Mše sv. za šťastnou hodinku smrti

Jako každý měsíc jsem prožil nádhernou svatou zpověď, velice silnou a osvobozující. Víc o zpovědi nechci prozrazovat.

Vždycky se těším, když 1x za měsíc jedu na faru do Zubří a když je to z úterý na středu, občas prožiji s o. Pavlem i mši sv., jak někteří říkají v tradičním ritu, což je pochopitelně název značně nepřesný, ale aby nebyly zmatky, můžem se ho držet.

Tak tomu tedy bylo i včera. Po kafi a duchovních rozhovorech měl o. Pavel telefon a hned jsme šli do kostela ke slavení mše sv. za šťastnou hodinku smrti.

Sice jsem tušil, že by mohla být tradiční mše, ale nikterak zvlášť jsem se na ni nepřipravoval. Latinu číst tak trochu umím a prožitek ze mše svaté mám vždycky veliký, jako z každé mše, na kterou se vždy těším a snažím se co nejvíce připravit, abych byl i pozorný a mohl přijmout Krista, který se dává za každého z nás.

Při této mši sv. jsem navíc cítil, že struktura tradiční mše se mi už pomalu dostává do krve a nemusím tolik toho čerpat v rubrikách z příručky, co zrovna bude. Všechno jsem s napětím očekával a snažil se dělat tak, jak by to mělo být, sic to ještě stále není dokonalé a má Latina ještě ne moc rychlá.

Poslední dobou 2x týdně prožívám mši sv. ve fialové barvě z důvodu pohřbu. Tady se o pohřeb nejednalo, ale formulář byl za šťastnou hodinku smrti. Byli jsme na mši svaté jen já a kněz, můj zpovědník a celé nebe. Cítil jsem, jak se celé nebe teď přimlouvá za umírajícího, za něhož byla tato mše sv. slavena. Byla to velká chvíle, že jsem mohl být toho součástí a také prosit Pána, aby onen umírající posilněn svátostmi se dostal do nebe. 

Když tak blízko je slavnost všech svatých, volá si Pán věrné duše a věřím tomu, že církev bude brzy mít dalšího nesvatořečeného světce. Ale je potřeba prosit. A v tento čas je dobře, když pomáháme duším z očistce svými modlitbami.

Proto jsem byl také u sv. zpovědi, abych mohl získávat duším odpustky. A proto při mši sv. prosíme Pána za živé i zemřelé, aby je směroval k sobě do nebe.