Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Oslavy jedněch 20 a druhých 25

Dneska to bude takový rychločlánek o dvou věcech. O jedné přemýšlím už týden, to, co jsem nedávno slíbil, jsem ještě nedal dohromady, ale dám, a hned je tu další aktuální událost.

Tak v sobotu před týdnem (resp. 23.9.2017) jsem spolu se spolužáky oslavil 20 let od maturity na ISŠ Luhačovice. Setkání bylo v podobném duchu s mnohými rozhovory každý z každým a začalo úplně stejně, jako před dvěma lety, tedy prohlídkou školy s naším ředitelem, tehdy našim třídním. Pak jsme se přesunuli do hospody a opět si povídali, nejen to, co bylo, ale tak různě.

Spolužák Radim k té příležitosti uspořádal almanach a konec konců škola slavila 50 a měla svůj almanach taky a našel jsem v něm nejen svoje jméno, ale i jméno P. Pavla Jagoše, který má na starosti Malou Antiochii a začal hned na začátku na Antiochii, která dnes (tj. 30.9.2017) slavila 25 let. Také mě Radim požádal, když jsem se po telefonu zmínil, abych vzal svou žákovskou, což byla pro to setkání velmi cenná pomůcka a motivovala k povídání o tom, jací jsme byli. Nicméně pan profesor třídní mi jedinou známku neopravil s tím, že lepší už to nebude. 

Proč to píšu právě v článku o setkání Antiochie? Proto, abych přispěl také malým svědectvím, které jsem si uvědomil až na tomto pomaturitním setkání.

Nás se tam sešlo 11, s třídním 12 z původních 31 spolužáků. V podstatě jsme konstatovali, že se schází to zdravé jádro, které dorazí na každé třídní setkání. Fotku jsem tam žádnou nevyfotil a zatím jsem ani žádnou nepotkal na sociálních sítích ani na mailu. Naše hovory byly od 16h t.d. do 6h n.d. a většinou se někde utvořila nějaká ta duchovní skupinku, holt jsme knihkupci a ke kultuře máme blízko a někteří z nás nějakým způsobem duchovně žijí, takže to nebylo od věci a mimochodem nejsem jediným studentem CMTF naší třídy, jsem jen jediným aktuálním. Ale ani toto nemá být předmětem toho, co chci použít do svého osobního svědectví.

Vždycky mě docela slušně dlouho trvá, než se dostanu k vlastnímu témtu, o kterém chci psát, i když je to rychlokvaška.

To podstatné pro moje osobní svědectví zaznělo z úst spolužačky Mirky, která řekla, že mi ve škole podezřele všechno procházelo. Bylo to i v souvislosti s tím, že jsem byl takový duchovní človíček. Na toto jsem se docela zarazil a přiznám se, že mě to dostalo.

Za celých 20 let jsem si to neuvědomil, a když jsem se doptával na konkrétnosti, bylo mě stejně konkrétně odpovězeno, že bylo mnoho situací, kdy někdo něco udělal či řekl a dostal za to napomenutí, ale když jsem si to samé dovolil já, tak mi to prostě prošlo úplně hladce. Ano, uvědomil jsem si, že jsem byl mezi pedagogy jako známý věřící brán jinak a kladně, že u mě bylo velmi brzy upuštěno od středoškolského vykání a taky jsem byl proslaven i mezi mnohými jinými studenty a fakt jsem si mohl dovolit být jaksi drzejší a dovolovat si víc a zřejmě nevědomky, a ostatní spolužáci to potvrdili, jsem toho využíval. Radim mi to pak řekl jednoduše: "Ty ses vždycky dovedl tak pěkně usmát a učitele jsi tím dokonale odzbrojil."

Možná právě toto mi zůstalo i na Antiochii a uvědomil jsem si, že mi toho i na Antiochii hodně prochází, že ve spoustě věcí jsem, ale řekl bych oprávněně, ve výhodě. Ale opravdu tuto skutečnost jsem si uvědomil až na setkání spolužáků před týdnem.

Ale jedeme dál, abych se dopracoval k setkání, při kterém jsem si uvědomil ještě další důležitou věc, kterou se už mnozí možná nedočtou. A já ji schválně nenapíši teď. Dáme si malou přestávku na obrázek.

Ne nadarmo Vás zavádím do svého rodiště, které je 60 m od kaple sv. Václava ve Václavově. Setkání Antiochie předcházel prodloužený víkend a svatováclavská pouť, která byla na Sv. Václava v 10:00, tato fotka je z 9:25, kdy v kapli ještě nikdo nebyl, ale byla již připravena ke slavení. Byl bych byl rád ještě i doma, kde vlastně začíná Václavovský kulturní podzim a v tuto chvíli v místním KD již 34 minut běží dnešní druhé divadlo.

Nicméně právě na dnešní den připadlo setkání mnohem podstatnější a to poděkování za 25 let Antiochie na Sv. Kopečku u Olomouce. O tom, co bylo včera, tedy v pátek, psát nemohu, protože jsem byl nečekaně doma. Jen vím, že o. Radek ladil seznamy Antiošáků za celou dobu, kteří byli evidováni v kronikách. Odhadli jsme, jak bylo v Katolickém týdeníku napsáno, že podle těchto seznamů se vystřídalo přes 2000 Antiošáků, z nichž ke dvěma stům bohoslovců se stalo kněžími (nakonec bylo spočítáno asi 130, ale nejde o přesná čísla), mnoho lidí přijalo křest či skrze Antiochii našlo svého partnera, desítky z nich přijali za vlastní řeholní život a Antiochia se vystřídala asi v 50 farnostech české a moravské církevní provincie, což je asi nejpřesnější a nejevidovanější číslo, ale v několika jednotkách může přesto mýlka nastat.

Dnešního rána jsem si tak trochu spočítal osobní statistiku. Zúčastnil jsem se 22 prázdnin Antiochie. Speciálně to píši takto, protože počet obcí je trochu jiný, někdy jsem nějaké turnusy často navštěvoval, někdy se opakovaly obce.

Podrobností bych se samozřejmě mohl dopočítat přesně dokonce i na dny, které jsem na Antiochii prožil, ale teď se tím nebudu zabývat. Osobně jsem si většinou vedl kroniky a tam, kde jsem si je nevedl a nepřepsal elektronicky, udělal jsem tak před několika lety, dříve, než se slavilo 20 let Antiochie, o kterém se podrobně zmiňuji na jiném místě blogu - slavili jsme to v působišti zakladatele P. Marka Dundy - ve Vranově nad Dýjí a potom v Olbramkostele v r. 2012. Další Antiochie jsem si psal elektronicky rovnou a mám je k dispozici ve vytištěné formě.

Když budu pokračovat dále v těchto nudných údajích, tak pokud některý turnus měl 22 účastníků, jiný třeba 18 nebo 15, v nejběžnějším čísle však kolem 10, ale některé i 7 nebo nejméně 4, někteří však se mnou byli několikrát a to nejvíce zprav. 3x a mnoho krát jsem byl také na předělu turnusů podobných velikostí a o setkání Antiochie nemluvím, těch jsem nejvíc absolvoval posledních 12 let, do té doby moc ne a teď posledních 5 let jsem to někdy flákal na 1 den či kvůli zkouškám vůbec, dopočítám se toho, že z Antiochie jsem osobně poznal asi 150 - 200 Antiošáků a počet těch, se kterými jsme se sešli v misijních obcích, raději nepočítám.

Většina těch, kteří se mnou byli do r. 2000, ale i potom jistě jsou již v manželském stavu s několika dětmi. Ta stará garda se podle dnešního setkání počítá do r. 2000, ale o tom později.

Mnozí, kteří vedli turnus, ve kterém jsem byl, jsou dnes kněžími. Možná se mi je podaří i jmenovitě:

František Moravčík z Maletína 1996 byl laik a oženil se, ale jeho kolega Miloš Mičánek je knězem, pak následoval v Maletíně 1997 Jan Koblížek, v r. 1998 Josef Maincl v C Počenicích, v r. 1999 Kamil Obr v C Hradci nad Svitavou, byl už tehdy jáhen, v r. 2000 Libor Buček i Pavel Svoboda v C Cotkytli, v r. 2001 Honza Bleša a Vašek Fojtík, který však šel do semináře o několik let později a vedl turnus C v Jezernici 2005, 2002 byli se mnou Martin Vévoda a Karel Hořák v Polkovicích, 2003 byla jediná má Antiochia na českém území s Pavlem Švarcem na C Chlumec, v r. 2004 v Zátoře byla plejáda bohoslovců, celkem 5, z nichž Petr a Martin se kněžími nestali a z paměti teď nevím, kteří dva s Vaškem Fojtíkem ještě byli bohoslovci, v Jezernici 2005 byl také Radek Maláč, Podhoří 2006 byl první turnus, který jsem vedl já a ve stejné době na Potštátě byl Martin Kudla, střídal ho Standa Zatloukal, pak ještě Jirka Bůžek, v C 2007 byl Martin Kohoutek v Kyselovicích a C v Ryžovišti 2008 Petr, jehož přijmení jsem teď zapomněl, ve Václavově, ne mém rodném, na turnusu B 2009 byl Jirka Jakoubek, v r. 2010 v Rudné pod Pradědem Standa Trčka, v r. 2011 přebral vedení Antiochie nakonec Vladimír Zeman, který vedl turnus v Loučce s mou spoluprací, knězem se zatím nestal. V Loučce střídal Honzu Berku a Marka Hasáka, z nichž nejméně Honza je teď novoknězem. V r. 2012 jsem vystřídal Honzu Berku za svůj turnus C v Olbramkostele, po němž bylo výročí 20 let Antiochie. V r. 2013 jsem střídal opět za svůj turnus C v Prosenicích Michala Slaninu, který je myslím také novoknězem. Další roky už jsou roky současných bohoslovců. V r. 2014 a naposledy v r. 2015, kdy jsem oslavil své 20. prázdniny s Antiochií, jsem také naposled veld turnusy C Antiochie.

Se samotným vedením turnusu je mnoho zážitků, které ovšem tento blog obsahuje. Další, než své vedoucí zde zmiňovat nemohu, ani by vás to nebavilo. Myslím, že už teď čtenáře docela nudím, pokud to vůbec čtou.

Dáme si tedy další přestávku v podobě fotografie. Jistě souhlasíte.

 

Tak, a konečně něco aktuálního, co Vás možná bude zajímat. A to je to dnešní setkání, které ještě vlastně neskončilo, protože pokračuje do zítra, ale už jen ve zbytcích.

Výše uvedené jsem si dal dohromady nejpozději během dnešního rána, kdy jsem opouštěl domov pro toto vzácné a Bohem požehnané setkání.

Ráno jsem tedy odjel nejdříve s tatínkem autem a pak vlakem do Olomouce, kde jsem hned nasedl na autobus na Sv. Kopeček. S příchodem 8. hodiny ranní, když je bazilika ještě uzamčena, jsem zavolal na příslušné číslo a byly mi otevřeny dveře. Viděl jsem skupinku několika mála modlících se Antiošáků. Již byli očividně po snídani a záhy se začala chystat slavná mše sv., na kterou se čekalo Antiošáků mnohem větší množství, s příchozími přihláškami ne však původně předpokládaných 150. Myslím, že o. Radek by to zapřel, že o tolika účastnících uvažoval. 

Také mě byl dán úkol: Dostal jsem boty takové ty zelené, které jsou na fotce, abych je dal při přímluvách v příslušnou chvíli. Byl jsem velmi rád, že se se mnou počítá i na zapojení do liturgie mše sv. O kázání o. Kamila psát nebudu, ale katolicky napíši, že bylo pěkné - měli jste tam být. Když jsem tedy přinášel ty papuče a předal je předsedajícímu Kamilovi, prohodil jsem: "Padnou ti?", načež Kamil se stejným vtipem: "Jsou čisté?"

Po mši sv., které se účastnila i moje maminka (každý antiošák staré gardy si bral své děti, já jsem si jako jediný vzal rodiče - pravda jediný jsem úplně nebyl, z novodobých měly také 2 nejmenované Antiošačky maminku a v ani jednom případě to nebylo ke škodě - jen má maminka je na něco poněkud výraznější), jsme se tedy sešli v tělocvičně při bazilice k tomu, abychom si povídali svědectví. Byla velice hezká, tedy ta svědectví, která pak zakončila Ivča tím svým. Říkal jsem ji, že bude mluvit (po jistém čase už byl problém poslouchat, ale Ivča byla ještě poslouchaná).

Já jsem tím pádem nemusel nic říkat a bylo to dobře, protože jak tak pozoruju, už jsem děda Antiošák (tak jsem byl nazván již ve Václavově 2009 a docela se mi to líbilo). Mezi tím proběhlo spousta fotek, kterých ani nevím, odkud vzali, ale byl jsem často objektem, který byl vnímán již od počátku, sotva se objevil na nějaké fotce, ani jsem se sám vždycky neviděl.

Většinou se sešli ti, kteří dříve jezdili, řekl bych, že mnohem více, než aktuální Antiošáci, v počtu něco kolem 50 a ještě jejich děti, tedy celkový počet kolem 65, pro který byl také připraven program.

Pak nastal čas kolem oběda, kdy jsem si chtěl dát něco normálního k jídlu, i když pizza nebyla k zahození. Mamka si dala a pak v hospodě nechtěla nic normálního jíst. Po obědě jsem se vrátil už bez mamky.

Ještě v první části programu na jeho začátku jsem si uvědomil, že s Antiošáky je mě vždy dobře. A nebylo to jen náladou, která panovala.

Poslední setkání, co byly, mě nudily tím, že prostě fotky a prezentace na dataprojektoru a spousta povídání, kterému mnohdy rozuměli jen ti, kteří se účastnili aktuálního turnusu, o kterém se zrovna mluvilo a když už to povídání trvalo 4 hodiny, těžko se některé budilo ze sna a pak jsem byl otrávený z toho, že ač jsem mluvil krátce, což bylo nezvyklé a nutné, nabyl jsem pocitu, že mě nikdo neposlouchá. A přesně od tohoto pocitu jsem byl tentokrát oproštěn. Komunikace byla běžná mezi 4 očima s opravdovýma fotkama, s kronikama a seznamem Antiošáků, jak to bylo za stara, ale ne retro.

Nějak jsem na tom setkání také vnímal, že jsem poslouchán, jsem tady a bavím se s mnohými a mnozí se mnou. Ano, cítil jsem se moc dobře a užíval si toho, že na Antiochii jsem doma, ne že jsem jen nějaký inventář Antiochie, jak se často o mě s humorem říká.

V druhé části programu jsme dostali úkoly ve skupinkách, což se také dříve s naprostou samozřejmostí dělalo, než přišla v módu moderní technika. Těchto jsem se spolu s Jindrou, se kterým jsem se bavil asi nejvíc a Ondrou z Rovenska a později i Ivčou, velmi rád zhostil. Vznikla z toho tato kresba:

Bylo to jedno ze zadání. Také Jindra něco podstatného namaloval, naproti tomu Ivče se tradiční logo živé rybky líbilo a neměnila by.

Po této odpolední práci nastávala dobrovolná prohlídka baziliky, které jsem se dobrovolně neúčastnil a tak jsem byl osloven, abych pomohl s uklizením tělocvičny, která měla být použita k jiným účelům. Byl jsem rád za toto využití i za celou Ondrovu organizaci tohoto setkání. Konečně jedno setkání, které mohu opravdu pochválit, když na jiná jsem hrnul svou kritiku.

Pak už, když měl být táborák, jsem se symbolicky rozloučil - nerozloučil s ostatními, protože případné loučení by mohlo se neúměrně protáhnout a já mám ještě své povinnosti. O. Radek dorazil před chvílí a už se bude hrnout k Infolistům, takže já budu muset, ač nerad, své vypravování utnout. Ale vlastně taky proto, že  na setkání už nejsem aktuálně přítomen a místo toho píšu tuto aktuální zprávu.

Ještě jsem málem zapomněl, že dnes se také po mši sv. obnovilo zasvěcení Antiochie Panně Marii. 

A já už se docela těším, hádejte kam... napoví poslední obrázek z vysílání TV Noe - když si tak někdo fotí televizi:

Inu podle toho je ten obrázek opravdu kvalitní. Takže 12.10. (na Sv. Radima) - 21.10. (když budou vrcholit volby do Poslanecké sněmovny ČR, tak, prosím, běžte k volbám) mě nečekejte ani doma ani na faře v Drahotších, ale někde na cestě s cestovní kanceláří VOMA Třebíč mezi Lurdami, Fatimou a Monseratem. 

 

 

 

 

Zobrazeno 976×

Komentáře

Lenochod

sorry, ale fakt jsem to komentovala pod tím příspěvkem, nevím proč mi to přeskočilo sem... omlouvám se
Jinak jo říkám, že má facebook chyby, ale kdybychom třeba dělali propagaci akcí jenom na signálech, tak nám nepřijde nikdo... A signály mají spoustu vychytávek, které bych dala na facebook a oaačně něco na signálech mi nevyhovovalo a na facebooku je to super (a něco už signály spravily). A chápu, že z pohledu ochrany dat a soukromých údajů je facebook a i google hodně brutální, ale na druhou stranu v nastavení jde toho hodně omezit, ale furt je to nepříjemné, jak sledují každého uživatele, ale holt už je to riziko sociálních sítí, které jsou zafinancované reklamami.
Všichni jsme hříšníci, ale vadí mi lidi, co nemají sebereflexi.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Pavel spíš velmi nešťastně něco hledá a mnoho věcí ve svém chování musí dotáhnout do konce a nést důsledky svých negativ. Zažil jsem s Ním víc, než týden a musím poctivě říct, že co do zbožnosti bych mu moc nevyčítal, co do evangelizace jsem se vždy upřímně děsil, co z něj vypadne za bludy, ale poctivá snaha se mu upřít nedá a co do vztahu k ženám apod. raději pomlčím, o tom se nehodí psát.

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio