Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Pohled z poutě na pouť

Pouť je od slova putovat, nicméně český člověk si představí pod tímto pojmem možná hlavně kolotoče a stánky, ale i o tom bude řeč. Nicméně pěkně postupně, dnes však nikoli pomalu, ale skoro rovnou k věci, jak si to vyžaduje dnešní doba.

Pocházím z Václavova a když máme pouť u nás, tak tam nemáme většinou ani žádné stánky, ale hlavně mši svatou v kapli, teď už Bohu díky pravidelně alespoň to. Nemáme moc poutníků a tak sv. Václav se u nás slavil hlavně slavnostním rodinným obědem. Poslední dobou tak začíná václavovský kulturní podzim.

Když má tedy kostel svátek, tak se něco mimořádného má dít i v obci. Ve Svébohově, což je má rodná farní obec, kde jsem byl pokřtěn, svého času přidal pan farář jednu nedělní mši a odpoledne požehnání. Sešlo se spousta rodin a příbuzných. Je tomu tak dosud, ač už se přidává jen odpolední požehnání s odůvodněním, že kněží je málo, jak kázal pan farář na nedalekém poutním místě Horní Studénky, kde se přidávala mše sv. až do loňského roku. V obou obcích se pár stánků a kolotoče při té příležitosti také najdou, ale je zde též vidět, že to není to nejdůležitější na pouti. V těch Horních Studénkách se ve větší míře najdou i poutníci, přece jen jde o poutní místo.

Když se tak podívám na naše nejznámnější a největší poutní místo, sv. Hostýn, který je ani ne 30 km od mého působiště v Drahotuších, tam stánky slouží jako zázemí pro poutníky a putuje se tam velmi pravidelně a hodně a hlavní součástí poutě bývá nebo resp. má být mše svatá.

A když už jsem tak nakousl ty Drahotuše, tak jsme právě včera zažili pouť ke sv. Anně, která je zde z neznámých důvodů slavnější, než patron kostela - sv. Vavřinec. A tady máme poutí v rámci této jedné pouti poněkud více.

Pro nás je vrcholem mše sv., která je na hřbitově před kaplí sv. Anny každoročně v 10:OO místo běžné farní mše ve farním kostele, která zatím ještě bývá v 8:00. Je k tomu hodně chystání, na které se farníci jistě těší. Potřebují uklidit kapli, což dělají v pátek před tím, pak v 8:00 se nachystá podium na hřbitově ke mši sv. a veškerá výzdoba k němu a mezi tím se přivezou všechny liturgické potřeby a všechno vůbec se nachystá ke slavnostní mši svaté, na kterou je zpravidla pozvaný slavnostní kněz, letos to byl patrně nejvyšší kněz arcidiecéze, vyšší, než o. arcibiskup, ale nevím o kolik cm. Po mši sv. pak společně jdeme na rodinný oběd a pak je čas až odpoledne na profánní část poutě, což jsou ty stánky, kolotoče či pěkná muzika u kostela. Stalo se také dobrou tradicí, že po oba dny, tedy sobotu i neděli je pro veřejnost otevřen farní kostel k soukromé modlitbě a jak dosvědčili organizátoři tradiční poutě (jejichž stánky jsou shromážděny na náměstí kolem farního kostela), návštěvnost po oba dny byla ne malá. Mnozí si kostel prohlédli, někteří se určitě i modlili. Tak možná do budoucna ten program v kostele ještě rozšíříme, jak jsme se ostatně bavili. 

Pak pár dní po pouti, na sv. Ignáce, má farnost adorační den, kdy je opět kostel otevřen, tentokrát k modlitbám před Nejsvětějším Pánem.

Další část pouti je tzv. tradiční. Tu pořádá Studio bez kliky ve spolupráci s osadním výborem. Stánky obsahují i tradiční řemesla, prastaré kolotoče či tiskárnu a takové ty atrakce, které na komerční pouti jen tak neuvidíte. Je rozložený i stan pro posezení, ale také k divadlu či koncertům. Tato část pouti se rok od roku rozrůstá a řekl bych, že je to i tím, že se chtějí vrátit k tradičnímu prožívání pouti, která byla především slavností místního kostela. Rádi s nimi spolupracujeme a funguje to opravdu dobře. Všimnul jsem si také, že v těch stáncích kolem kostela jsou úplni jiní obsluhující, než ti, kteří musejí nějak na pouti vydělat. Oni to dělají s radostí bez výhledu na to, že na tom něco vydělají. Spoustu věcí stojí jen něco málo a nebo je dokonce zdarma, jako třeba i za ruční kolotoč se nic neplatí a přitom tam jsou ti lidé celý den zdarma. Tradicí se v rámci této části pouti stala i soutěž o nejlepší hodový koláč. Vítěz nejlepšího koláče však auto či drahý zájezd nevyhraje a při tom je spousta legrace, která táhne i trochu víc lidí, než těch, kteří přijdou na komerční část poutě. Z krásné staré tiskárny jsem na této pouti získal tento obrázek i s věnováním:

No, a pak je tady ta komerční část, kterou mnozí ze světa vidí jako tu nejdůležitější. Nevím, čím to je, ale právě tato část začíná celkem citelně upadat. Když jsem v Drahotuších začínal, neměl jsem moc příležitostí účastnit se této poutě, protože jsem pravidelně jezdil na Antiochii C, jejichž termín se s poutí překrýval. Tehdy ještě nebyla tradiční pouť a kolotoče a stánky naplňovali celé Drahotuše. Není to ještě tak dlouho.

Ještě loni nebyla obsluhována zastávka autobusu Drahotuše, náměstí, protože stánky a kolotoče byly po většině Lipnické ulice až do konce náměstí a všechny hospody byly beznadějně obsazené, takže jsme s rodinou v sobotu obědvali mimo Drahotuše, resp. v Hranicích. Letos už stačila půlka Lipenské ulice a když jsem v sobotu jako vždycky odjel na oběd do Hranic, v Hranicích nám dávaly čekací lhůty hodinu až hodinu a půl, až jsme našli hospodu na okraji města, kde nás obsloužili hned. Když jsme se potom vrátili do Drahotuš, pohostinská zařízení tam byla poloprázdná. Možná i pro to, že komerční část poutě s vystřídáním všech kolotočů byla do hodiny projitá a při tradiční pouti, kde bylo i polní občerstvení s rychlou obsluhou bylo pořád co dělat a prožívat.

Tak se moc těším, že ta doba, kdy pouť bude slavností hlavně farnosti a putující budou putovat za kvalitní kulturou, které nebude chybět duchovní rozměr, že ta doba už se závratně blíží.

 

Zobrazeno 756×

Komentáře

dromedar

"za kvalitní kulturou" LOL

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Kultura je od slova kult. To už si dnes taky málo kdo uvědomuje. A náboženství se přece projevuje kultem.

dromedar

Tomu chybí už jenom zbožný závěr typu "a proto tou nejkvalitnější kulturou je, vždy a za všech okolností, nejdražší oběť mše svaté! Aleluja!"

Dvě slova se společným kořenem to jsou, ale nesouvisejí spolu jako jedno odvozené z druhého, nýbrž sdílejí předka: latinské sloveso colere (colo, colere, colui, cultum), z jehož palety významů si "kultura" a "kult" vybírají různé výseky.

kult: colere jako "vážit si, ctít, uctívat"
kultura: colere jako "starat se o, pěstovat, rozvíjet, cvičit"

dromedar

(A proto může být křesťanský kult provozován i zcela nekulturně, což se ostatně také často děje.)

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Výborně. Přesně tak.

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio