Pašije z Marka

Mk 14,1 - 15,47

 

14.2. - Popeleční středa 

 

Marek přiblíží teď vyprávění

o Kristově slavném umučení.

 

Před velikonocemi je jen dva dny

jak zbavit se Ježíše otázka zní.

 

"Jen o svátcích přece ne,

není třeba vzbouřené."

 

Jedna žena v Betanii dobou tou,

Ježíše polije vůní nardovou.

 

"Nač toto plýtvání, chudých máme,

olej byl drahý, co jim teď dáme."

 

"Nechte ji, proč jste na ni takto zlí,

ona vykonala skutek dobrý.

 

Moje tělo k pohřbu tím je připraveno,

chudým není vůbec takto ublíženo."

 

A Jidáš, tento učedník,

povstane v ten okamžik.

 

Jde na schůzku smluvenou,

z ní s velikou odměnou.

 

Když zabíjel se beránek,

tu jeden z učedníků řek:

 

"Kde chceš, Pane, dneska být,

velikonoc oslavit."

 

"Jděte vy dva do města,

jistý člověk přichystá."

 

Všechno, jak řekl jim, našli ihned,

večer s učedníky Ježíš zased.

 

15.2. - čtvrtek po popeleční středě

 

U stolu Ježíš jim říká pravdu:

"Jeden z vás přichystal pro mě zradu."

 

Smutno jim, ptají se: "Jsem to snad já?"

Ježíš jim na to hned odpovídá:

 

"Jeden z vás dvanácti, ten se mnou jí,

a v téže míse pokrm namáčí.

 

Psáno, sic odchází člověka Syn,

zrada však odporný velmi je čin.

 

Pro toho člověka bylo by líp

vůbec se na světě nenarodit."

 

Večeře jde dál, Ježíš slovo má,

bere chléb, žehná, lámá, podává.

 

Z Ježíšových úst nyní zaznělo:

"Vezměte, jezte, to je mé tělo."

 

Potom vzal kalich a díky vzdal,

podal jim, pili, pokračoval:

 

"To je krev moje, nová smlouva vám,

za vás a za všechny ji prolévám.

 

Už nikdy nebudu z plodu révy pít,

až v Božím království budu slavit."

 

Pak zazněl chvalozpěv a vyšli dál,

na Olivovou horu je Pán vzal.

 

"Všichni se nyní nad mnou pohoršíte,

jako hnaná ovce se rozprchnete.

 

Při vzkříšení hrob opustím,

v Galileji vás uvidím"

 

"Kdyby všichni, já však ne!"

říká Petr oddaně.

 

Ježíš na to:"Petře, Petře, pravím ti,

kohout dva krát zakokohá, po třetí

 

zapřeš, že mě vůbec znáš."

"Ó, za co mě, Pane, máš?

 

I kdybych měl na smrt jít,

nemohu tě teď zapřít."

 

Také všichni říkali,

Ježíše by nedali.

 

Getsemany jsou již zde,

všichni se zde posaďte.

 

Vzal jen Petra, Jakuba, Jana,

tu zmocnila se úzkost Pána.

 

"Má duše k smrti smutná je moc,

bděte, zůstaňte, i když je noc."

 

K modlitbě šel pak trošičku dál,

velmi se těžké hodiny bál.

 

"Abba, Otče, tobě možné všechno,

odejmi ode mne kalich tento.

 

Ne co já, co ty chceš, to,Otče čiň,

já jsem ti poslušen jako tvůj Syn."

 

Vrátil se, našel je, jak všichni spí,

Petra hned vyzývá, ať opět bdí:

 

"Šimone spíš? Nemohls bdít? 

Pokušení může přijít.

 

Modlete se vždy a dál bděte,

do pokušení nepřijdete.

 

Ochotný sice je ten váš duch,

tělo však slabé, jak hejno much."

 

Pak zas odešel, modlil se dál,

znovu se vrátil, každý však spal.

 

Nevěděli totiž, co maj říci,

pak je zas našel a opět spící.

 

"Ještě spíte, odpočíváte?

už dosti toho spaní máte!

 

Přišla ona hodina,

vstaňte už to začíná!

