křížovou cestu, vím odkud jde Pán a kam směřuje - od Piláta až ke Kalvárii. Jednotlivé události prožíváme zvláště v postní době při pobožnosti křížové cesty a celé Kristovo utrpení při čtení pašijí od evangelistů Matouše, Marka či Lukáše na Květnou neděli a od Jana na Velký pátek. Tato cesta je náročná, plná utrpení, nelidského utrpení, ale přesto počítá s každým účastníkem dění od vojáků, velekněží či přihlížejícího lidu. Evangelisté si všímají také Šimona nebo plačících žen. Každý má místo u Ježíšova kříže, i ty, milý služebníku, jsi tomuto kříži blíž.

kříž

5. bolestný - Dokonáno jest

Pohled na kříž doma, v kostele, venku, kdekoliv... Je to znamení vítězství. Paradoxní znamení. Někteří se mohou ptát: "Jak můžete oslavovat smrt?" Máme na tuto otázku odpověď? Častokrát vyprovázíme zemřelé. Je to bolestná chvíle, ale chvíle plná naděje, naděje, kterou kázal sv. Pavel, když píše ve svém dopise: "Nechci znát nic jiného, než Krista ukřižovaného!" Kristus kraluje z kříže. Divný to trůn pro Krále a zcela originální vítězství! Kristus svou smrtí na kříži zvítězil nad smrtí. Na kříži Krista jsou všechny naše hříchy, kterých litujeme a chceme činit pokání. Každý pátek je toto pro křesťana velikou připomínkou.

dokonáno

1. slavný - Zmrtvýchvstání

Dlouhá a krásná liturgie velikonoční vigilie nás přivádí Božím Slovem k tajemství spásy. Jak slavně zazní "Aleluja" po dlouhých týdnech mlčení a příprav na tuto slavnost. Do veliké noci přichází veliké světlo, sám Kristus, který vstal z mrtvých. Pán, který dokázal navracet život, svou vlastní mocí vstal z mrtvých a rozbořil brány podsvětí. "Není zde, byl vzkříšen!" Tato tajemná zpráva řečená ženám se nese světem jako veliké světlo. Nedávno ještě apoštolové nevěděli, co je to vstát z mrtvých a teď mají tuto radostnou zvěst hlásat světu. Tato radost se musí roznášet dál a to je to naše poslání: říkat všem, že směřujeme k zmrtvýchvstání!

Vzkříšení

2. slavný - Nanebevstoupení Páně

Taková nenápadná slavnost na konci velikonoc ve čtvrtek. Zmrtvýchvstání Pána Ježíše nikdo neviděl, ale Zmrtvýchvstalý se ukázal mnoha lidem, zažili s Ním setkání a svědčili o tom. V liturgii slavíme velikonoce celých 50 dní až do Seslání Ducha Svatého. Toto slavení má veliký význam. V době, kdy svátky jara všem končí, se naše křesťanské slavení rozjíždí na plné oprátky. Slavíme celou dobu setkávání s Pánem, kdy učedníci mají konkrétní zkušenost se Zmrtvýchvstalým a vždy znovu ho poznávají. Nyní ho vidí naposled fyzicky, ale on s námi zůstává až do konce světa. A potom apoštolové jdou a společně se modlí ve večeřadle. Při každé modlitbě zakoušíš setkání s Pánem. I teď se s Ním setkáváš. Užij si to a svěř se mu. On Ti chystá v nebi místo.

Nanebevstoupení

3. slavný - Letnice

Poslední velikonoční slavnost a velká slavnost vzniku církve. Apoštolové jsou naplněni odvahou, jako by byli opilí, ač je teprve 9 ráno. Když se ve farnosti slaví biřmování, jsou to nové letnice. Přijíždí biskup, pastýř diecéze a všem biřmovancům dá nová jména, nově je oslovuje a do farnosti přichází nový vítr, vichr Božích darů z Ducha Svatého. Církev je zase nová a čerstvá, raduje se, slaví a roste, rozrůstá se tam, kam Duch vane. Těšte se na tuto velkolepou slavnost, která apoštoly zbavila strachu a mohli hlásat evangelium celému světu. I ty, milý služebníče Boží, hlásej evangelium celým svým životem - nejen ve chvílích u oltáře, když si oblékáš slavnostní šat.

Letnice

4. slavný - Nanebevzetí Panny Marie

Krásná slavnost 15. srpna, mnoho kostelů nese tento vznešený titul a je jasné, kam nás Panna Maria vede. Když už se v růženci modlíš tu modlitbu tak často, při každém rozjímání vždy 10x, můžeš si uvědomit směr, kterým Maria ukazuje na Ježíše. Prosíme: "Pros za nás nyní, i v hodinu smrti naši." Tak víš, ke které hodině máš směřovat a kam Tě Matka Boží vede. Neboj se a jdi tím směrem. A ač ti to mnoho věcí komplikuje, ty víš, že nejsi sám. Vzýváš o pomoc Matku Boží, které její Syn nic neodmítne. Můžeš mít v nebi silnější přímluvkyni?

Nanebevzetí

5. slavný - Korunovace Panny Marie

Běžně během měsíce května se při májových pobožnostech modlí litanie k Panně Marii, které vrcholí ve zvolání "Královno..." Na závěr růžence se modlíme modlitbu Zdrávas, Královno. Nenápadná památka 22. srpna nám připomíná Pannu Marii jako Královnu. Ve východní liturgii je celý oktáv Nanebevzetí Panny Marie vyvrcholen tímto svátkem. Královně náleží úcta a k této úctě se my jako katoličtí křesťané hlásíme a Panně Marii vzhlížíme jako k nebeské Královně. Pán Ježíš z kříže svěřuje Marii Janovi, řka "Hle, tvá matka." A tak pro nás je povzbuzením, že máme naši nebeskou maminku jako královnu, které se nemusíme bát svěřit své starosti. A tak se neboj ani ty, milý ministrante.

Královna

Desátek za duše v očistci

Někde bývá dobrý zvyk modlit se navíc tento jeden desátek: "Pane, smiluj se nad dušemi v očistci..." Za každým desátkem prosíme: "...a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, kteří toho nejvíce potřebují." V celém růženci přemítáme o Kristově životě, o nás, kam směřujeme a modlíme se za ty, kteří nejvíce potřebují nebe. Spojujeme se tak skrze tuto dálnici církev bojující s trpící a vítěznou. V modlitbě růžence jsme celou dobu na straně vítěze a prosíme Pána, aby těm, kteří jsou tomu nejblíže, duším v očistci, dopřál onen vítězný věnec, o který celý život bojovali. Zvláštním způsoben na duše v očistci pamatuje církev v modlitbách od 1. do 8. listopadu. 1. listopadu oslavuje všechny svaté a hned druhého navazuje vzpomínkou na všechny věrné zemřelé.

Desátek v živém růženci

Modlitba růžence je skutečně krásná. Mnohé farnosti mají společenství živého růžence, které ti, milý ministrante, dává příležitost modlit se denně alespoň jeden desátek a protože je ve společenství, je to jako by ses modlil růženec úplně celý. Podobně můžeš rozjímat třeba každý den jedno tajemství a budeš z toho mít dobrou duchovní obnovu. Růženec je vynikající výzbrojí proti ďáblu a při tom je tak jednoduchý. Není vůbec tlustý jako Misál ani neobsahuje tloušťku Bible, modlíš se jen modlitbu Páně, Pozdravení andělské a Sláva Otci. Je to tak přístupná modlitba, že se jí ďábel bojí a dělá všechno proto, aby ses nemodlil. Nedbej na to a jako služebník Boží se ji rád modli zbožně a s úctou. 

Zobrazeno 268×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio