Pašije z Lukáše

Lk 22,14 - 23,56

 

23. 2. - pátek po první postní neděli

 

Teď zazní zpráva Lukášova,

jak za nás tekla Krev Kristova.

 

V určený čas začla hostina,

takto ji Ježíš hned začíná:

 

"Velmi mnoho jsem si dneska přál,

bych beránka s vámi pojídal,

 

dříve, než všechno vytrpím,

už ho více pak nepojím,

 

dokud ho nenaplním

až v tom království Božím."

 

Kalich vzal a díky vzdal:

"Rozdejde a dejte dál...

 

Již víc nebudu pít z révy plodu,

až Boží království bude v chodu."

 

Potom chléb vzal, díky vzdal,

lámal jej a podával:

 

"Za vás vydané toť moje tělo,

na mou památku, by se tak dělo."

 

Stejně tak i kalich vzal,

po večeři odkázal:

 

"Tento kalich zpečeťuje,

novou smlouvu naplňuje,

 

má krev toto pečetí,

čeká mě čas oběti.

 

Hle, ruka zrádce tady je,

běda však, kdo mě zrazuje.

 

Syn člověka sice svou cestou jde,

člověk, jenž zradí, bědám neujde."

 

Začli se jeden druhého ptát,

kdože to má asi udělat.

 

A k tomu ještě přidali hádky,

kdo že je první a kdo jít zpátky.

 

"Králové národů vládci jsou,

dobrodinci mocí se nesou.

 

U vás takto nemá být

největší má posloužit.

 

A kdo to ten větší vlastně je?

za stolem nebo obluhuje?

 

Ano ten za stolem má to být,

já jsem vám však přišel posloužit.

 

Do dneška jste se mnou byli,

ve všech zkouškách vytrvali.

 

Vládu královskou odkazuji,

jak mi Otec dal, vám daruji.

 

V mém království u mého stolu,

budou jíst i pít všichni spolu.

 

Na trůny se posadíte,

dvanáct kmenů rozsoudíte.

 

Šimone, satan vyžádal si,

by vás směl tříbit, jak pšenici.

 

Ale já jsem prosil za tebe,

by tvá víra vedla do nebe.

 

Jak se, Petře, obrátíš zas zpět,

ve víře bratry utvrzuj hned."

 

"Pane, s tebou ochoten jsem jít,

do vězení či klidně zemřít."

 

"Ani kohout dnes nevydá svůj hlas,

ty třikrát zapřeš, že mě vůbec znáš."

 

Dále jim Ježíš všem řek:

"Měli jste nedostatek...

 

když poslal jsem vás cestou dál,

měšec, opánky zakázal?"

 

Oni mu odpověděli:

"Nedostatek jsme neměli."

 

24.2. Sobota po 1. neděli postní

 

"Avšak, kdo měšec má, vem,

i mošna hodí se sem.

 

Kdo nemá, plášť prodá, meč si koupí,

tímhletím obchodem neprohloupí.

 

Svatá písma o mě teď říkají,

mezi zločinci mě počítají."

 

"Dva meče máme u sebe."

"To stačí, rychle půjdeme."

 

Jak byli všichni zvyklí

na horu z Oliv vyšli.

 

Na tom místě Ježíš řekl jim:

"Modlete se před pokušením."

 

26.2. Pondělí po 2. postní neděli

 

Když ještě svoji řeč mluvil,

houf lidí se zde objevil.

 

Jeden z Dvanácti Jidáš s nimi byl,

k němu k políbení se přiblížil.

 

A Ježíš Jemu říká též:

"Syna člověka takto zrazuješ?"

 

Ostatní tam ptají se Pána:

"Má jim být zasazena rána?"

 

A jeden hned mečem ťal,

muži pravé ucho sťal.

 

"Dost! Přestaňte!", řek Pán jim.

"To ucho mu uzdravím."

 

Velekněží, velitelé, starší

slyšeli od Pána, co jim patří:

 

"Jako na zločince s meči, kyji,

denně v chrámě jste mě nechytili?

 

Tohle však je vaše hodina,

vláda temnoty teď začíná."

 

Pak se ho tam zmocnili a odvedli,

do veleknězova domu přivedli.

 

Petr šel za nimi z povzdálí.

Na dvoře na oheň chystali.

 

Petr si přisedl k ohni blíž,

netušil, že bude na obtíž.

 

V světle ho služka spatřila,

u ohně hnedle pravila:

 

"Také ten byl tam s ním"

To zapřel s tvrzením tím:

 

"Neznám ho, ženo." A chvilku za

"Ty jsi jeden z nich." jiný se ptá.

 

Řek Petr všem: "Člověče nejsem"

Za hodinu jiný řekl všem:

 

"Doopravdy, i tento byl s ním,

je přece mužem Galilejským."

 

"Člověče, nevím, o čem to mluvíš."

Kohoutovi, Petře, porozumíš.

 

Jak zazněl ten kohoutí křik,

Petr Pánův obličej zblik.

 

"Dříve, než kohout dnes zakokrhá,

tři krát mě zapřou ta tvoje slova."

 

27.2. - úterý po 2. neděli postní

 

Opustil Petr místo to,

plakal, bylo mu to líto.

 

Muži majíc Ježíše na stráži,

smějí se, tupí, oči zaváží:

 

"Když prorok jsi, kdo ránu ti dal?

To je prý prorok! To bych se smál!"

 

Brzy se rozední, kněží se schází,

ke svému soudu Ježíše razí.

 

"Jsi-li tedy ten mesiáš,

to pověz nám a klid hned máš."

 

"Kdybych to řekl, neuvěříte,

zeptal-li bych se, neodpovíte.

 

Od teď uvidíte Syna člověka

sedět po pravici Boha z dakeka."

 

Do toho vpadli: "Ty jsi Boží Syn?"

na to Ježíš hned odpověděl jim:

 

"Ano, ano, to já jsem!"

"Svědka nepotřebujem!

 

Slyšeli jsme rouhání

v jeho vlastním podání."

 

Celé shromáždění tedy povstalo,

by Pilátovi Pána hned vydalo.

 

28.2. Středa po 2. postní neděli

 

Aktivní hned našli se žalobníci:

"Tento člověk je živel rozvracící,

 

národ náš rozvrací stále,

císařem pohrdá, dále...

 

brání daní placení,

prý že je vykoupení.

 

za krále se vydává.

Je Mesiáš udává."

 

Pilát se tedy zeptal:

"Ty jsi ten židovský král?"

 

"Toto povídáš ty sám."

"Na něm nic nenalézám."

 

Na to všichni křičeli:

"Pobuřuje lid celý...

 

Nejen v celé Judeji,

začal s tím v Galileji."

 

Nechce soudit Galilejce,

když zde mají svého vládce.

 

Posílá je tak za Herodem,

by zabýval se tímto soudem.

 

Když Herodes spatřil Ježíše,

zaradoval se velmi tiše.

 

Nějaký zázrak by se mu hodil,

třeba by ho tady osvobodil.

 

Velmi se tedy o něj zajímal,

Ježíš mu však na nic neodpovídal.

 

Velekněží tam napjatě stáli,

všechno možné na něj žalovali.

 

Herodes dal na jevo pohrdání

k Pilátovi ho poslal z nenadání. 

 

Heroda i Piláta zpřátelení,

to je zde záhadné nadělení.

 

Pilát pozval velekněze i lid,

aby jim ten soud mohl ozřejmit:

 

"Že pobuřuje lid jste říkali,

vyslechl jsem ho tedy před vámi,

 

nenašel jsem na něm viny,

v tomto nejsem už jediný.

 

Herodes vrátil ho taky zpátky,

na rozsudek smrti jsem já krátký.

 

Nechám ho jen potrestat,

potom propustí jej kat."

 

Na to s velkým hlukem lid:

"Mesiáše popravit!

 

Barabáše pust hned ven,

toto všichni rychle chcem!"

 

Toho pro vzpouru drželi,

že byl vrah, o tom věděli.

 

Pilát se snažil tím víc

Mesiáši vyjít vstříc.

 

Křik lidu obrovský stále silněj:

"Ukřižuj ho, ukřižuj! Poslouchej!"

 

Pilát vyjednává teď potřetí již:

"Co špatného udělal, by nesl kříž?

 

Neshledal jsem na něm činu,

který nesl k smrti vinu.

 

3. 3. - Sobota po první neděli postní

 

Trest mu tedy udělím,

po něm ho hned propustím."

 

Na to lid velmi protestuje,

Piláta k soudu donucuje.

 

Jejich křik jde stále výš,

až Pilát povoli kříž.

 

Propustil tedy Barabáše,

k smrti dal pak vydat Ježíše.

 

Barabáš, jak známo, vzpůrce, vrah byl,

spravedlivého Pilát odsoudil.

 

Když Ježíše pak odváděli,

Šimona z pole zadrželi,

 

za Ježíšem má nést kříž,

pro něj je to velká tíž.

 

Velký zástup jde cestou s Pánem,

lid i ženy, slíčené žalem.

 

Ježíš se k nim obrátil,

laskavě k nim prohlásil:

 

"Jeruzalémské dcery, vy nade mnou,

roníte marně nejednu slzu svou.

 

Nad sebou plačte raději,

nad svými dětmi v naději.

 

Blíží se totiž tak mnoho dní,

kdy blahoslavení neplodní,

 

Ti budou říkat horám zas:

Padněte hory teď na nás.

 

Děje-li se to se stromem zeleným,

co teprv se stane se stromem suchým!"

 

A křížová cesta vedla dál,

kde kopec Lebka k popravě stál.

 

Spolu vedeni byli zločinci dva,

ukřižováni byli zprava, zleva.

 

Ježíšův hlas shora kříže teď zní:

"Odpust jim, Otče, neví, co činí!"

 

Rozdělen losem byl jeho šat,

lid stál, díval se, začal se smát:

 

"Jiným pomohl, sám sobě se též snaž,

jsi-li vyvolený Boží, Mesiáš!"

 

I ti vojáci trápí, Pane, tebe:

"Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!"

 

Octa mu dávali. Nad nápis stál:

"Toto je, toto je ten židovský král."

 

Rouhal se mu i zločinec na kříži:

"Jsi-li mesiáš, hezky bez potíží

 

zachráníš sebe a nás též,

když všechny lidi miluješ."

 

Druhý ho však tam poučil:

"Tys dostal, co sis zasloužil.

 

Boha ty se nebojíš?

Stejný trest si vytrpíš.

 

Za zlo my jsme odplaceni,

jeho vina žádná není.

 

Ježíši, na mě pamatuj též,

až ve svém království usedneš."

 

"Amen, amen, pravím ti,

dnes budeš v mém obětí."

 

Nastala dvanáctá hodina,

tma v celé krajině začíná.

 

Až do tří odpoledne

slunce se z mraků nehne.

 

Opona chrámu roztrhla se v půli

a Ježíš zavolal v mocné své vůli:

 

"Otče, tobě poroučím ducha svého"

Vydechl. Toť poslední slova jeho.

 

A teď se, člověče, chvíli ztiš.

Nad tebou visí Ježíš a kříž.

 

Když setník viděl, co se tu stalo,

velebil Boha, neřek tak málo:

 

"Tento člověk byl spravedlivý,

skutečně zde se dějí divy."

 

A ti, co sešli se k podívání,

bijí se teď v prsa znenadání.

 

Vrací se domů všichni hned,

neví, co z toho bude teď.

 

Jeho známí zůstali,

ženy se zde dívaly.

 

Josef z Arimatie, z velerady,

spravedlivý je. Ten teď ví si rady.

 

Nesouhlasil s jednáním kněží,

tušil, že zde o spásu běží.

 

K Pilátovi jde s žádostí o tělo.

Pak ho sňal, zabalil, tak, jak se mělo.

 

Vložil do hrobky v skále vytesané,

kde nebylo pohřbené tělo jiné.

 

Nastal pak den přípravy

na sobotní oslavy.

 

Ženy, jež byly z Galileje,

viděli to vše, co se děje.

 

Viděli hrob i tělo k pochování,

šli domů vše připravit k pohřbívání.

 

Vonné věci i masti připravily,

svátečního klidu pošlušny byly.

 

Zde končí mučení smutná zpráva,

Kristus Pán v hrobě naději dává.