Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Divadlo nebo mše svatá?

Občas se mi tak stává, že o nějakém příspěvku na svůj blog přemýšlím hodně dlouho, než se vytříbí, ač původně jsem ho chtěl vyvěsit ještě v ten den, co mě to napadlo. Někdy je potřeba vyčkat správného času, u jiných věcí zase je lépe udělat je hned, než na ně zapomenu. Stává se tak, že potom nevím, co bych sem dal dřív nebo jsou i věci, které plánuji tak dlouho, že zde dosud nevisí  a v nejbližší době ještě viset nebudou.

Mám velmi rád divadlo, protože má hodně společného, ale i hodně rozdílného s prožíváním mše svaté.

Podívám-li se do kostela, vidím jako hlavní části prostoru kněžiště a loď. V divadle zase jeviště a hlediště. Některé kostely vypadají jako divadlo, je však tragické, když naše modlitby ve shromáždění vypadají jako divadlo, přičemž divadlem být nemohou, ale živým vztahem s naším Pánem.

Na mši svaté jsem většinu dní v roce a na každou mši svatou v jakékoli podobě ritu se vždy velice těším, již si neříkám jako dítě: "zase kostel."

Ještě jsem vlastně neobjasnil, proč píšu tento příspěvek. Píšu to proto, že jsem po sv. Anežce České měl velmi intenzivní možnost prožívat obojí, ba dokonce jsem tou dobou byl více v našem domácím KD ve Václavově na ochotnické divadelní přehlídce O Václava z Václavova, kdo chce, můžete se podívat sem.

Jsem tak trochu patriot své rodné obce, můj tatínek ochotník, já si také velice rád zahraji divadlo a podívám se na něj jako aktivní divák. Z letošní přehlídky jsem viděl 8 kousků, samé dobré divadelní kusy během pěti dní, co jsem byl doma.

Když jsem se vrátil z první části, přičemž jsem za víkend byl na pěti představeních (noční jsem vynechával), byl jsem jen na jediné mši sv. v neděli, jindy mi to nevyšlo. Byl jsem velice pěkně kulturně naladěn, ale chybělo tomu něco podstatného.

Když se na mši sv. jde podívat někdo, kdo má smysl pro kulturu, věřím, že z ní má velký kulturní zážitek, pokud vše jde zcela normálně podle liturgických plánů. Může cítit harmonii, dobrou partu se společným zájmem a živý náboj.

Když mám vztah ke mši svaté a jdu na divadlo, mám z divadla většinou dobrý kulturní zážitek, pokud je to dobré divadlo a o divadelní hře rád mnoho pozitivního řeknu vč. svých zážitků. A o té přehlídce bych mohl dlouho krásně a sladce vyprávět.

Společenství herců dá dohromady něco, co má bavit všechny ty, co se sešli, komunikuje s diváky a naplňuje jejich čas. A tvoří se radost, sdílnost, pohoda. Za chvíli však divadlo skončí, všichni se rozejdou a dál už to jejich život moc neformuje. Víme, že ten a ten hrdina udělal to a to, dopadl tak a tak, máme vědomosti, ale nedotýká se to tolik našeho života, zůstalo to jenom u litery.

Když jsem na mši svaté, pokaždé objevuji její neustálou aktuálnost, přestože dění je na první pohled vždy stejné. Když se čte z Písma, vím, kam to směřuje a za kněze bych v našem rodném jazyce dokázal odříkat kteroukoli eucharistickou modlitbu. 

Ale mše svatá je neustále živá a neustále formuje život a dává mu směr. Možná nedokážu po mši sv. říci, co zrovna četl kněz v evangeliu či o čem měl kázání, ale vím, že jsem napojen na živé tělo církve a že mě účast na eucharistii naplňuje a povzbuzuje ke konání dobra pro své okolí a ke svědectví Kristu.

Mše svatá má svůj děj, který je neustále živý a kde hlavní rolí je náš Pán, kterého aktivně mohu přijmout do svého srdce. 

Při divadle mohu přijmout třeba heslo Tří mušketýrů: "Jeden za všechny, všichni za jednoho" či obdivovat šermířské umění, ale tím to pro mě končí a můj život se ubírá jiným směrem.

Při mši svaté je však moje srdce nasměrováno ke Kristu a Kristus je pak směruje dál pokud mu říkám ano a neříkám ano pokušení a hříchu. 

Tak už víte, co se mi líbí na mši svaté i na divadle.

 

Zobrazeno 717×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio