Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Pamatujte na své představené... aneb když mi biskup řekne ano

31. 10. 2018 0:00

Jako na každý rok, i na rok 2019 vydáváme kalendář děkanátu Hranice, na kterém letos budou naši kněží, další pastorační pracovníci, duchovní v jiné pastoraci (s jinou konfesí) a o naši olomoučtí biskupové. Je uveden právě touto větou z listu Židům 13, 7 - 9, kde se píše:

Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili víru a napodobuje jejich život. Ježíš Kristus je stejný včera, dnes i na věky. Nenechte se svézt všelijakými cizími naukami.

Toto čtení se pravidelně čte při ranních chválách o památce, svátku i slavnosti nějakého duchovního pastýře, takže už ho znám i z paměti a mám ho velice rád. Avšak pozorný čtenář si zajisté povšimnul chyby (v tomto případě záměrné), která tomu textu dává úplně jiný smysl. To je totiž tak, když se člověk naučí něco z paměti a pak něco poplete, jak se mi to jeden krát stalo a ani jsem si to neuvědomil.

Ale buďme si jisti, že představený jen tak neskončí víru. Je přece podepřen modlitbami vlastními i celé církve a proto se nemusíme bát představené napodobovat.

Tak samozřejmě správně je ...jak skončili život a napodobujte jejich víru...

Naši představení jsou nám vzorem, tím více biskup a mají nám ukazovat jasný směr. A jsou chvíle důležité pro člověka, kdy biskup mi řekne ano. Každý takový akt je velmi významný, protože tím mě biskup někam posílá. A o tom bude ten článek.

Přijmout poslání - to je velký úkol a musím říct, že vůbec ne snadný. Poslání dostáváme vždycky od někoho - někdo nás někam pošle (rodiče, kamarád, šéf v práci, pan farář, taky otec biskup...). Když nás však maminka pošle vynést koš, je to rozhodně jednoduchší, než přijmout hlavní roli v nějakém divadelním představení a přesně se ji naučit.

Za jakých okolností jsem přijal pozvání sloužit u oltáře jako ministrant, to už jsem na tomto blogu psal několikrát, naposledy zde: ja-te-potrebuji.

První, kdy jsem vědomě přijal poslání od biskupa bylo na Antiochii v r. 1996. Antiochia ke svému poslání žádá pravidelně požehnání biskupa do farnosti, kam chce jít hlásat Krista, ostatně na to se můžete podívat nejen dál v mém blogu, ale přímo u zdroje: antiochia.cz

Asi první jako takové by měla být svátost biřmování, nicméně nebyl jsem biřmován biskupem, ale jeho nejbližším spolupracovníkem tehdy generálním vikářem + Mons. Erichem Pepříkem. A právě od přijetí této svátosti, kterou běžně uděluje biskup mohu říci, že jsem mnohem raději a s pomocí darů Ducha Svatého přijímal jakékoli poslání od biskupa.

Nebylo to někdy tak jednoduché, ale přijímal jsem to vždy rád a vždy jsem se snažil o to naplňovat to, co ode mne biskup chtěl či čím jsem byl pověřen třeba jen zprostředkovaně, jako někdy v r. 2000, kdy jsem našemu otci arcibiskupovi na jeho žádost psal dopis o stavu ministrantů v děkanátě Zábřeh. Dostal jsem i odpověď zpět s jeho požehnáním.

Když jsem v roce 2000 začal spolupracovat s P. Pavlem Jagošem ve farnosti Rychnov na Moravě, hned po Novém roce 2001 začal také pastorační kurz v Moravské Třebové, který jsem absolvoval asi v září toho roku. Tento kurz mi do budoucnosti otevřel mnohá dvířka a tam, kde se děje, bych ho jistě doporučil každému, kdo se zajímá o církev a dění v církvi a chce pro církev něco užitečného dělat.

Výsledkem kurzu byl diplom lektora, na který jsem byl patřičně hrdý. Konečně jsem měl papír na to, že mohu přednášet Božímu lidu při liturgii Boží Slovo a měl jsem na paměti myšlenku Mons. Pavla Dokládala, že "Špatně číst Boží Slovo znamená totéž, jako házet eucharistii po zemi." Proto jsem se také snažil vždy si Boží Slovo připravit a snažit se mu podle svých schopností porozumět.

V roce 2002 požádal P. Pavel Jagoš pro mě biskupa o pověření k mimořádnému udělování svátosti eucharistie a 13.10. toho roku při mši svaté ve 14:30 v kapli Panny Marie v Rachnově na Moravě jsem po prvé podával eucharistii věřícím na základě souhlasu svého biskupa a první přijímající ode mne eucharistického Krista se slovy "Tělo Kristovo" byl Marcel.

Toto pověření se obnovuje každé dva roky a biskup dále souhlasil i o dva roky později a eucharistického Krista věřícím příležitostně podávám dosud, i když už jsem v Drahotuších pastoračním asistentem.

V neposlední řadě tento diplom z pastoračního kurzu mi otevřel dveře i nového působiště, kdy dekretem, který se zatím obnovuje každý rok, ze dne 13.11. 2005 jsem byl ustanoven (samostatným) pastoračním asistentem ve farnosti Drahotuše. 

Aby toho nebylo málo, tak jsem postupně zjistil, že diplom, který také opravňoval k pomoci ve výuce náboženství, nikoli však ve škole není přesně tím, co by mi zajišťovalo adekvátní vzdělání v teologické oblasti a měl jsem upřímnou touhu poznávat víc.

Jelikož prostředí tomu bylo nakloněno za pomocí Adély jsem podal přihlášku na CMTF UP Olomouc k oboru teologické nauky. To byl rok 2011, někdy v únoru, v červnu jsem úspěšně složil přijímací zkoušku a v polovině září jsem byl po prvé imatrikulován. Studia mě bavila a prohlubovala mi znalosti, avšak další pastorační práce taky a bylo těžké to zkloubit tak, abych nemusel přerušovat a navazovat další studium, takže až po sedmi letech, kdy jsem letos 24.5. promoval a jsem se stal bakalářem teologie.

Jsem z toho velice nadšený a tak po absolvování duchovních cvičení, které každý pastorační pracovník má absolvovat každé dva roky, jsem prostřednictvím o. Radomíra, požádal skrze katechetické centrum svého biskupa, aby mi udělil kanonickou misi a dostal jsem důvěru na 3 roky. Další poslání od biskupa, které je pro mě požehnáním a také závazkem, abych dobře konal to, k čemu mi dal biskup důvěru a souhlas.

Proto rád pamatuji na své představené, kteří nám hlásají Boží slovo, nejen v modlitbě, uvažuji, jak žijí život a snažím se napodobovat a hlásat víru, kterou žijí v Kristu, který je stejný včera, dnes i na věky. A doufám, že se nenechám svézt všelijakými jinými naukami. 

 

Zobrazeno 1390×

Komentáře

Ferenc

Svezl jsi mě Hospodine a dal jsem se svézt. (Srov Jer 20,7)

JiKu

@Ferenc: Ano, Jeremiáš = první historicky doložený (dokonce biblicky!) stopař.

sofomorón


Mě spíš zaujalo to "zkloubit". Tak dlouho to kloubil, až to úplně zkloubil.

VVRH: Tak doufám, že budete ve studiu pokračovat, aby z Vás mohl být kněz, nebo rovnou biskup.

JiKu

Za mého života došlo již k tolika změnám v pravopisu s/z, že aby se v tom prase vyznalo.
Koukám nato jak snebespadlý/znebespadlý/snebezpadlý/znebezpadlý.

JiKu

@sofomoron: Kde se, prosím, dá studovat rovnou na biskupa?

sofomorón


Nevím, myslel jsem, že kdo udělá na CMTF UPOL doktorát nebo licenciát, ten může být biskupem.
VVRH úspěšně udělal bakaláře, takže už mu chybějí jen dva stupínky.

JiKu

Narážel jsem na to "knězem, nebo rovnou biskupem".

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Jé, tady se to rozjelo. Já si pravopis moc nekontroluji a tak to dopadá. Jinak mé ambice jsou zatím skrovné. Kdo ví, Pán by církev určitě netrestal tím, že by mě svěřil nějaký příliš zodpovědný úkol, tím méně biskup, který má místní církev na starosti.

JiKu

O tom je entropie jazyka.
Jsou chyby, které jsou prostě jen chyby, ale význam nemění. Ale ty, které význam mění a navíc tak pěkně, ty si nemůžeme nechat proklouznout. :-)

Lenochod

Souhlasím, a našich olomouckých biskupů si nesmírně vážím, protože mi přijde, že jsou fakt super :) to znamená, že naši podporu a modlitbu též potřebují.

Zobrazit 10 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio