Výstavka na Noc kostelů

V Drahotuších budeme mít při Noci kostelů takovou malou výstavku věcí, ke kterým máme nějaký vztah. Tak jsem se pokusil trochu otevřít svoje sbírky. Ale krom toho tam budou i četné věci farníků. Fotografii bohužel nemám, tak si ty věci představujte. Fotky některých z nich však můžete najít při pečlivém hledání u mě na blogu či ve fotogalerii. Ale tu práci si určitě nedáte, vždyť ani já na to nemám čas.

Zvonky

Narození Páně

Tento zvonek je zvonek z tohoto kraje. Je první, který jsem si pořídil, tuším někdy v r. 2006 a nepochází z žádného poutního místa, ale z Helftýna. Je ze zvonařské dílny z Brodku u Přerova.

Sv. Pavel

V roce sv. Pavla 2009 na pozvání svého zpovědníka a k příležitosti 30. narozenin (ovšem těsně před 31. – v březnu t.r.) jsem spolu s P. Martinem Vévodou a některými ministranty doputovali do Říma a šli po stopách tohoto světce. Byť byl k zakoupení všude jinde, koupil jsem ho u baziliky sv. Pavla za hradbami.

Nanebevstoupení

V únoru 2010, což byl mj. rok kněží, byla také děkanátní pouť do Izraele. Z těchto míst bude ještě víc předmětů. Nápis na zvonku určuje místo původu a v té době už byl starý dva roky, přesto mě to stálo za zakoupení. Zvon přece nepodléhá záruční době a vydrží staletí. Zakoupil jsem ho na hoře, kde se připomíná nanebevstoupení Páně a také modlitba Páně je zde v různých jazycích světa.

Sv. Faustina

Je nejmladší zvon zakoupený v Krakowě – lagiewnikách 2016 při příležitosti sv. roku milosrdenství a při naši farní pouti. Co se týče zvuků zvonků, nejsem na to odborník a zábřežského starostu, který je diecézním kampenologem jsem ke své sbírce pozvat nestihl.

Sošky

Panna Maria Fatimská

Připomínáme si výročí 100 let od jejího prvního zjevení. Nicméně tato soška je zakoupena z naší první farní pouti do Zlatých Hor 8.5. 2006. Jedna holubička už ji chybí od času nákupu, neboť převozem utrpěla.

Sv. Jan Nepomuk Neumann

Toto je dárek od ministrantů z mého prvního ministrantského putovního tábora ve Štěkni v r. 2013 pořízená přímo z jeho rodných Prachatic, kde r. 2011 slavili  v celé českobudějovické diecézi světcovo 200. výročí narození.

Sv. Vojtěch

Velmi dlouho jsem sháněl do své sbírky světců, které mám také v obrázcích a je jich tolik, že jsem si chtěl udělat, ale zatím nerealizoval „herbář světců“.

Sv. Vojtěch má pochopitelně zvláštní místo jako můj patron a proto jsem chtěl mít i jeho sošku.

Tu se mi podařilo sehnat až r. 2014 paradoxně až na Slovensku, kde jsme s ministranty putovali kolem Nitry. Tato soška byla zakoupena přímo v Nitře.

Ovšem velmi těžko seženu sošku sv. Radima, jeho bratra a mého biřmovacího patrona. Asi budu muset do uměleckých potřeb pro nějakou hmotu, ze které bych si ho vyrobil. A možná podobně jako s jeho obrázkem, sotva to vyrobím, naleznu umělečtější.

Růžence

Barevný provázkový z Říma

Je z baziliky Sv. Kříže v Římě, titulární baziliky pana kardinála + Mons. Miloslava Vlka, zakoupený v březnu 2009. Je jeden z mála v mé sbírce devocionálií. Růženec se tedy na něm moc často nemodlím, ale vždy si modlitbu s láskou připomínám.

Velký dřevěný z Izraele

Přesně z Kány Galilejské (v r. 2010 – podobně jako u všech ostatních izraelských památek bych si mohl vyhledat i datum nákupu a přibližně čas). Normálně je součástí mého rozjímavého koutku v mém pokoji na faře v Drahotuších a velmi dobře se na něm rozjímá právě tajemství o svatbě v Káně.

Mám ještě malý z olivového dřeva, na kterém se modlím a klidně ho kdykoli ukážu. V Izraeli jsou růžence levné, takový stojí méně, než 1 dolar, v balíku jich bylo 15 za 10 dolarů, což byl vhodný dárek pro děti, levnější, než pro ně z Izraele pořídil o. Radek, kterého 1 dolar stál malý dřevěný křížek.

Ten svůj, na kterém se modlím už jsem moc krát ztratil a jelikož je to jen růženec, smířil jsem se s tou ztrátou rychle. Ale vždy byl velmi rychle nalezen a na druhé straně, nálezci tak vzácného předmětu patří ne malá odměna. Takže když někde uvidíte válet se růženec, nebojte se poohlédnout po jeho majiteli.

Menší dřevěný z Krakowa – lagiewnikách

U růženců se nedávají jména, proto se velice těžce popisuje jejich sbírka a po pravdě růžence moc nesbírám, kromě těch nejcennějších. Tento z naší loňské farní pouti je takovým nočním růžencem. Často mě přesvědčí, když jsem unavený a chci už spát, že bych mohl ten růženec dát, ale ne vždy. Včera mě přesvědčila únava a dnes toho hluboce lituji.

Misijní růženec

To, že růženec je vhodné propagovat a předmět růžence by neměl být předmětem sbírky je příklad i tohoto růžence. Ten jsem pořídil normálně v Odrách v celém balíku a už mi zbyl poslední, nicméně není můj – majitelé po letošních májových ho po ukončení výstavky dostanou. Kéž se ho také budou modlit.

Křestní rouška

Nebojte se, nepochází z mého křtu. Ta byla podstatně menší a vzhledem k tomu, že jsem byl pokřtěn v r. 1978, tak i zřejmě erární, neboť ji skutečně nemám. Tato je z poutě do Izraele přímo od připomínky křtu Páně v Jordáně, kde jsme si také připomínali vlastní křest. Ač jsem v době připomínky u Jordánu do řeky vstoupil, přesto jsem tu roušku ještě na sobě neměl. Ale jiní, kteří si připomínali křest opodál, dělali to právě v té roušce, která byla v blízkosti k zakoupení. Neodolal jsem a za skoro poslední dolary jsem si ji koupil. Je to nejdražší památka z Izraele a využívám ji také jako ukázku pro děti v náboženství. V Izraeli pak sloužila i jako ministrantské oblečení pro nejmladšího účastníka poutě Honzu, kterému tehdy bylo 10 let.