Pouť je od slova putovat, nicméně český člověk si představí pod tímto pojmem možná hlavně kolotoče a stánky, ale i o tom bude řeč. Nicméně pěkně postupně, dnes však nikoli pomalu, ale skoro rovnou k věci, jak si to vyžaduje dnešní doba.
Pocházím z Václavova a když máme pouť u nás, tak tam nemáme většinou ani žádné stánky, ale hlavně mši svatou v kapli, teď už Bohu díky pravidelně alespoň to. Nemáme moc poutníků a tak sv. Václav se u nás slavil hlavně slavnostním rodinným obědem. Poslední dobou tak začíná václavovský kulturní podzim.
Když má tedy kostel svátek, tak se něco mimořádného má dít i v obci. Ve Svébohově, což je má rodná farní obec, kde jsem byl pokřtěn, svého času přidal pan farář jednu nedělní mši a odpoledne požehnání. Sešlo se spousta rodin a příbuzných. Je tomu tak dosud, ač už se přidává jen odpolední požehnání s odůvodněním, že kněží je málo, jak kázal pan farář na nedalekém poutním místě Horní Studénky, kde se přidávala mše sv. až do loňského roku. V obou obcích se pár stánků a kolotoče při té příležitosti také najdou, ale je zde též vidět, že to není to nejdůležitější na pouti. V těch Horních Studénkách se ve větší míře najdou i poutníci, přece jen jde o poutní místo.
Když se tak podívám na naše nejznámnější a největší poutní místo, sv. Hostýn, který je ani ne 30 km od mého působiště v Drahotuších, tam stánky slouží jako zázemí pro poutníky a putuje se tam velmi pravidelně a hodně a hlavní součástí poutě bývá nebo resp. má být mše svatá.
A když už jsem tak nakousl ty Drahotuše, tak jsme právě včera zažili pouť ke sv. Anně, která je zde z neznámých důvodů slavnější, než patron kostela - sv. Vavřinec. A tady máme poutí v rámci této jedné pouti poněkud více.
Pro nás je vrcholem mše sv., která je na hřbitově před kaplí sv. Anny každoročně v 10:OO místo běžné farní mše ve farním kostele, která zatím ještě bývá v 8:00. Je k tomu hodně chystání, na které se farníci jistě těší. Potřebují uklidit kapli, což dělají v pátek před tím, pak v 8:00 se nachystá podium na hřbitově ke mši sv. a veškerá výzdoba k němu a mezi tím se přivezou všechny liturgické potřeby a všechno vůbec se nachystá ke slavnostní mši svaté, na kterou je zpravidla pozvaný slavnostní kněz, letos to byl patrně nejvyšší kněz arcidiecéze, vyšší, než o. arcibiskup, ale nevím o kolik cm. Po mši sv. pak společně jdeme na rodinný oběd a pak je čas až odpoledne na profánní část poutě, což jsou ty stánky, kolotoče či pěkná muzika u kostela. Stalo se také dobrou tradicí, že po oba dny, tedy sobotu i neděli je pro veřejnost otevřen farní kostel k soukromé modlitbě a jak dosvědčili organizátoři tradiční poutě (jejichž stánky jsou shromážděny na náměstí kolem farního kostela), návštěvnost po oba dny byla ne malá. Mnozí si kostel prohlédli, někteří se určitě i modlili. Tak možná do budoucna ten program v kostele ještě rozšíříme, jak jsme se ostatně bavili.
Pak pár dní po pouti, na sv. Ignáce, má farnost adorační den, kdy je opět kostel otevřen, tentokrát k modlitbám před Nejsvětějším Pánem.
Další část pouti je tzv. tradiční. Tu pořádá Studio bez kliky ve spolupráci s osadním výborem. Stánky obsahují i tradiční řemesla, prastaré kolotoče či tiskárnu a takové ty atrakce, které na komerční pouti jen tak neuvidíte. Je rozložený i stan pro posezení, ale také k divadlu či koncertům. Tato část pouti se rok od roku rozrůstá a řekl bych, že je to i tím, že se chtějí vrátit k tradičnímu prožívání pouti, která byla především slavností místního kostela. Rádi s nimi spolupracujeme a funguje to opravdu dobře. Všimnul jsem si také, že v těch stáncích kolem kostela jsou úplni jiní obsluhující, než ti, kteří musejí nějak na pouti vydělat. Oni to dělají s radostí bez výhledu na to, že na tom něco vydělají. Spoustu věcí stojí jen něco málo a nebo je dokonce zdarma, jako třeba i za ruční kolotoč se nic neplatí a přitom tam jsou ti lidé celý den zdarma. Tradicí se v rámci této části pouti stala i soutěž o nejlepší hodový koláč. Vítěz nejlepšího koláče však auto či drahý zájezd nevyhraje a při tom je spousta legrace, která táhne i trochu víc lidí, než těch, kteří přijdou na komerční část poutě. Z krásné staré tiskárny jsem na této pouti získal tento obrázek i s věnováním:
No, a pak je tady ta komerční část, kterou mnozí ze světa vidí jako tu nejdůležitější. Nevím, čím to je, ale právě tato část začíná celkem citelně upadat. Když jsem v Drahotuších začínal, neměl jsem moc příležitostí účastnit se této poutě, protože jsem pravidelně jezdil na Antiochii C, jejichž termín se s poutí překrýval. Tehdy ještě nebyla tradiční pouť a kolotoče a stánky naplňovali celé Drahotuše. Není to ještě tak dlouho.
Ještě loni nebyla obsluhována zastávka autobusu Drahotuše, náměstí, protože stánky a kolotoče byly po většině Lipnické ulice až do konce náměstí a všechny hospody byly beznadějně obsazené, takže jsme s rodinou v sobotu obědvali mimo Drahotuše, resp. v Hranicích. Letos už stačila půlka Lipenské ulice a když jsem v sobotu jako vždycky odjel na oběd do Hranic, v Hranicích nám dávaly čekací lhůty hodinu až hodinu a půl, až jsme našli hospodu na okraji města, kde nás obsloužili hned. Když jsme se potom vrátili do Drahotuš, pohostinská zařízení tam byla poloprázdná. Možná i pro to, že komerční část poutě s vystřídáním všech kolotočů byla do hodiny projitá a při tradiční pouti, kde bylo i polní občerstvení s rychlou obsluhou bylo pořád co dělat a prožívat.
Tak se moc těším, že ta doba, kdy pouť bude slavností hlavně farnosti a putující budou putovat za kvalitní kulturou, které nebude chybět duchovní rozměr, že ta doba už se závratně blíží.
"za kvalitní kulturou" LOL
Kultura je od slova kult. To už si dnes taky málo kdo uvědomuje. A náboženství se přece projevuje kultem.
Tomu chybí už jenom zbožný závěr typu "a proto tou nejkvalitnější kulturou je, vždy a za všech okolností, nejdražší oběť mše svaté! Aleluja!"
Dvě slova se společným kořenem to jsou, ale nesouvisejí spolu jako jedno odvozené z druhého, nýbrž sdílejí předka: latinské sloveso colere (colo, colere, colui, cultum), z jehož palety významů si "kultura" a "kult" vybírají různé výseky.
kult: colere jako "vážit si, ctít, uctívat"
kultura: colere jako "starat se o, pěstovat, rozvíjet, cvičit"
(A proto může být křesťanský kult provozován i zcela nekulturně, což se ostatně také často děje.)
Výborně. Přesně tak.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.