Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Básničky, které se nestihly včas

Už tři čtvrtě roku každý týden se pokouším a hodně dalších lidiček dává dohromady myšlenky z nedělních evangelií do veršů. Článek o tom už jsem psal, teď chci napsat, jak to pokračuje dál. (původní článek)

Také se trochu posunula kvalita napsaného a pojetí také. Od postní doby jsem já osobně, ale postupně i další autoři, jak můžete shlédnout (FATYM.COM), se posunuli od jedné myšlenky někdy i k přebásnění evangelia. Tam už těžko si člověk zapamatuje heslo, leda, že si vybere jeden verš, ale někdy se může naučit celou jednoduchou básničku. Ale i když si tu básničku či básničky jiných tvůrců nezapamatuji, přece jen ten text, který vznikl na podkladě Písma, je inspirativní a jistě formuje.

Už když se začínalo s jednoduchými hesly a když jsem se na začátku seknul do jiného cyklu, napadlo mě hned, že mi nedá velkou práci dělat všechny cykly naráz a zjistil jsem, že mě to baví a pak ještě slavnosti a svátky. Nějakým zázrakem jsem to stíhal i v období, kdy jsem se připravoval na vrchol studia bakaláře teologie. Když totiž rozjímám Písmo, neztrácím čas.

Dokonce mi to šlo tak dobře, že jsem si řekl, že celý projekt, který jsem chtěl pojmout jako nejprve nedělní evangeliář v heslech, tak potom později i díky moudrému výběru církve v rámci liturgické reformy 2. vatikánského koncilu jako střípky z evangelií, protože o nedělích v cyklech A, B i C se čtou synoptičtí evangelisté na pokračování a příležitostně i evangelista Jan, stihnu do konce června. Obzvlášť plodná v tom byla postní doba a také doba před státnicemi.

Pak však přišly prázdniny a zjistil jsem, že to není tak jednoduché ani praktické. Po státnicích jsem musel stíhat to, co jsem kvůli státnicím odkládal a tak jsem o. Markovi posílal zpravidla včas to aktuální a k tomu vždy doplnil na svůj blog i ostatní cykly. Jenže od půli července, kdy začaly dovolené, to začalo vrzat nějak víc a tak jsem zbásnil slavnosti a svátky a neděle dodal jen v aktuálním cyklu s tím, že nějaký ten den dám navíc to, co jsem nestíhal. 

Nakonec do konce prázdnin jsem tak byl pozpátku už 5 nedělí v cyklech A a C a teď na začátku školního roku jsem se rozhodl to pomalu dohnat. Ale opravdu pomalu a postupně. Pořád stejně mě to baví, ale uvědomil jsem si, že všechno má svůj čas. Když to budu dělat pěkně týden po týdnu, mohu z toho mít lepší užitek a také ten výtvor ve větším klidu bude jistě i kvalitnější. Takže předpokládám, že to všechno vyvrcholím o slavnosti Ježíše Krista Krále v listopadu letošního roku.

Tím vznikne dílko trochu šité horkou jehlou a určitě se nějak bude tvořit dál s Boží pomocí. Tady musím říct, že bez Boží pomoci a bez daru od Boha bych to nemohl dělat. Velmi často se mi stává, že ty veršíky mě jdou úplně přirozeně. Jindy však přemýšlím a přemýšlím a pak mě to napadne také. A taky se stává, že se mě občas nelíbí, co jsem vymyslel a pokouším se to domyslet jinak. A nejlepší někdy je, když už to mám skoro hotové, smaže se mi to a musím od znova, protože si nepamatuji hned, co jsem měl pod rukou a vznikne z toho dílko mnohem lepší, než to, co jsem psal před tím. To je zkušenost s tím mým.

Ale také pravidelně si čtu dílka všech ostatních a žasnu, že mnozí mnoho vymysleli mnohem líp a mnohem ladněji a dělá mi to radost a povzbuzení. Pravidelně tak trávím skoro každé nedělní odpoledne nebo večer, takže tato prácička, kterou o. Marek loni na 1. neděli adventní zveřejnil a nadchnul tím mnoho lidí, je užitečným trávením nedělního času.

A ještě bych se chtěl svěřit s jednou věcí: Ještě jako chlapec, když jsem zjistil, že mě baví psát rýmované verše, z nichž z tohoto období většina nikdy nebude zveřejněna, některé básničky si však v tomto blogu můžete najít, chtěl jsem zbásnit také celou Bibli a tím více, když jsem si mnohem později přečetl Popelku Nazaretskou od Václava Renče, která je nádherná a tomu se ani v nejmenším nevyrovnám. A právě v tomto tvoření se tento můj sen pomalu začíná naplňovat.

Budete-li chtět přispět k této aktivitě, posílejte své veršíky P. Marku Dundovi do Vranova nad Dyjí vždy do čtvrtka před nedělí. Já tedy postupně sem dopíšu to, co jsem nestihl během prázdnin od 16. do 21. neděle v mezidobí v cyklech A a C (u 16. jen C).

Jen se omlouvám, že jako mnoho článků v této rubrice, ani tento nebudete moci komentovat, ale klidně mi můžete napsat vzkaz.  

Zobrazeno 943×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

16. v mezidobí C: Lk 10, 38 - 42

Ježíš přišel do vesnice,
Marta přijala ho sice.

Však sestra její, Marie,
u nohou Krista právě je.

Slova Krista teď poslouchá,
Marta s obsluhou starost má.

Jde k Mistru a navrhuje:
Marie, ať obsluhuje.

Pomoci přec potřebuji,
ať splní, co navrhuji.

Marto, starostí mnoho máš,
stačí, když jedno uděláš.

Sestra brala nejlépe snad,
její volbu netřeba brát.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

17. v mezidobí A: Mt 13, 44 - 52

Nebeské království podobné je
pokladu v poli, jež ukrytý je.

Když člověk ho najde, zakryje hned,
prodá vše, co má, pole koupí hned.

Nebo obchodník, co perly hledá,
jednu perlu drahocennou shledá.

Prodá všechno, co má a koupí ji,
tomu se podobá to království.

Ještě se to království podobá
síti, jež z lodě do moře se dá.

Ta síť však zahrne věcí mnoho,
když plná je, vytáhne se z toho.

To, co je dobré, do nádob se dá,
co cenu nemá, vyhodit se má.

A při skonání věků andělé,
ti oddělí spravedlivé a zlé.

Ty zlé hodí do pece ohnivé,
pláč, skřípání zubů tam hrozivé.

Tomu všemu jste teď rozuměli?
Ano, Mistře, mu odpověděli.

Proto každý zákona učitel,
který se o království dozvěděl...

a stal se též jeho učedníkem,
je to s ním jako s hospodářem. ...

Vojtěch Hýbl (VVRH)

17. v mezidobí A: Mt 13, 44 - 52 - pokračování

On bohaté zásoby má velmi,
nové i staré vynese dveřmi.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

17. v mezidobí C: Lk 11, 1 - 13

Viděli Mistra při modlitbě,
jak skončil, hned mu řekli libě:

Nauč nás, Pane, modlitbě své,
Jan to učil učedníky své.

Když se tedy modlíte,
mého Otce prosíte.

Říkejte mu: Otče náš,
jméno tvé se posvěť v nás.

Království tvé rychle přijď
a chlebem nás denně syť.

Naše viny odpusť nám,
tak, jak odpouštím já sám.

Nechci-li vždy odpustit,
nemohu to také mít.

Pokušení nás též chraň,
buď ty naše mocná zbraň.

Někdo z vás bude mít přítele,
ten o půlnoci přijde směle:

Půjč mi tři chleby, můj příteli...
Ty však mu řekneš: Jsem v posteli.

Nemohu vstát a toto ti dát.
Když však i přes to dokážeš vstát...

ne, že příteli jsi toto dal,
však on tě tou prosbou udolal.

Proste, tedy, a dostanete,
hledejte a též naleznete,...

Vojtěch Hýbl (VVRH)

17. v mezidobí C: Lk 11, 1 - 13 - pokračování

tlučte a hned se otevře vám,
vždyť každý, kdo prosí, tomu dám.

A ten, kdo hledá, ten nalézá,
kdo tluče, tomu se otvírá.

Když syn prosí otce o chleba,
dá mu kámen, který ne třeba?

Nebo když prosí ryby trochu,
dá mu snad raděj hadí mrchu?

Nebo když požádá si vejce,
dostane štíra, jehož nechce?

Pokud vy, tedy, ač zlo máte,
svým dětem dobré dary dáte,

tím spíše Otec dá Ducha těm,
kteří ho prosí, prosí ho jen.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

18. v mezidobí C: Lk 12, 13 - 21

Dědictví mi patří též,
s mým bratrem to, Pane, řeš.

Člověče, ty, co to chceš?
Toto se soudcem si řeš.

Před chamtivostí se chraň,
nadbytek si vezme daň.

Bohatý měl úrodu,
byla mu však na škodu.

Přemýšlel, kde ji složí,
velmi moc bylo zboží.

Rozhodl se stavět dál,
by tam všechno poskládal.

Napadlo ho také pak
vesele si hodovat.

Bůh však mu řekl: Blázne!
Ty blázne, blázne, blázne!

Ještě této noci dáš,
mě svou duši odevzdáš.

Čí bude ta úroda,
kdo se na ni potom dá?

S každým to tak dopadá,
kdo si svoje nahrabá.

Před Bohem není bohatý,
kdo myslí jenom na šaty.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

18. v mezidobí A: Mt 14, 13 - 21

Jak zabit byl Křtitel Jan,
dozvídá se také Pán.

Chtěl být proto nyní sám,
lodí se tam odebral.

Lid však o tom uslyšel,
pěšky za ním ihned šel.

Když uviděl tento dav,
nebyl z toho vůbec pav.

Bylo mu líto lidu,
když viděl jejich bídu.

Uzdravovat začal hned,
do večera si nesed.

Přichází učedníci,
Mistru jen chtějí říci,

ať rozpustí zástupy,
každý ať si nakoupí.

"Vy jim jídla jíst dejte,"
řekl Pán v jedné větě.

Pět chlebů, dvě ryby jen?
"Přineste mi je hned sem."

Ať se všichni posadí,
Mistr si s tím poradí.

Vzal to a hned požehnal,
učedníkům a ti dál.

Do syta se najedli,
dvanáct košů vyzvedli.

Pět tisíc jen mužů dav,
ženy, děti, každý zdráv.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

19. v mezidobí A: Mt 14, 22 - 33

Zpět lodí pak vypluli
bez Mistra na břeh druhý.

Když zástupy rozpustil,
na horu si vystoupil.

Zajisté už večer byl
a Pán se sám pomodlil.

Dost velké vlny byli
a s lodí zacvičili.

Vítr, ten vál proti nim.
K ránu mistr přišel k nim.

Jako by to byla zem,
kráčel Ježíš tím mořem.

Když ho muži viděli,
zděsili se, mysleli...

vidí přízrak a křičí.
Ježíš na ně promluví:

"Vzmužte se! Nebojte se!
To jsem já! Nebojte se!"

Petr se teď nebojí,
s Mistrem přece obstojí.

Když jsi to ty, rozkaž teď,
po vodě chci vyjít hned.

"Pojď, Petře," a on hned šel,
k Mistrovi si popošel.

Teď však vítr, hned má strach,
začal tonout, vykřik: Ach!

Pane, pojď mě zachránit.
A Ježíš ho stihl vzít.

"Malou víru, Petře, máš,
proč hned na pochyby dbáš?"

Vojtěch Hýbl (VVRH)

19. v mezidobí A: Mt 14, 22 - 33 pokračování

Na loď pak vystoupili,
vítr byl zbaven síly.

Kdo se s nimi plavili,
klaněli se, říkali:

"Jsi opravdu Boží Syn!"
Náš Mistr, syn Mariin.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

19. v mezidobí C: Lk 12, 32-48

"Nebojte se, vy malé stádce,
Otec vám dá království hladce.

Svůj majetek klidně prodejte,
chudým na almužnu rozdejte.

Jen pořiďte si měšce pevné,
váš poklad v míře nekonečné.

Zloděj, ten se tam nedostane,
sežrání molem nenastane.

Vždyť tam, kde vězí ten váš poklad,
v srdci o tom váš bude doklad.

Vy mějte bedra přepásaná,
když teď čekáte svého Pána,

...a též lampy mějte hořící,
ze svatby, když přijde, svítící.

Když zatluče, otevřete hned,
dobře bude, když najde vás bdět.

To ihned vás pozve ke stolu,
obslouží vás, budete spolu.

O půlnoci či k rozednění,
kdo bdí, jsou blahoslavení.

Kdyby pán vytušil zloděje,
nedělá, že se nic neděje.

Do domu by ho jít nenechal,
spravedlnosti jej přenechal.

Připravte se tedy také vy,
kdy Kristus přijde, vám nepoví."

Vojtěch Hýbl (VVRH)

19. v mezidobí C: Lk 12, 32-48 - pokračování

Pane, to pro nás, či pro všechny?
Tak dobře to, Petře, vyslechni:

"Kdo dobrý, rozvážný správce je,
služebníkům včas přiděluje?

Ten nad sluhy stanoven bude,
blaze mu, když v tom dobrý bude.

Nad majetkem službu mu rád dá,
když v něj důvěru stále on má.

Kdyby však služebník myslel snad,
že Pán nepřijde, nastal by pád.

Kolegy, kdyby utlačoval,
jedl, pil a příliš hodoval,...

přijde Pán hned nečekaně,
potrestá ho však velmi správně,...

že půjde tam, kam nevěřící,
ti vůli Pána neplnící.

Služebník, který ví, co chce Pán,
neplní, dostane mnoho ran.

Ten, kdo nezná tu vůli Pána,
když to udělá, za co rána,

tím méně ran se na něj snese,
o co rozumu méně nese.

Kdo dostal mnoho, mnoho má dát,
takto se bude posuzovat.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

20. v mezidobí A: Mt 15, 21 - 28

Týr a Sidon se raduje,
neb Mistr v tomto kraji je.

Smiluj se, Davidův Pane,
v dceři ďábel krutě vládne.

Neřekl Pán na to slovo.
- Pošli ji pryč, křičí mnoho!

"Jdu jen k lidem z Izraele."
Ona prosila však směle:

Prosím, Pane, o pomoc,
dcera má trpí velmi moc.

"Není správné vzít chléb dětem,
by zahozen byl, psem sněden."

Ano, Pane, tak to má být,
od pánů pes se má živit.

Na to ji Ježíš pochválil:
"Tvá víra, ženo, má moc sil.

Staň se ti tak, jak si přeješ,
zdraví dcery od teď neřeš."

Od té doby dcera zdráva,
radostná to byla zpráva.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

20. v mezidobí C: Lk 12, 49 - 53

K učedníkům slova Pána,
otvírá se k nebi brána:

"Oheň jsem přišel na zem dát,
kéž by již mohl také vzplát.

V křest mě čeká ponoření,
až se stane, úzko je mi!

Snad jsem přišel mír na zem dát?
Ne, bude se rozdělovat!

Pět lidí teď rozděleno,
v jednom domě odděleno.

Dva, tři, tři, dva teď proti jsou,
spolupracovat nebudou.

Otec a syn, dcera, matka,
tchyně, snacha, všichni zkrátka."

Jen tak nás to nepovzbudí,
Boží slovo občas prudí.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

21. v mezidobí A: Mt 16, 13 - 20

U Cesareje Filipovy
bavil se Ježíš s apoštoly:

"Za koho maj Syna člověka
lidé z blízka a též z daleka?"

Jan Křtitel jsi nebo Eliáš,
pro jiné prorok Jeremiáš.

"Za koho mě pokládáte vy?"
Za všechny Petr mu odpoví:

Ty jsi Mesiáš, Boží syn jsi,
ty živým Bohem poslaný jsi.

"Blahoslavený jsi, Šimone,
nezjevilo ti to tělo tvé.

Kdo ti to řekl, je Otec můj,
a já ti říkám: za tím si stůj.

A já ti říkám: Petr teď jsi,
Skála a na ni též zbuduji...

svou církev zbuduji na Skále
a peklo bude mít namále.

Pekelné mocnosti církev mou
přemoct nemohou, nepřemohou.

Od království klíče dostaneš,
svázáno na nebi, co svážeš.

A to, co rozvážeš na zemi,
rozvázáno bude na nebi."

Přísně řekl, ať neříkají,
že Mesiáše oni znají.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

21. v mezidobí C: Lk 13, 22 - 30

Do Jeruzaléma Pán cestu má,
přes města, vesnice se ubírá.

Někdo se táže Mistra našeho:
Málo jich dojde žití věčného?

"Usilujte tak, byste mohli jít
a přes těsné dveře se tam vejít.

Říkám, mnoho se jich bude snažit,
nebudou však mít tu možnost vejít.

Jakmile pán domu dveře zavře,
venku tlouci však budete marně.

Nevím, odkud jste, ozve se hned vám,
že jste jej znali, nepomůže vám.

S ním jedli jste, pili, i s vámi byl,
přesto však od dveří by vám odvětil:

Vy však jste páchali nepravosti,
pláče užijete si teď dosti,

skřípění zubů, až uvidíte
Boží království, však nezkusíte.

Abraham, Izák, Jakub, proroci,
všichni se budou radovat moci.

Ale vy budete vyhnáni ven,
z celého světa však putují sem.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

21. v mezidobí C: Lk 13, 22 - 30 - pokračování

V Božím království pak zasedají,
zaujmou místa, která tam mají.

Kdo poslední přišli, první budou.
Na první poslední místa zbudou."

Vojtěch Hýbl (VVRH)

O Jméně Panny Marie jsem, tedy, dohnal zpoždění. Dále zde budou další neděle počínající 23. v mezidobí v cyklu A a C, které nejsou aktuální pro tento rok a také evangelia z pohřebních obřadů, která už jsem také chtěl mít hotová nejen pro 2. listopad, kdy se slaví zprav. 3 mše, na které se texty vybírají právě z pohřebních obřadů. Když to tak zpracovávám, začínám si mnohem více všímat, že jen zřídka se opakují texty, které nám církev nabízí, takže v trojletém cyklu si pročteme všechny důležité zprávy z evangelií.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

24. neděle v mezidobí A: Mt 18, 21 - 35

Petr problém neschovává,
Mistru otázku podává:

Kolikrát mám odpustiti
svému bratru, když je proti?

Zhřeší-li asi sedm krát,
tak odpustím mu mile rád.

Ježíš umí tak překvapit,
že větší nárok bude mít:

"Sedm ti nyní neříkám,
i sedmdesát sedm dám.

(Sedmdesát sedm, více,
odpuštění bez hranice!)

Nebes království je jak král
se služebníky účtoval.

Deset tisíc dluh jeden měl,
ten král po něm zaplatit chtěl.

(Deset tisíc, ale hřiven,
z toho dluhu nemůže ven.

Tolik peněz neumoří,
celý život se dluh množí.)

Měj se mnou strpení, pane,
všechno ti zaplatím zdárně.

Král celý dluh mu odpustil,
služebník však byl plný sil.

Tomu však dlužil jiný muž,
jen málo, avšak tasil nůž.

Sto denárů to málo je,
však sluha nedal pokoje.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

24. neděle v mezidobí A: Mt 18, 21 - 35 - pokračování

Nevážil si odpuštění,
přišlo ke králi sdělení...

Služebník se setkal s králem,
hanbou propadl se málem.

Nyní krále prosil marně,
král na něho rozhněvaně:

Dluh celý jsem ti seškrtal,
tys podobně měl činit dál.

Dám tě mučit, zaplatíš vše
a též každý, kdo činí zle.

Zda ze srdce neodpustíš,
též u Otce budeš mít tíž!"

Vojtěch Hýbl (VVRH)

25. v mezidobí A: Mt 20, 1 - 16

Nebeské království podobné je
pánu, jenž dělníky nasazuje.

První na vinici zval na denár
za den, smluvil s nimi takový dar.

Kolem deváté pak viděl jiné
na trhu stojící a nečinné.

Pozval je také na vinici svou,
že jim za to dá mzdu spravedlivou.

Ve dvanáct, ve tři totéž udělal,
v pět hodin další volné též pozval.

Od posledních k prvním mzdu vyplácel,
po denáru z toho každý z nich měl.

První však mysleli: dostanou víc,
měli jen denár, vzali ho sic:

"Poslední dělali hodinu jen,
i jim jsi dal denár, jako nám všem.

Jen jednomu na to odpověď dal:
"Nekřivdím ti, bratře, smluvils denár.

Já chci však i tomu poslednímu
dát jako tobě, ty závidíš mu?

S tím, co moje jest, já nakládat smím,
nebo mi závidíš, že jsem dobrým.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

24. v mezidobí C: Lk 15, 1 - 32

Celníci, hříšníci přicházeli,
by Pána Ježíše uslyšeli.

Přijímá hříšníky a jí s nimi,
reptaj učitelé mezi nimi.

Říká jim Pán podobenství toto:
"Ovce se ztratí, bylo jich sto,...

nechá pastýř zbytek klidně se pást
a ovci ztracenou půjde hledat.

Když najde ji, vloží na ramena,
oslaví, že byla nalezena.

Na nebi větší radost však bude
nad jedním obrácením, jenž přijde,...

než nad celým zbytkem spravedlivých,
o obrácení však nestojících.

Neb žena měla deset stříbrných,
ztratila se jedna mince z nich.

Rozsvítí svítilnu, vymete dům,
najde ji jistě, však to dá rozum.

A když ji najde, řekne sousedkám:
Radujme se spolu, tu minci mám.

Právě tak, říkám, Boží andělé,
nad obrácením pějí vesele."

Vojtěch Hýbl (VVRH)

24. v mezidobí C: Lk 15, 1 - 32 - pokračování - podobenství o marnotratném synu:

Dále (Pán řek): "Jeden člověk dva syny měl,
ten mladší rychle dědictví své chtěl.

On tedy majetek rozdělil hned,
mladší se rozhodl poznávat svět.

Syn majetek rychle promarnil v plen,
pak nastal tam hlad a nouzi měl jen.

Když hledal práci, jen vepře směl pást,
nemohl však si ani lusky dát.

Tu do sebe šel a zapřemýšlel,
u otce přece vždy dobře se měl.

I poslední sluha měl dost chleba,
on tady nemá nic, co by třeba.

Řek: Půjdu, vrátím se, budu sloužit,
zhřešil jsem, budu jen jak sluha žít.

Proti Bohu jsem se prohřešil sám,
velikou ránu teď v svém srdci mám.

Být synem, otče, si nezasloužím,
tebe jsem urazil, tím se soužím.

Vezmi mě alespoň jako sluhu,
má služba jistě ti bude k duhu.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

24. v mezidobí C: Lk 15, 1 - 32 - pokračování - podobenství o marnotratném synu, 2. pokračování:

Vstal a rozhodl se za otcem jít,
nevěděl, zda otec bude ho chtít.

Otec však vyhlížel ho již z dálky,
radost měl, že syn je zase zpátky.

A pak přišel k otci, všechno mu řek,
očekával klidně i jeho vztek.

Otec ho však objal a políbil,
svým služebníkům ihned nařídil:

Přineste šaty mu k oblečení,
boty a též prsten k ozdobení.

Vykrmené tele hned zabijme
a z návratu syna se radujme.

Můj syn byl mrtev a teď zas žije,
ztracen byl a teď nalezený je.

Radost a veselí bylo náhle,
starší syn na poli byl však stále.

Když uslyšel doma hudby, tance:
Co se děje? ptal se sluhy, krátce.

Tvůj bratr se vrátil, otec slaví,
že se mu vrátil zpět a ve zdraví.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

24. v mezidobí C: Lk 15, 1 - 32 - pokračování - podobenství o marnotratném synu, 3. pokračování:

Starší se rozzlobil, nechtěl jít dál,
otec vyšel by se s ním domlouval.

Ale on otci hned odpověděl:
Tolik let sloužím ti, abys věděl!

Tvé příkazy plnil jsem vždycky rád,
ani kůzle jsem si nemohl dát.

S přáteli jsem se neveselil,
ale když přišel tento tvůj syn...

jenž propil majetek s nevěstkami,
náhle náš dům září oslavami.

Na to mu otec teď s láskou dal znát:
Synu, ty se mnou jsi stále, pořád.

Co moje je, tvým též majetkem je.
Dnes ovšem celý dům se raduje -

Tvůj bratr byl mrtev, zase žije,
ztracený, nelezen se raduje!"

Vojtěch Hýbl (VVRH)

25. v mezidobí C: Lk 16, 1 - 13

"Bohatý člověk správce držel,
správce však byl nepoctivý, žel.

Chtěl ten majetek zpronevěřit,
správcem nadále nemohl být.

Co počne si, zbaven správcovství,
kopat nechce, žebrat se stydí.

Co udělá, zajisté už ví,
v den, kdy pán ho zbaví správcovství.

Aby ho vzali domů k sobě,
sníží všem dluhy v blízké době.

Zavolá dlužníka jednoho:
Co pánu dlužíš, to je mnoho.

Ne sto, však napiš jen padesát.
Dlužník udělá to mile rád.

Druhý, ten dluží sto pšenice:
napiš osmdesát, ne více.

Pochvalu správce si zasloužil,
k sobě, že tak prozíravý byl.

Synové tohoto světa jsou
prozíravější mezi sebou.

Více, nežli synové světla,
jsou synové tohoto světa."

Ježíš nám divně nyní radí:
"Tví přátelé jsou i neřádi.

Získat je můžeš ze zla též ven,
věčný příbytek je připraven

Vojtěch Hýbl (VVRH)

25. v mezidobí C: Lk 16, 1 - 13 - pokračování

V maličkosti ten, kdo věrný je,
i ve velkém se osvědčuje.

Kdo nedbá však jen maličkostí,
pohlcen bude velikostí.

Kdo věrnosti nemá v bohatství zlém,
svěří se mu, co je (pravým) pokladem?

Nejste-li věrní v cizí věci,
kdo vám dá vaše, co je přeci?

S dvěma pány se bude soužit,
s dvěma sluha nemůže sloužit.

Jednoho bude zanedbávat,
druhého bude moc milovat.

Prvního se rád bude držet,
druhým pohrdne, to není žert.

Nemůžete sloužit Bohu jen,
váš poklad, když bude mamonem.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

26. v mezidobí A: Mt 21, 28 - 32

Milí starší, příklad dám,
posuďte ho každý sám:

"Dva syny jeden muž měl
a práci po každém chtěl.

Na vinici nechci jít,
to, otče, nemůžeš chtít.

Velmi toho litoval,
na vinici se přec dal.

Na vinici půjdu hned,
řek druhý a hned si sed...

na vinici nedošel.
A co z toho otec měl?

Kdo, že splnil úkol svůj?"
Přece první! "Pamatuj!

Nevěstky a celníci
předejdou vás k vinici.

Do Božího království,
o něm totiž mnozí ví.

Jan ukázal cestu tu,
neuvěřili jste mu.

Celníci a nevěstky
řešili své poklesky.

A vy jste to viděli,
změnit jste se nechtěli."

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Tak jsem zjistil, že 7 slabik v řádku po dvojici se dá zpívat na koledu "Pásli ovce valaši".

Vojtěch Hýbl (VVRH)

26. v mezidobí C: Lk 16, 19 - 31
(mimochodem 8 slabik ve dvou verši se dá zpívat na koledu: "My tři králové.")

Pán farizeům vyprávěl,
dnes o boháči příběh měl:

"Bohatý muž oblékal se
do šarlatu v plné kráse.

Denně hostinu pořádal,
za to též sklízel plno chval.

Lazar, ten žebrák u dveří
byl by vděčný za večeři.

Tělo poseté vředy měl,
navíc ještě po něm pes šel.

Žebrák umřel a andělé
výš ho odnesli vesele

k Abrahamovu náručí,
které mu nebe zaručí.

Boháč umřel a pohřben byl,
v pekle se v mukách podivil:

Abrahama viděl v dálce
s Lazarem a volal krátce:

Abrahame, slitování!
Kéž mě Lazar hned ochrání

před tou mou žízní strašlivou.
Zakouším muku tíživou.

Abraham mu odpověděl:
Ty za živa ses dobře měl.

Lazar však na tom byl hůře,
nyní radovat se může.

Ty však se nyní trápíš přec,...

Vojtěch Hýbl (VVRH)

26. v mezidobí C: Lk 16, 19 - 31 - pokračování

máš muky, oheň a též klec.

Navíc zde propast velká je,
jí nikdo k vám neputuje.

Když tedy nenadělal nic,
tak prosil ještě o to víc:

Pošli Lazara domů k nám,
ať nepřijdou tam, kde já sám.

Pět bratrů totiž mám ještě,
ať nezakusí tyto kleště.

Varováni budou tím včas,
uvidí-li mých plodů kvas.

Abrahám mu odpovídá,
kdo se správnou cestou vydá:

Přes Mojžíše a proroky
ať poslouchají nároky.

Ne, když mrtví se přiblíží
snad poslechnou bez potíží?

Bez Mojžíšových nároků
přec nedosáhnou pokroků.

A kdyby někdo z mrtvých vstal,
nebudou přesvědčeni dál.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

27. v mezidobí A: Mt 21, 33-43

Velekněží, starší, slyšte,
podobenství si zapište:

"Vinař jeden vinici měl,
pronajal ji, na cesty šel.

Vinaři se domluvili,
služebníky potupili.

Zbili, zabili každého,
až z nich nebylo žádného.

Hospodář syna poslal jim,
to vonělo však dědictvím.

Na syna ohled mít budou,
měl naději, avšak chudou.

Vinaři ho hned sebrali,
živého ho nenechali.

Vždyť to se přece nedělá!
Vinař, co s nimi udělá?"

Odpověď dostal Mistr hned,
krátkou, jenom pár správných vět:

Zahubí jistě zlosyny,
vinici bude mít jiný.

Plody dostane včas,
vinice bude dobrá zas.

Ježíš na to řekl zase:
"V Písmu je to v plné kráse -

Kámen stavitelé vidí,
netuší, že stavbu řídí.

Kámen proto odhodili,
na základu nestavili.

Takto učinil to náš Pán,
podivuhodný je to plán.
...

Vojtěch Hýbl (VVRH)

27. v mezidobí A: Mt 21, 33-43 - pokračování

Přísná slova vám teď říkám:
Království je odňato vám

a bude dáno národu,
jenž přinese včas úrodu.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

27. v mezidobí C: Lk 17, 5-10

Dnes prosí Pána apoštolé
o větší víru v jeho škole.

"Pro víru jak zrnko hořčice,
té moruši řekneš přesaď se!

Do moře se klidně přesadí,
poslechne, co se ji poradí.

Někdo z vás, když služebníka má,
z práce se vrátí, spočinout dá?

Budete ho snad obsluhovat?
Spíš mu budete přikazovat:

Večeři ihned mi uděláš,
odpočineš, až to doděláš.

Dostane od vás děkování,
že splnil vaše přikázání?

Tak, až vy vše to uděláte,
řekněte jen, že službu máte:

My jenom jsme služebníci snad,
povinnost byla to udělat."

Vojtěch Hýbl (VVRH)

28. v mezidobí A: Mt 22, 1-14

To nebeské království podobné je
králi, jež synu svatbu připravuje.

Pak služebníci hosty pozvat mají,
vše připraveno, svatba jako v ráji.

Pozvaní hosté však přijít nechtěli,
další pak poslal, by je přesvědčili.

Ti pozvaní vůbec na to nedbali,
na pole či svůj obchod však spěchali.

Další pak chytali ty služebníky,
zbili je, zabili jak ničemníky.

Na to král se nahněval velice,
vojska povolal na města, vesnice.

Vrazi si zasloužili toho trestu
a tak špatně bylo i tomu městu.

Svatební hostina sic připravena
s jinými bude však přec oslavena.

Však ti, kteří na ni nedorazili
nebyli hodni tak, aby slavili.

Proto nyní jděte tam na rozcestí,
koho najdete, zvěte, ten má štěstí.

Sluhové vyšli, všechny shromáždili,
zlými i dobrými síň naplnili.
...

Vojtěch Hýbl (VVRH)

28. v mezidobí A: Mt 22, 1-14 - pokračování

Rádi přišli a všichni připraveni
a mohlo se podávat občerstvení.

Ve svůj čas podívati se přišel král,
který tu hostinu všem pořádal.

Všimnul si muže bez šatů ke svatbě.
Příteli, takto jsi přišel k své hanbě.

Vyveďte ho ven dřív, než se rozhněvám,
ať pláče, skřípe zubama, že je sám.

Ono povolaných je totiž mnoho,
jen vyvolení si však váží toho.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

28. v mezidobí C: Lk 17, 11-19

K jedné vesnici v Samařsku již
k Jeruzalému jde Pán Ježíš.

Opodál deset malomocných
jdou naproti by ujal se jich.

Ježíš je uviděl, řekl jim:
"Jděte a ukažte se kněžím."

Odcházejíce očištěni
zjistili, že jsou uzdraveni.

Jeden šel zpět, Boha velebil
a zrovna Samaritán to byl.

"Nebylo jich snad přece deset?
Kde se nachází zbylých devět?

Copak nikdo z nich se nenašel,
aby svému Pánu chválu pěl?

Jenom tento cizinec vnímá,
ve víře své, že záchranu má."

Vojtěch Hýbl (VVRH)

29. v mezidobí A: Mt 22, 15 - 21

Jak chytit za slovo Ježíše
farizeji zkoušejí tiše:

Mistře, víme, že pravdu mluvíš,
o cestě k Bohu dobře učíš.

Také nedbáš lidské ohledy,
že až do srdce máš pohledy.

Máme císaři platit daně
či Bohu sloužit odevzdaně?

Ježíš prohlédl zlý úmysl,
jeho odpověď měla smysl:

"Proč zkoušíte mě, vy pokrytci,
tak teď mi ukažte tu minci,

kterou platíte císaři daň,
řekněte čí obraz to je naň."

Císařův obraz to tedy je,
na to je Ježíš zahanbuje:

"Císaři dejte, co mu patří,
Bohu, co Boží, milí bratři."

Vojtěch Hýbl (VVRH)

29. v mezidobí C: Lk 18, 1 - 8

Jak modlit se odevzdaně
slyšte nyní slova Páně:

"Jeden soudce Boha nedbal
a na lidi taky nedal.

Jedna vdova za ním byla,
by se zastal, ho prosila.

Nechtěl se soudce zastat ji,
ale nakonec řekl si:

Ač já Boha se nebojím,
lidským ohledům nehovím,

ona moc mě obtěžuje,
zastání si zasluhuje.

Chodit by sem nepřestala,
dokud by to nedostala.

Takto špatný soudce soudí,
avšak Bůh, když někdo loudí,

zastane se vyvolených
ve dne, v noci volajících.

Ti dlouho čekat nemusí,
hned Boží pomoc zakusí.

Však až přijde Syn člověka
u nás víry se načeká?"

Vojtěch Hýbl (VVRH)

30. v mezidobí A: Mt 22, 34 - 40

Farizeji vědí, co se děje,
Ježíš, že umlčel saduceje.

Znalec zákona tak otázku má,
že Mistra dostane, naději zná.

Směšná se ukázala jeho lest:
Které přikázání největší jest?

"Miluj Pána Boha celým srdcem,
duší i myslí, celým svým tělem.

To je příkaz první a největší,
druhý, podobný, se tak osvědčí:

Miluj svého bližního jak sebe!
Na těch dvou závisí taky nebe.

V tom je Zákon a proroci též,
jak Boha, bližního miluješ.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

30. v mezidobí C: Lk 18, 9 - 14

Někteří jsou spravedliví,
k ostatním však pohrdliví.

Jim patří to podobenství,
které nyní Ježíš poví:

"Dva k modlitbě přicházejí,
k Bohu se tak obracejí,

farizeus a celník jsou
v chrámu pod Boží ochranou.

Modlitba farizeje zní:
Bože, nejsem, jak ostatní.

Za to ti velmi děkuji,
toho celníka lituji.

Desátky správně odvádím,
nesmilním a nepodvádím.

Postím se dva krát za týden,
na zákon myslím každý den.

Celník však byl radši vzadu,
nepozvedl ani bradu.

V prsa se bil a říkal jen:
Hříšný jsem, Pane, nehoden.

Buď ke mně milostiv, Bože.
Ospravedlněn byl kdo, že?

Z toho poučení měj:
přece celník, ne farizej.

Každý, kdo se povyšuje,
ponížení zasluhuje.

Toho, kdo se ponižuje,
jeho láska vyzdvihuje.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

31. neděle v mezidobí A: Mt 23, 1 - 12

"Mojžíšův stůl učitelský
má teď úřad farizejský.

To, co řeknou učitelé
dodržovat je vždy skvělé.

Zachovávejte to řádně,
říkají to totiž správně.

Skutkům oni moc nedají,
jen o tom dobře tlachají.

Rádi vám dají břemeno
a tím mají vše splněno.

Dělají vše proto aby,
obdivovali je davy:

K modlitbě řemen široký
a k tomu též šat vysoký,

v synagoze v předu sedět,
při hostině vážně hledět,

na ulici pozdravován,
jako Mistr opěvován.

Mistr si říkat nedávej,
k bližnímu jak k bratru vždy se měj!

Váš Mistr přece jeden jest
a vy jste bratři, všechna čest.

Jméno Otec nenáleží,
Otce přece nebe střeží.

Učitel si neříkejte,
jen jednoho přece mějte.

Kristus, toť učitel pravý
a jeho učení zdravý.

Kdo mezi vámi největší,
jen jak sluha se osvědčí. ...

Vojtěch Hýbl (VVRH)

31. neděle v mezidobí A: Mt 23, 1 - 12 - pokračování

Největší, ať tedy slouží,
do služby svůj úřad vloží.

Ten, kdo sám se povyšuje,
ponížení zasluhuje.

Avšak, kdo se ponižuje,
k povýšení postupuje.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

31. neděle v mezidobí C: Lk 19, 1-10

Když byl Ježíš v Jerychu už,
zvědavý byl tam jistý muž.

Byl bohatý, ale malý,
jako Zachea ho znali.

Byl totiž vrchním celníkem
a chtěl se setkat s Ježíšem.

Bylo tam však hodně lidí,
z fíkovníku pěkně vidí.

Ježíš tama procházet měl,
pod fíkovníkem jistě šel.

A na strom se hned podíval,
ihned se k Zacheovi znal.

"Zache, teď rychle dolů slez,
u tebe obědvat chci dnes."

Šupem hnedka slezl dolů,
přijal ho a byli spolu.

Jiní, jak to uviděli,
reptali a záviděli:

Ježíš vešel k hříšníkovi,
zákon ruší, to se poví!

I zastavil se Zacheus
by Pánu řekl slova kus:

Bohatství svého polovic
chudým rozdám a ještě víc...

Když jsem někoho ošidil,
čtyřnásobný mu dám rozdíl.

Jen, ať se klidně přihlásí,
sáhnu hlouběji do kasy.
...

Vojtěch Hýbl (VVRH)

31. neděle v mezidobí C: Lk 19, 1-10 - pokračování

Pán mu tedy řekl k tomu:
"Spása přišla k tvému domu.

Z Abrahama on také je,
přišel jsem přidat naděje.

Zachránit, co zahynulo,
to je celé moje dílo.

Proto přišel Syn člověka:
spása, naděje - odvěká."

Vojtěch Hýbl (VVRH)

z 6.11. /32. neděle v mezidobí A: Mt 25, 1-13

Učedníkům říká Ježíš právě
jak se připravit k nebeské slávě:

"Jistých deset panen lampy vzaly
a ženicha dlouho vyčkávaly.

Však jen pět z nich byly připravené,
zbývající potom zaskočené.

První měly i další olej,
prozíravé byly, bylo jim hej.

Ty druhé oleje nebrali moc.
Dlouho to trvalo, nastala noc.

Unavené všechny šly klidně spát,
půlnoc odbila, museli vstát.

Ženich je tady, naproti mu jdem,
lampy doplníme svým olejem.

Pošetilým však už lampy hasly,
chtějí oleje, by nevyhasly.

Připravené jim však odvětily,
že nemají žádný olej zbylý.

Nestačil by ani nám, ani vám,
běžte a kupte si tam, kde je krám.

Pošetilé ženy odešly dál,
připravené ženich k svatbě pozval.

A dveře za sebou zavřely pak,
pošetilé olej sháněly však.
...

Vojtěch Hýbl (VVRH)

32. neděle v mezidobí A: Mt 25, 1-13 - pokračování

Když pozdě přišly, hned volaly tam:
ó, Pane, Pane, teď otevři nám!

A on jim hned jasně odpověděl:
Neznám vás, o vás nic jsem nevěděl.

Neznáte dne ani hodiny té,
bděte tedy, ať připraveni jste.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

ze 7.11. / 32. neděle v mezidobí C: Lk 20, 27 - 38

Saduceové vzkříšení nevěří
a tak s Ježíšem se nyní hašteří:

Mojžíš pro nás v zákoně ustanovil,
že když zemře muž, jenž dítě nezplodil...

jeho ženu vezme si bratr jeho
a potomka bude mít z rodu svého.

Vždyť bylo tak zajisté sedm bratří,
děti neměli. Komu žena patří?

Vždyť zemřeli všichni, pak i ta žena,
komu z nich tedy bude přidělena?

Za ženu ji mělo všech sedm přeci,
jak po vzkříšení řeší tyto věci?

Odpověď hned od Mistra dostávají:
"Tady se lidé žení a vdávají.

Ti, co však budou za hodné uznáni,
v tom světě k slávě vzkříšení pozváni...

už ženit ani vdávat se nebudou,
nezemřou již, rovni andělům budou.

A nazváni budou Božími syny,
ve vzkříšení počítá se jen s nimi.

O vzkříšení mrtvých už Mojžíš pravil,
...

Vojtěch Hýbl (VVRH)

32. neděle v mezidobí C: Lk 20, 27 - 38 - pokračování

když z hořícího keře Bůh ho zdravil.

Představí se tam sám Bůh Abrahamův
a též Bůh Izákův a Bůh Jakubův.

On není přec dávno zemřelých Bohem,
skrz živé představuje se svým slovem.

A přece všichni žijí pro něho,
odvěký je zdroj žití věčného.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

33. v mezidobí A: Mt 25, 14 - 30

Ať nám žádná hřivna neuniká,
Ježíš svým učedníkům říká:

"To jeden člověk na cestu chtěl jít,
služebníky majetkem vybavit.

Velikých hřiven dal pět jednomu,
druhému dvě, jednu třetímu.

Každému tolik, jak schopností měl,
předal a potom hned svou cestu šel.

Ten, který dostal těch pět hřiven sám,
dalších pět ještě na nich vydělal.

Také ten, který hřivny měl jen dvě,
i on o další dvě rozmnožil je.

Ten, který dostal jenom jedinou,
vykopal jámu, přikryl ji hlínou.

Po delší době Pán se vrátil zpět,
jak si kdo vedl, chtěl se dozvědět.

Přistoupil, který dostal hřiven pět,
přinesl s sebou ještě dalších pět.

Svému pánovi hned řekl vstřícně:
Pět jsi dal, pět vydělal jsem pilně.

Na to Pán: Správně dobrý a věrný,
nyní budeš se radovat velmi.
...

Vojtěch Hýbl (VVRH)

33. v mezidobí A: Mt 25, 14 - 30 - pokračování

Z mála jsi spravoval, rozmnožil dost,
s pánem svým budeš teď sdílet radost.

Přistoupil i ten s dvěma hřivnami,
řekl: Dvě hřivny, pane, dal jsi mi.

O další dvě jsem tak rozmnožil zisk,
rozumně podnikal, ne žádný risk.

Málo jsi spravoval, mnoho ti dám,
budeš se radovat, tak, jak tvůj pán.

Ten, který dostal hřivnu jedinou,
nebál se přijít se svou novinou:

Vím, pane, že ty máš majetku sběr,
sbíráš, kdes nesel a to není fér.

Měl jsem strach a tu hřivnu zakopal,
tady ji máš celou, podnikej dál.

Služebníku špatný a též líný,
věděls, že sklízím i plody jiný!

Směnárníku, když bys peníze dal,
bych si je vyzvedl, s úrokem vzal.

Tu hřivnu mu ihned odeberte,
co jich měl deset, tomu ji dejte!
...

Vojtěch Hýbl (VVRH)

33. v mezidobí A: Mt 25, 14 - 30 - 2. pokračování

Neboť každý, kdo má, dostane víc,
kdo nemá, vydá vše, nezbude nic.

A toho služebníka k ničemu
hoďte ven do temnot a pozná tmu.

Tam bude pláč a zubů skřípění,
nebude radost, jenom úpění.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

33. v mezidobí C: Lk 21, 5 - 19

Na krásu chrám přišla jim řeč,
Pán však na mysli měl jinou věc:

"Přijdou však dny, kdy z toho chrámu
nezbude kámen na kamenu.

To, co vidíte, nezůstane,
bude zde všechno rozbořené."

Otázku mu podávají:
Kdy tyto věci nastat mají?

A jaké že bude to znamení,
že se tato slova vyplní?

"Dejte si pozor, nenaleťte!
Přijdou mnozí a řeknou: Hleďte,...

Já jsem to a ten čas tady je!
Nechoďte tam a neslyšte je.

Až uslyšíte: vzpoury, války!
Neděste se, že čas je krátký.

Přece to se musí napřed stát,
nebude to konec znamenat.

Jeden národ proti národu,
v království nebude obrodu.

Budou velká zemětřesení,
též hlad a mor k neunesení,

úkazy, znamení na nebi,
trápení všeliké na zemi.

Potáhnou na vás, budou vás bít,
udávat, věznit, také soudit.
...

Vojtěch Hýbl (VVRH)

33. v mezidobí C: Lk 21, 5 - 19 - pokračování

Předvádět před vladaře, krále,
pro mé jméno bude to stále.

K svědectví tak možnost máte,
k srdci si ještě toto dáte:

K hájení netřeba přípravy,
vy nemusíte mít obavy.

K hájení řeč i moudrost vám dám,
všechny protivníky překonám.

Protivníci, ač se nedají,
přec proti vám šanci nemají.

Třeba i rodiče zradí vás,
přátelé, příbuzní v tento čas.

A některé z vás též usmrtí,
úmysly své si posvětí.

Pro mě budou nenávidět vás,
z hlavy se vám neztratí vlas.

Trpělivost bude záchranou,
vždyť tím zachráníte duši svou.

Poslední den církevního roku, sobota 34. týdne v mezidobí: Lk 21, 34 - 36

Bděte, modlete se v každý čas,
k soudu Syn člověka přijme vás.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Dnes jsem tedy dokončil biblické veršování podle liturgického kalendáře. Následně zde budou hesla z evangelií pohřebních obřadů, sic některé evangelia ve výběru jsou již zveršovány, ale bude to vždy jedno heslo na celé evangelium.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Zjistil jsem, že mi chybí 8. neděle v mezidobí, tak zde:
8. v mezidobí: Mt 6, 24 – 34

Jen k jednomu Pánu vždy ty se měj,
a o zítřek starost si nedělej.

Na jiném místě je psáno: Mt 10, 30

Dva vrabci přec jeden haléř stojí,
Spočten je každý vlas hlavy tvoji.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

8. v mezidobí, cyklus B: Mk 2, 18 - 22

Proč, když žáci Jana půst konají,
tvoji, Mistře, na ten půst nedbají?

"Na svatbě se také nikdo nepostí,
přijdou dny, kdy postit se budou dosti."

Vojtěch Hýbl (VVRH)

V rámci toho, že jsem dělal bakalářskou práci o pohřebních obřadech a také proto, že 2. 11. je vzpomínka na všechny věrné zemřelé, tak ještě verše z Pohřebních obřadů od Matouše:

I. Mt 5, 1 - 12 Blahoslavenství
Blahoslavení Boha vidí,
poklad v nebi je neošidí.

II. Mt 11, 25 - 30
Pokorné srdce ukazuje Pán nám,
odpočinek duše s Ním vždy nalézám.

III. Mt 25, 1 - 13 Deset panen
Deset panen čeká na ženicha,
pět jich je rozumných, pět jich vzdychá.

IV. Mt 25, 31 - 46 Boží soud
Do nebe jdou všichni ti požehnaní,
do pekla ten, kdo neměl dobro k mání.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Nakonec se i 8. neděle v mezidobí našla. Při každém pohledu do textu Písma se nedá vymyslet vždycky to samé.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Z Pohřebních obřadů od Lukáše:

V. Lk 7, 11 - 17 Chlapec z Naimu:

Chlapec z Naimu mrtvý byl,
Pán ho vdově oživil.

VI. Lk 12, 35 - 40 Hospodář a zloděj

Blahoslavení ti služebníci,
až Pán přijde, zastihne je bdící.

Hospodář, když ví o tom zloději,
připraví se a má pak naději.

I vy buďte také připraveni,
ať nejste příchodem zaskočeni.

VII. Lk 23, 33.39-43 Zločinec z kříže

Za zlo my jsme tak odplaceni,
jeho vina však žádná není.

Ježíši, na mě pamatuj též,
až ve svém království usedneš.

Amen, amen, amen, pravím ti:
Ještě dnes budeš v mém obětí.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

VIII. Lk 23, 44-46.50.52-53;24,1 Poslední slova:

"Otče, tobě poroučím Ducha svého!"
Vydechl. Toť poslední slova jeho.

IX. Lk 24, 13 - 35 Emazští učedníci:

Učedníci smutní pryč utíkají,
vzkříšeného v Emauzích poznat mají.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Některé je potřeba opravit:

Nejsvětější Srdce Ježíšovo: Lk 15, 3-7

Ježíš podobenství nyní říká,
otázka zákoníků se týká:

Učitelé, když ovcí máte sto
a jedna z nich ztratí svoje místo,…

kdo snad necháte zbytek ovcí být,
abyste mohli ztracenou najít?

Když najde ji, vezme na ramena,
oslaví, že byla nalezena?

Říkám, když jeden zlý se obrátí
a od všech svých hříchů se odvrátí…

nebe se z něho více raduje,
než, když každý, kdo spravedlivý je.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

13. v mezidobí: Lk 9, 51 - 62

Samařani tvrdé srdce mají,
tak proto Ježíše nepříjmají.

Pán o Jeruzalému sní,
nedaří se jim poslání.

Samařani tvrdé srdce mají,
tak proto Ježíše nepříjmají.

Máme na ně z nebe oheň svolat?
Ne! Vy musíte svou pýchu zdolat.

Do jiné vesnice pak tedy šli,
Cestou se mu někteří připletli:

Půjdu za tebou, Pane, kam půjdeš rád.
Pán řekl mu na to: "Já nemám kde spát."

Jiným řekl Pán: "Následuj mne!"
Oni mu na to: "Počkej na mne!"

"Mrtví mrtvé ať pochovají,
já ukážu vám cestu k ráji.

Kdo plužit začal, vrací se zpět,
pro toho cesta plná je běd."

Vojtěch Hýbl (VVRH)

18. v mezidobí: Lk 12, 13 - 21

Dědictví mi patří též,
s mým bratrem to, Pane, řeš.

Člověče, ty, co to chceš?
Toto se soudcem si řeš.

Před chamtivostí se chraň,
nadbytek si vezme daň.

Bohatý měl úrodu,
byla mu však na škodu.

Přemýšlel, kde ji složí,
velmi moc bylo zboží.

Rozhodl se stavět dál,
by tam všechno poskládal.

Napadlo ho také pak
vesele si hodovat.

Bůh však mu řekl: Blázne!
Ty blázne, blázne, blázne!

Ještě této noci dáš,
mě svou duši odevzdáš.

Čí bude ta úroda,
kdo se na ni potom dá?

S každým to tak dopadá,
kdo si svoje nahrabá. …

kdo nemá pravé poklady
a sbírá jenom odpady.

Před Bohem naše poklady
Jsou pouhopouhé odpady.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Navštívení Panny Marie, 31.5.,
Nanebevzetí P.Marie, 15.8.: Lk 1,39-56

Maria se pak vydala na cestu,
Šla směrem k jednomu horskému městu.

K Alžbětě přichází Maria, Panna,
mezi všemi ženami požehnaná.

Jakmile ji Alžběta uslyšela,
tím příchodem mnoho se potěšila.

Dítě se tím příchodem v lůně hnulo,
k pozdravu Alžbětu tak povzbudilo.

Požehnaná jsi ty mezi ženami,
poctěna jsem, žes přišla dnes za námi.

To hned, jak zazněl tvůj pozdrav v uších mě,
mé dítě pohnulo se též v mém lůně.

A pohnulo se velikou radostí!
Jak jsem si zasloužila té radosti?

Blahoslavená, že jsi uvěřila,
že skrz tebe se splní Boží díla.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

KANTIKUM PANNY MARIE

Maria k těm slovům hned chvalozpěv má,
že Bůh tak učinil, teď chválu mu vzdá:

Ó velebí duše má, Hospodina.
Ó Hospodina velebí duše má.

V Bohu můj duch jásá, v Něm přijde spása.
Spasitel je náš Bůh, Jemu duch jásá.

On na mě, nepatrnou služebnici,
shlédl, služebnici čest vzdávající.

Od té chvíle blahoslavit budou mě
všichni lidé země i každé plémě.

Od toho, jenž má to vše v Božské moci,
mě, malé, staly se tak velké věci.

Jeho jméno, Boží jméno, svaté je,
milosrdenství světem prostupuje.

Z pokolení do pokolení jej má,
k těm, kdo Boha bojí se a lásku má.

Přemocně zasáhl on ramenem svým
a pyšně smýšlející tak rozptýlil.

Mocné, ty vladaře, z trůnu sesadil
a poníženým důstojnost navrátil.

Dobrými věcmi hladové nasytil,
všechny bohaté s prázdnou hned propustil.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ujal se služebníka Izraele,
milosrdenství pamatoval cele.

Tak, jak na věky Bůh slíbil našim všem,
nám potomkům s Abrahamovým rodem.

Tři měsíce Maria tam zůstává,
Alžbětě ve všech potřebách pomáhá.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Slavnost Narození Páně - ve dne
Jan 1,1-18

Jeho život, Světlem lidí,
temnota s Ním nepořídí.

Na počátku Slovo bylo,
u Boha se narodilo.

A to Slovo, to bylo Bůh.
Na počátku byl Boží duch.

Bez něho nic nepovstalo.
Co jest, to se z Boha vzalo.

Povstalo vše skrze něho,
v něm počátek žití všeho.

V něm život byl světlem lidí,
Ve tmě svítí, lidi vidí.

Světlo, které ve tmě svítí
a temnota nepohltí.

Člověk od Boha jménem Jan
k svědectví teď byl povolán.

Přišel jako svědek světla,
skrze něj by pravda kvetla.

Skrz něj by všichni věřili,
k Pravdě život namířili.

On sám však nebyl světlem tím,
jen jeho zářným svědectvím.

Pravé světlo k osvícení
všeho lidu pokolení

právě na svět přicházelo,
světu dát se poznat mělo.

V světě bylo, skrz Něj povstal,
ale svět ho hned nepoznal.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Do vlastního přišel právě,
nepřijali ho však hravě.

Všem, kdo ho přijali, věř mi,
dal moc stát se Jeho dětmi.

Ti, kdo věří v jméno Jeho,
zrodili se z Boha svého.

Nejsou tedy z krve, těla,
ani muž je neudělá.

Věřící Boží děti jsou,
pod Boží vůlí, ochranou.

Slovo Tělem učiněno,
mezi námi narozeno.

Viděli jsme jeho slávu,
jakou má od Otce dánu

jednorozený Syn Boží,
pln milosti, pravdy Boží.

O něm vydával svědectví Křtitel Jan,
Když volal: to je ten, jak jsem řekl vám:

Ten přijde po mně, větší důstojnost má,
neboť on byl dříve, než jsem přišel já.

Všichni jsme dostali z jeho plnosti
a dostali jsme milost za milostí.

Zákon ten byl vám dán skrze Mojžíše,
milost a pravda zas skrze Ježíše.

Nikdo nikdy neviděl Boha toho,
Jednorozený o Něm řekl mnoho.

Ten, jenž spočívá v Otcově náručí,

Vojtěch Hýbl (VVRH)

o Něm zprávu podal, pravost zaručí.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Učiňte, jak řekne Pán
Vínem naplní se džbán.

Jan 2,1-12

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Návštěva Panny Marie u Alžběty, verze 18.12. Lk 1, 39-45
ke 4. neděli adventní C

Maria se pak vydala na cestu
do Judska k jednomu horskému městu.

Vešla do domu Zachariášova,
Alžbětu poctila pozdravem slova.

Jak Alžběta uslyšela pozdrav ten,
dítě zaradovalo se pohybem.

Duchem svatým Alžběta naplněna
zvolala, že byla tak potěšena.

Ó, požehnaná ty mezi ženami,
požehnaný plod života je s námi.

Poctěna příchodem jsem Matky Pána,
skrz tebe otevře se spásy brána.

Vždyť jak tvůj pozdrav teď v uších mých zazněl,
můj plod v lůně se hned radostí zachvěl.

Blahoslavená, že jsi uvěřila,
co Pán v Písmu řekl jsi naplnila.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ze stejného data je i Zachariášův chvalozpěv uvedený ke svátku Narození sv. Jana Křtitele.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Dnes se uzavře první sbírka, další veršování půjde do nové sbírky.

Zobrazit 73 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio