O slavnosti Narození Jana Křtitele

V poslední době, když "zbásňuji" nedělní úryvky, mnohdy mě zachytí natolik, že mám potřebu ne udělat z toho jedno heslo, ale zpracovat celý ten úryvek, tak se mi to stalo i se slavností Narození sv. Jana Křtitele, kde nakonec evangelium se bude dát zazpívat na Lurdskou píseň, možná se tak podaří i chvalozpěv Benedictus. 

Tuto potřebu udělat více hesel už jsem si uvědomil v postní době, ale říkal jsem si, že nejpozději v mezidobí se zas vrátím k jednotlivým heslům. Jenže se mi to stalo tak trochu i "profesionální deformací", jak o tom svědčí náhodný článek: https://vvrh.signaly.cz/1806/zalm-117-diky-vyberu-z-blogu a tak se mi občas stane, že když slyším evangelium, hned z toho může něco vzniknout, ale já za to nemohu...

Slavnost Narození sv. Jana Křtitele, 24.6. , letos místo 12. neděle v mezidobí: Lk 1,57-66.80

Vigilie: Lk 1, 5-17

Zachariáš nevěří andělovi,

za to, než se tak stane, nepromluví.

Naplnil se čas a přišla hodina,

Alžběta porodila svého syna.

Bůh mu, Bůh mu, Bůh mu žehnej,
Bůh nám, Bůh nám, Bůh nám žehnej!

Když sousedé uslyšeli tuto zvěst,

měli radost, že ji je vrácena čest.

Osmého dne chlapci obřízku dali,

jménem Zachariáš jej jmenovali.

Avšak zasáhla Alžběta ještě včas,

Jan bude se jmenovat, Bůh žádal nás.

Tak se nikdo z příbuzných nejmenuje,

jeden otci posunky naznačuje:

Jakže se tvé dítě bude jmenovat?

Jeho jméno je Jan, to hned začal psát.

A všichni se tomu hned podivili,

Zachariáš promluvil v tuto chvíli.

Teď Bohu vzdal chvalozpěv převeliký,

v něm vyzpíval veliké Bohu díky!

Bázeň se zmocnila tam po všech lidech,

vyprávěli si o těch událostech.

Kdo to uslyšeli, uvažovali

ve svém srdci takto se dotázali:

Co asi z toho dítěte bude jen? 

Ruka Páně byla s ním a rostl jen.

Chlapec rostl a sílil, na poušti žil,

až do dne, kdy před národem vystoupil.