 

Syn člověka v rukou je

lidí, jenž hřích zraňuje.

 

Vstaňte, pojďme, zrádce již na mě čeká!"

Tu Jidáš objevil se z nedaleka.

 

Houf s kyji, meči, zbraněmi jdou s ním.

"Je to ten, koho já teď políbím.

 

Chopte se ho, zatkněte,

obezřetně odveďte."

 

A když Jidáš přistoupil,

řekl "Mistře", políbil.

 

Ježíše se zmocnili,

na něj ruce vložili.

 

Jeden učedník měl meč,

vytáhl ho, začla seč.

 

A udělal jenom fik,

ztratil ucho služebník.

 

A Ježíš  vytknul jejich lest:

"Jak zločince mě chcete vést.

 

Býval jsem denně v chrámě

a vy jste nešli na mě.

 

Nuže, tak to býti má,

tak to Písmo vykládá."

 

Tu ho všichni opustili

a utekli v tuto chvíli.

 

Jeden jinoch za ním šel,

lněné plátno pouze měl.

 

I toho chtěli zatknout též,

"nech jim plátno a rychle běž!"

 

Velekněží, starší a Zákoníci,

všichni u velekněze čekající,

 

vojáci přivedou Ježíše tam.

Petr jde za nimi nepoznáván.

 

Sedne si k ohni, zima mu je,

co se to děje, pozoruje.

 

Velekněží i s celou veleradou,

nevědí, co počít si s touto zradou.

 

Chtějí mít svědectví o zločinu,

nemohou najít však žádnou vinu.

 

Přichází někteří, co by mohli,

avšak i na tom se nepohodli.

 

"Slyšeli jsme, že říkal tento pán,

náš ten rukama udělaný chrám,

 

zboří a postaví během tří dní

bez rukou, o tom se ani nesní."

 

Vystoupí velekněz, povídá hned:

"Neodpovíš na to, co slyšíš teď?"

 

A Ježíš mlčí, neříká nic, 

opět velekněz jde slovem vstříc:

 

"Syn Požehnaného, Mesiáš jsi?"

Ježíš jen odpoví: "Řek jsi to ty!

 

A Syna člověka uvidíte víc,

po Boží pravici v nebi v oblacích."

 

Tu velekněz své roucho trhá,

"Nač svědky ještě na ta slova.

 

Rouhání! Suďte! Jasné to je.

Toto si smrti zasluhuje."

 

16.2. Pátek po popeleční středě

 

Plivance, posměch a také bití

"ukaž, že jsi prorok,"na něj řítí.

 

Petr na dvoře stále se ohřívá,

veleknězova služka se zajímá.

 

"Ty jsi byl také s tím Nazaretským."

on to však zapřel: "Ti nerozumím."

 

Pak šel ke bráně, kohout kokrhá,

ta služka opět o něm povídá:

 

"To je jeden z nich." Zapřel, opět zpych.

A za chvíli zas, slyší jiný hlas:

 

"Ty opravdu patříš k nim,

jsi podobný nářečím."

 

Zaklíná se a přísahá,

vážnost řeči tím dodává:

 

"Neznám toho člověka,

já jsem přece z daleka."

 

Kohout opět kokrhá,

Petr vzpomněl na slova:

 

"Dvojí kohoutí kokrhání,

mě usvědčilo v zapírání."

 

Tu Petr propukl v pláč:

"Pane, ty mě přece znáš."

 

Celá velerada hned z rána

v poutech nechala odvézt Pána.

 

Odvedli ho k Pilátovi,

začal hned Pilát  slovy:

 

"Ty že jsi židovský král?"

Ježíš hned odpověď znal.

 

"Ty říkáš tak." Mnoho žalob vznesli hned,

Pilát na to: "Jaká je tvá odpověď?"

 

Neříká Ježíš žádné slovo,

to Piláta udiví mnoho.

 

O svátcích bývala ta tradice,

jeden vězeň propuštěn z věznice.

 

Požádají Piláta o tuto věc -

Barabáš vězněný je vrah, zločinec.

 

"Tak jako jsem vždycky vám dělával -

propuštěn může být židovský král."

 

Z nenávisti Pán vydaný je,

takto to Pilát posuzuje.

 

Velekněží ovšem poštvali lid,

Barabáše, toho, chcou propustit.

 

Pilát se otáže: "Co bude dál,

s tím, o němž říkáte židovský král?"

 

A křikot lidí volá, fuj.

"Toho, Piláte, ukřižuj!"

 

"Co špatného udělal?" namítá sic.

"Ho ukřižuj, ukřižuj!" Křičí tím víc.

 

Pilát však lidu vyhoví rád,

Barabáš nyní může se smát.

 

Ježíše čekají bičem rány

a potom jde dál k ukřižování.

 

17.2. - sobota po popeleční středě, resp. předvečer 1. neděle postní

 

Pilát teď jej vojákům předal,

oni vzali ho do dvora dál.

 

A v té vládní budově

celá četa s ním teď je.

 

Rudý plášť mu oblékají,

i korunu z trní mají.

 

Takto zní jejich pozdrav:

"Židovský králi, buď zdráv!"

 

18.2. - 1. neděle postní

 

Teď rákosová hůl a plivání,

falešný hold a ponižování.

 

"A posměchu dost, zpět rudý šat,

k ukřižování své oblékat!"

 

Z pole Šimon jde cestou tou,

s křížem ho jít donutijou.

 

Přivádí ho na Golgotu.

"Kde, že to je? neznám to tu"

 

"Golgota v překladu lepka zní,

to není přec žádné tajemství."

 

Víno s myrhou má Ježíš pít,

nechce, ač žízeň může mít.

 

Na kříž jej nyní přibili,

jeho šaty rozdělili.

 

Losování jim šaty rozdělilo,

v čas ukřižování devět bilo.

 

K vině nápis psal:"zde, Židovský král",

v pravo i na levo s muži kříž stál.

 

Kdo přicházeli kolem

prohodili svým slovem:

 

"Ty chceš zbořit, stavět chrám, 

tak si nyní pomoz sám."

 

Stejně tak i učitelé,

posmívali se mu směle.

 

"Jiným pomohl, sám sobě ne,

sestup z kříže, my uvěříme."

 

Ti, co s ním byli ukřižováni,

přidali se též k ponižování.

 

Od dvanácti až k třetí hodině

nastala tma v celé té krajině.

 

A ve tři hodiny Ježíšův hlas zní:

"Eloi, Eli, lema sabachthani?"

 

Nerozumíte? Překlad jsem připravil:

"Bože můj, Bože můj, pročs mě opustil?"

 

Když to slyšeli ti kolem stojíc:

"Hleďte, Eliáše volá, prosíc!"

 

Jeden muž odběhl dát mu ocet pít:

"Co? Eliáš, že přijde tě zachránit!"

 

Ježíš však teď vydal mocný hlas,

vydech naposled na jistý čas.

 

Nyní se čas přeruší,

mysleme teď na duši.

 

Opona v chrámě roztrhla se

od shora dolů v tomto čase.

 

U kříže setník blízko na pohled,

viděl, jak Pán vydechl naposled.

 

Prohlásil: "Tento člověk byl,

opravdu, vskutku, Boží Syn."

 

Zpovzdálí také přihlížely

některé svaté, zbožné ženy.

 

Marie, Salome, Magdalena,

ta jména jsou tady vyzdvižena.

 

Nejen oni, také ti,

kdo zde byli na pouti.

 

Nastal večer přípravy

na sobotní oslavy.

 

Josef spásu očekává

za Pilátem se vydává.

 

Chce mít tělo Pána Krista,

jeho smrt však není jistá.

 

Pilát se diví nad brským skonem,

volejte setníka proto honem.

 

Mrtvé tělo vydá klidně hned,

Josef jde připravit na pohřeb.

 

Lněné plátno bylo k mání,

to je vhodné k pohřbívání.

 

Sňal tělo, do plátna je zabalil,

hrob v té skále kamenem zavalil.

 

Kde byl Ježíš položen

viděl tento párek žen:

 

Matka Josefova a Magdalena,

pamatujte si dobře tato jména.

 

Tady končí smutná zpráva,

Ježíš přece radost dává.

 

Toto postní rozjímání nese mnohá darování.