Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Jak mě děti zmalovaly

31. 10. 2018 16:56
Rubrika: Jen tak

Vypadá to, že tento měsíc, zvláště v jeho závěru moc píšu. Je to i několik článků denně, ale nebojte se, neplánuji do budoucna, že bych byl tak plodný spisovatel.

Tento článek jako málokterý stojí za to opatřit i fotkou. Tu mám dole, takže si musíte počkat. Neuvidíte však originál, protože ten jsem rozmazal sotva mě namalovaly, ale pěkně od začátku.

Vůbec jsem netušil, že budu tohle psát, tak to bude krátký. Chci totiž napsat ještě jeden článek, který bude o něčem mnohem důležitějším. Tady toto je tak trochu blbost.

Dnes jsem v Partutovicích s dětmi nacvičoval divadlo hned po obědě a pak mělo být náboženství. Říkám mělo být.

Nicméně se slavil svátek duchů a tak děti od oběda byly pomalované a měly různé masky. Vědom si toho, odkud vítr vane, bavil jsem se s nimi celou cestu do školy a některé masky si i vyzkoušel a obdivoval zvlášť. Najít mezi dětmi žáky do náboženství v některých případech bylo skoro nemožné, protože se skrývaly pod kostýmem i celí. Nic jsem jim tedy nevysvětloval, jen obdivoval jejich masky netuše, co si tím vysloužím.

Když jsme dorazili do školy, nastartoval jsem interaktivní tabuli, protože většina dětí si stejně nevzala texty na Bonifáce a Bohu díky, je to na internetu a ani já jsem neměl texty, protože jsem přijel rovnou ze zpovědi a neměl jsem nic ani na náboženství, protože jsem plánoval, že v tom krásném počasí se půjdeme pomodlit na hřbitov za zemřelé a očekával nadšení dětí, když jim to řeknu.

Když jsem všechno připravil k nacvičování, zeptali se mě děti na mé oblíbené zvíře, řekl jsem jim to a pak zaznělo orel. Když se podíváte na toho Bonifáce, zjistíte, že je tam dost rolí na to, aby na toto heslo se všichni semkly kolem mě, podržely mě a začaly malovat. Byl to zajímavý komunikativní nápad a tak jsem se nebránil. Netušil jsem, jak po tom vypadám, protože ve třídě nebylo zrcadlo.

Pak jsme začali nacvičovat a šlo to jako po másle. Nejmladší herce jsme však z družiny poslali na chodbu, aby nás nerušili svým hlučným hraním s hračkami, což jim ovšem bylo dovoleno, protože byli až na konci divadla. Spolupráce byla veliká a plodná.

Pak už mělo začít náboženství, nicméně byl jsem se trochu umýt a tak jsem nechal vzkázat, že ať se všichni oblečou a s ostatními dětmi z družiny jdou ven, že si je vyzvednu. Když však jsem mluvil s paní družinářkou, říkala, že kluci (a já mám samé kluky) už jsou rozděleni na fotbal, tak jsem si říkal, že už to nebudem hrotit a navrhnu to dětem, zda chtějí jít na hřbitov.

Na moje motivace mi řekli, že byli už včera. S tím jsem se tedy spokojil a tak o všech svatých, dušičkách a svátku duchů si povíme raději příště, ať není zmatek a nekomplikujeme si morálku. Stejně asi někteří budou zítra nebo v neděli v kostele. A krom toho, na toto téma je dobré, když jsou děti správně naladěné a ne po čerstvých oslavách svátku duchů.

Zobrazeno 683×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio