Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Hrníček od přijímání

Možná se Vám bude zdát ten článek povědomý, ale už je to pár let, tak to nikomu moc nepřijde. Kdyžtak se podívejte do tohoto odkazu a jistou podobnost v tom naleznete: https://vvrh.signaly.cz/1107/moje-prvni-kytice-od-deti.

Dnes, tj. neděle 17.6.  bylo první svaté přijímání v Partutovicích a živého Krista přijalo 5 dětí: Adriana, Markéta, Vendulka, Martin a Eliška. Poctivě se připravovali celý rok s o. Radomírem, občas jako pastorační asistent jsem přiložil ruku k dílu této přípravy, nicméně až na Elišku, které jsem vytvářel náboženství jen ve 2. třídě a Adrianu, která z nich je nejstarší, již páťačka a kterou jsem do 2. třídy též učil, pak mě vystřídal o. Petr a loni o. Radomír, jsem je učil jako partu čerstvých školáků.

Musím říci, že mě překvapili podobně jako tenkrát potštátští, akorát po partutovsku, tj. trochu v soukromí hostiny po prvním sv. přijímání, kde se všechny partutovské rodiny sešly k oslavě (Eliška je ze sousedního Olšovce), která je v Partutovicích tradiční, ač po prvé ve školní jídelně místo Fojtíků. 

Nebývá zde první sv. přijímání každý rok, ale o to větší je to slavnost a slaví se to také posezením všech rodin u nedělního oběda.

Zmíněnou skupinku jsem měl také velmi rád, jako ostatně většinu skupinek, protože byla perfektním kolektivem a náboženství s nimi mě bavilo, i když občas mělo nějaké ty vyrušovatele, ne však nikoho z výše zmíněných (to jsou samí vzorní žáci alespoň co se poslušnosti týče).

Zítra společně pojedeme na školní výlet a už teď se na ně moc těším, protože tu radost z prožité chvíle s Pánem jistě budou rozdávat i mezi ostatní spolužáky z ostatních škol, které budou zastoupeny ve výletním autobuse, který bude směřovat do Bílé Vody k výrobě hostií a na poutní místo Zlaté Hory.

Dárek jsem neočekával, dost velkým dárkem pro mě bylo pozvání na hostinu, nicméně dostal jsem podobný jak o. Radomír a každý v oblíbené barvě: o. Radomír světle zelený a kytici, já zase tmavě žlutý, tak do oranžova, který níže uvidíte. Je velmi praktický a kdykoli si dám kafe nebo čaj z tohoto hrníčku, vzpomenu si rád na konkrétní děti, které se sami podepsaly.

Zobrazeno 2275×

Komentáře

kacarovi3

Také jsem asistoval při prvním přijímání Božího těla a tím to pro mnohé děti skončilo.Už jsme je v kostele neviděli.Přání a domlouvání babiček bylo splněno ale život mladých lidí je o něčem jiném.Jen zlomek těch se vrátí do svého ovčince.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ano, Pavle, můžeš mít pravdu. Ale Pán dává každému šanci a proto církev vychází vstříc a i když nám rozum říká, že není pravděpodobné, že budou některé děti pokračovat, vidí naději právě v Tom, koho přijímají. První svaté přijímání je po křtu a první sv. zpovědi prvním krokem, kdy si děti uvědomují, že jsou v církvi doma a Pán Ježíš je jejich přítelem, nebeský Otec otcem a Duch svatý to spojuje láskou Otce a Syna. Po prvé přijímají a po prvé mohou rozdávat.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Tak dnes jsme měli školní výlet, k tomu foto bude zítra, byl velmi vynikající a také po prvé jsem pil z darovaného hrnku, tak jsem na děti dnes myslel celý den od 5:30, kdy jsem pil kolu z toho hrnku přes 6:25, kdy jsem je viděl po celou dobu k 17. h., kdy jsme byli pospolu při výletě až dále k 17:30, kdy jsem si do toho hrníčku udělal kafe, ale i před tím, když jsme s dětmi pojídali třešně a hrníček jsem použil na pecky a mezi každým použitím vždy umyl. Skutečně praktický to dárek.

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio