Výčet zbývajících povinností do bakaláře

Poslední dobou velmi cítím, jak mě Pán vede a že mám ze studia posvátnou bázeň a zároveň taky radost. Ta posvátná bázeň se projevuje tím, že už je těch povinností "tak málo", že bych se styděl to neudělat, ale zároveň si uvědomuji, že věc udělání je to, co teď v tuto chvíli nevím a ta chvíle rozhodnutí se naprosto nezadržitelně blíží.

Ve středu jsem měl na starost adoraci v Drahotuších. Jako biskupem pověřený mimořádný udělovatel svátosti oltářní a se souhlasem pana faráře jsem vystavil v určenou hodinu Nejsvětější svátost oltářní k veřejné úctě několika přišlých věřících a měl jsem tak půl hodiny, abych si s Pánem pánů povídal a skutečně jsem v soukromí své duše, nejen studentské, měl Pánu co říci po celou tu dobu. Už dlouho jsem takovou vzácnou těžce popsatelnou chvíli nezažil, ale vnímal jsem, že potřebuji zažít něco podobného jako učedníci na hoře Tábor a skutečně to bylo nesmírně krásné a krásné na tom bylo i to, že to tím neskončilo.

Když jsem chvíli potom pozvedal malou hostii, abych ji přijal sám a  podal ostatním, velice jsem cítil to sepjetí s Kristem, který se nám sám dává. Ten večer byl úplně jiný, mnohem více naplněný radostí.

Druhý den ráno jsem se vypravil do akademického města Olomouce na studijní oddělení s jistými obavami, co všechno ještě musím udělat, abych studium správně dokončil. Modlitba k Duchu svatému byla základním předpokladem toho, abych byl veselý a otevřený. Původně jsem chtěl brzy ráno vstát tak, abych ještě před tím v Olomouci stihl mši sv. Nicméně, když jsem večer zkoumal jízdní řády, došlo mi nakonec, že bude mnohem praktičtější se svézt s panem farářem, který měl do Olomouce cestu také tou dobou. Jak jsem psal, modlil jsem se k Duchu svatému a stal se zázrak.

Můj vedoucí práce možná už tou dobou mi psal e-mail, že již mohu svou bakalářskou práci odevzdat, ale to jsem byl na cestě a onem e-mail jsem dosud nečetl, ale věřím tomu, co mi říkal. Věděl jsem, že má konzultační hodiny v 11 a na to jsem byl tak připraven, že si zajdu na studijní, poptám se na důležité věci ohledně toho a pak se stavím za vedoucím práce na konzultaci. Jenže sotva jsem vešel na fakultu po předchozí modlitbě v katedrále, potkali jsme se tváří v tvář, s čímž jsem nepočítal, ale vypadalo to, že to bylo v plánu, a vedoucí práce mě rovnou oslovil a asi půl hodiny jsme si povídali nad tématem mé práce a teprve potom jsem šel na studijní oddělení zjistit své studijní povinností, z nichž už jsem věděl, že jednu důležitou a to seminář k bakalářské práci II mám již splněnou.

Vyšlo z toho tedy to, že musím si ještě nutně dodělat základy speciální pedagogiky, po čemž vykážu své studijní povinnosti, před tím odevzdám bakalářskou práci a po přihlášení se můžu věnovat státnicím a pochopitelně nemohu zapomenout na platbu studijních poplatků. Takže se mi výčet vešel sice na 3 řádky, ale ve skutečnosti je to ještě hodně práce, na kterou už nenahlížím tak se strachem a obavami, ale spíše s bázní, studentskou pokorou a radostí, že už snad to brzy bude.

Když jsem tedy vykonal toto vyřizování, byl jsem domluven také s maminkou, že ji, jako často, když jsem v Olomouci, pozvu na oběd. Mohl jsem ji tedy pozvat dříve, protože se ušetřilo spoustu času, ale stal se další malý zázrak: nedovolal jsem se na poprvé a tak jsem získal čas stavit se v tiskárně, aby mi vytiskli mou bakalářskou práci. Mohlo to být sice za 3 hodiny, ale mě stačil týden, protože čas je na mé straně do 17.4. a taky je to levnější, tak jsem se tedy takto domluvil a naráz jsem si uvědomil, že za týden bude liturgie svěcení olejů, takže se na to moc těším už teď, protože svou práci uvidím hotovou. Mamince jsem se pak dovolal a došlo k dalšímu zázraku, se kterým jsem nepočítal, protože, kdo by počítal se zázraky, než jen ten, kdo všechno řídí.

Původně jsem se o. Radomírovi  omlouval z náboženství, že ho nemám šanci stihnout, nicméně oběd se stíhal rychle, vlak se o 15 minut opozdil a já jsem zjistil, že již ve 13:30 budu v Hranicích, takže náboženství ve 14:15 v Partutovicích stíhám. Den byl krásný a po náboženství jsem využil času na procházku po cestě k lesům za Partutovicemi a pomodlil jsem se růženec tak, jak jsem se rozhodl po každém zápočtu, tedy všechna tajemství a to jsem stihl ještě před mší svatou.

Včera jsem získal trochu času na to, abych si vytiskl sám svůj pracovní text bakalářské práce, který jsem si neuměle po svém taky svázal, takže jsem byl povzbuzen i tím. Dnes, dá-li Pán, pokusím se nastudovat, ač v době, kdy je děkanátní setkání mládeže, co nejvíc ze speciální pedagogiky, abych po internetu mohl udělat zkoušku, čímž pádem budu ještě klidnější a budu se těšit na další velký růženec.

Jinak poslední dobou je v našich farnostech nějak moc pohřbů, z nichž poslední byl včera. Doufám, že to není tím, jaké je téma mé bakalářské práce: "Pohřební obřady ve 20. století v olomoucké arcidiecézi".