Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Farní plesání o Fatimském dnu

Píše se 13. leden 2018, je sobota, 2. den 1. kola voleb na prezidenta ČR. Já už tou dobou mám svou volbu za sebou a doma se ráno bavíme o volbách a podobně se potom bavím i s maminkou na stejné téma. Volíme každý jinak Drahoš - Fischer - Zeman - kotel. Ano, to je naše rodina. Bavíme se kultivovaně a s respektem.

Vůbec tyto dva dny jsou pro mě velmi uspěchané.

V pátek jsme vyprovodili v Drahotuších 2 zbožné ženy na věčnost. Jednu od Husitů sic katoličku původně, aktuálně jejich kostelnici, pohřbena však byla podle římského obřadu husitským farářem, vikářem olomouckého vikariátu a jednu paní ze Lhotky. Časově v prvním případě těsně před otevřením volebních místností, v druhém půl hod. po začátku voleb, tak jsem to tak tak stíhal a musel oželet poctu tradičního 1. příchozího voliče 15. volebního okrsku města Zábřeha - ve Václavově a volil jsem nakonec až po 18.hod.

Sobotu jsem naznačil. Do toho všeho jsem ještě promýšlel skrovnou scénku na Společenském večeru ve Velké, který začal v 19h. V těch všech starostech mě ani nenapalo, že je vlastně 13. - tedy "Fatimský den". 

Když jsem však dopoledne cestoval vlakem, měl jsem krásnou potřebu se pomodlit růženec a tak jsem začal. Setkání s maminkou při obědě bylo plné radosti, sic jsem ji musel říci, že celkem spěchám, protože potřebuji být co nejdříve v Drahotuších, jak už jsem to ostatně říkal i doma, takže čas byl jen při dobrém obědě. Další cestou vlakem z Olomouce jsem se pomodlil zbytek růženců, protože jsem cítil potřebu modlitby a také růženec k Božímu milosrdenství. Do Drahotuš jsem přijel v 15h a hned jsem si pustil volební studio. Viděl jsem výsledky voleb a byl jsem potěšen tím, že Bůh vyslyšel našich proseb a dal nám šanci na nového prezidenta a nikoli malou. Myslím si, že jako křesťané bychom neměli povolit.

Pak jsme s o. Radomírem připravili provizorní verzi Infolistu a vydali se na mši sv. do Milenova. Potom už jsem se musel převléci do společenského odění a vyrazili jsme plesat. Ještě před tím jsem byl pověřen mírným úkolem komunikace ohledně programu plesání. Byl to pro mě úkol překvapivý, ale naštěstí nenápadný.

Farní plesání bylo celé v radostném duchu. Peříčko jsem si neopatřil, ač z pohádky "Z čerty nejsou žerty" vím, že bych jim zahnal čerty. Naštěstí žádný čert nepřišel, i když peklo tam bylo, ale pouze pro nápoje lehce alkoholické. Tam jsem zavítal během plesání asi 3x, vícekrát nebylo radno, protože bych se mohl nadnášet bez křídel a to by nebylo ono. Kapela vesele hrála a také vstupy do programu nejen s hlášením místního rozhlasu byly velice oživující. Nálada byla dobrá, do tance jsem se omylem zapojil, čehož jsem pak v neděli litoval, že jsem nemohl ohýbat koleno a muselo být ohýbáno, nicméně, když to píšu, už jsem odpočatý a běhám jako srna (tedy tak raději ne, pro mě to není bezpečné).

Naše skrovná scénka, na kterou jsem si pozval do role biskupa vynikajícího herce Františka a do role františkána vynikajícího herce Laďu, já jsem si pěkně zahrál dominikána, jsme mírně nasadili další úsměvy v sále o půlnoci. František byl přivítán zvlášť jako sousední biskup František Václav, který má své starosti (čímž jsme nikterak nechtěli urazit Ostravsko-opavské diecézany, z nichž František z celou rodinou původně pocházejí od Opavy a ještě tam byla jedna skupinka z Klokočůvka).

Co se týče ostatních účastníků, přijel na vizitaci pan děkan z Hranic, dovezl spoustu svých farníků, z ducovních pak ještě kromě o. Petra jakožto kapelníka a o. Radomíra, domácího, přišli také manželé Lukášovy s dcerou za Evangelíky, ne malá část byla domácích z Velké, ale také z Drahotuš jako farnosti jakožto i z Milenova to stihli ze mše sv., přišlo ne málo zástupců z Jezernické strany a pak ještě 2 páry z Potštátu a řekněme také 2 páry z Partutovic, kde měli školní ples.

Jak jsem tedy naznačil, mé myšlenky byly plné starostí, že teprve včera (tj. 15.1.) jsem si uvědomil, že vlastně v sobotu byl Fatimský den a možná právě proto mě Panna Maria zvala k modlitbě, ke které nás ráda vybízí, k intenzivní modlitbě růžence.

 

 

 

Zobrazeno 686×

Komentáře

JiKu

Já se domnívám, že Vojtěch je vzorný křesťan. Je takový, jakého by určitě chtěli všichni vedoucí představitelé církví i států. Jen škoda, že takových jako on je tak málo!

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Děkuji. Ano, přesně tak. Přede mnou nikdo takový nebyl a po mě už nikdo takový nepovstane.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio