Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Děkanátní setkání mládeže pro mě na 2 hodiny

Tak prvně se musím omluvit, že poslední dobou tolik píšu, ale je to takový můj "pud sebezáchovy", prostě abych se odreagoval od množství jiných povinností, z nichž nejdůležitější by měly být ty studijní vzhledem k tomu, že termíny už hoří a pak také ty pastorační.

Původně jsem se z děkanátního setkání v Lipníku nad Bečvou omlouval s tím, že potřebuji si nutně nastudovat speciální pedagogiky a chtěl jsem se taky zároveň pokusit udělat po internetu "kolokvium", samozřejmě po nastudování, ke kterému nakonec toho dne nedošlo, protože má činnost spočívala někde jinde, no a taky musím přiznat, že se mi až tak nechtělo. Podle mé povahy se mi však bude muset chtít a to zas až to bude hořet, jako už mnoho krát.

Nakonec jsem byl rád za nabídku o. Radomíra, že tak za půl hodiny tam pojede. Vzhledem k tomu, že tou dobou jsem se čistě teoreticky věnoval studiu, ve skutečnosti jsem pracoval na jiné tvůrčí práci, kterou jsem se chtěl motivovat ke studování, označil jsem půl hodinu za vyhovující a dobu setrvání tam také a byl jsem tomu rád i podle svého svědomí. Myslím, že by bylo nesprávné tam nejet a to také proto, že jsem si původně říkal, že mají naplánovaný "nic moc program". Tak na ten nic moc program jsem se tedy jel se zájmem podívat a vůbec jsem neprohloupil.

Podle programu byla v 8:30 mše sv. Já jsem však měl naplánovanou účast na mši sv. v Radíkově a tak jsem si "odpočíval" na faře v Drahotuších. Pak od 10:00 začaly besedy na téma povolání. Ty první byly s bohoslovcem a manžely, nicméně teprve tou dobou přišla nabídka o. Radomíra, tak jsme byli až na tom druhém, kde přednášela buď řeholní sestra nebo svobodná žena.

Tyto konkrétnosti jsem původně nevěděl a podle své povahy, která volí vždy to, co je nejblíž, jsem si vybral program na faře a tam byla svobodná žena. Bylo to velmi originální pozvání, které jsem na žádném setkání mládeže do té doby nikde nezaregistroval. Až teprve, když už nejsem mládež, tak to animátory prostě napadlo, ale také z toho titulu, že tato žena měla k této konkrétní farnosti vztah.

Když jsem se to tedy dozvěděl, na čem to vlastně sedím (byla nás tam menšina setkání, které čítalo asi 50 mládežníků), byl jsem tomu nakonec velice rád a očekával, co se dozvím nového. Nutno však říci, že jsem svobodný muž skoro čtyřicátník a po té přednášce vidím to své mládenectví mírně trochu jinak.

Očekával jsem z toho svědectví, že se něco nového dozvím a ti, co tam byli to jistě očekávali také, ale z trochu jiné pozice, z pozice těch, kteří svůj vztah mají teprve před sebou, kdyžto já už jsem v době, kdy bych mohl odpovědět: "Být svobodný je to moje místo".

Svědectví bylo krásné a působivé, nicméně mě nic nového nedalo, než uvědomění, že spoustu věcí vidím velice podobně:

1. musí to být svobodné rozhodnutí a to svobodné rozhodnutí s Bohem.

2. pokud to není svobodné rozhodnutí s Bohem, může to mít velmi negativní následky pro vlastní psychiku. 

3. v každém případě je velmi důležitá láska

4. jako svoboný mám mnohem širší rodinu, kterou mám rád.

Ano, skutečně, skrze to svědectví jsem se dozvěděl jen to, že mám podobný život jako paní (dokonce i stejné množství neteří a synovců), akorát jsem muž, navíc trochu mladší, a některé věci prožívám jinak. 

Na konci, když bylo možno se zeptat, padlo spoustu otázek a i já jsem si jednu dovolil: "Co na Vaše rozhodnutí říkalo vaše okolí?" Paní mě velice pěkně odpověděla a uvědomil jsem si, že zrovna odpověď na tuto otázku máme každý jinou. Já, když se mě na to děti ptají, jelikož žiji na faře, tak ještě odpovídám mírně vyhýbavě, ale zcela vážně:

1. humorně: Bydlím na faře a tady si nemohu tahat holky... A jistě cítíte, že toto je tak trochu výmluva

2. vážněji: Dosud jsem nikomu nic neslíbil a mohu se klidně oženit, ale vnímám, že to není zatím moje cesta... To je zcela pravdivé, nicméně, popravdě byly doby, kdy jsem si představoval být otec či být kněz, ale teď aktuálně jsem svobodný, zatím bez závazků.

3. osobněji: Někteří se mě ptají i v souvislosti se studiem, zda budu knězem. Na to odpovídám, že mé studium mě k tomu nevede a dál se pokouším převézt rozhovor jinam, což se týká i příp. jáhenství... Takže tuto otázku již dál rozvádět nebudu.

4. ještě osobněji: Vždycky jsem rád jezdil na jáhenská a kněžská svěcení, na biskupském jsem byl když byl svěcen náš otec arcibiskup s dnes již emeritním pomocným biskupem Josefem a to nikoli jako ministrant, jinak na to nemám štěstí. Ale jednou při pouti za obnovu rodin našeho děkanátu jsme si to trochu prodloužili právě o jáhenské svěcení a tehdy mi jeden z farníků řekl: "Už se těším, jak tam budeš ležet ty..." Pak jsem byl na tyto příležitosti opatrnější. A nebo při jedné svatbě, kdy jsem si zvlášť uvědomoval ten obrovský zlom při manželském slibu...od té doby mám mnohem větší úctu k manželství.

Každopádně jsem byl rád za tu přednášku stejně jako taky za to, že jsem nemusel přednášet já, který na to ještě nejsem zralý.

Po té přednášce byla modlitba Anděl Páně s o. arcibiskupem Janem, který všechny přítomné vřele uvítal, pozdravoval od děkanátu Vsetín, kde přijel ze mše sv. a po modlitbě Anděl Páně dal prostor týmákovi z Centra pro mládež, který upozornil na důležité věci a akce, které pořádají a také na setkání mládeže v Panamě, načež o. arcibiskup pak navázal povzbuzující katechezí, ve které se zabýval myšlenkami papeže Františka pro letošní světový den mládeže. 

Setkání mládeže se také zúčastnili skoro všichni kněží děkanátu. Musím ještě odvolat to "nic moc program", protože to, co jsem zažil, bylo skutečně veliké. Potom, po obědě, už jsem mohl zažít jen detektivní hru, ale jak znám Františka, tak jistě stála za to.

Já s o. Radomírem jsme se vrátili na faru do Drahotuš chystat další věci, jako např. mši sv. v Radíkově, dokončit Infolist, připravit zítřejší křížovou cestu pro cyklisty, napsat pár řádků do blogu, umýt nádobí, oslavit sedmdesátiny v Radíkově a další radosti, na které se občas bojím v kalendáři pohlédnout. Je radost pracovat v centru dění farnosti. 

Zobrazeno 429×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Jo, ale ty můžeš z toho ženskýho hlediska. Co k tomu má muž co říkat?

ZelenýBanán

No takhle. Od muže to bude přesvědčivější.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio