Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Lazare, pojď ven

Vypadá to, že v poslední době toho docela dost píšu. Ano, možná mi to i pomáhá zvládnout některá těžká břímě, mezi něž rozhodně nepatří psaní do blogu či děti z náboženství, které si obzvláště letos zasluhují mou radost pastoračního asistenta a o radost se dobře dělí, tak se tedy podělím.

V neděli 5. postní A (ať je ten článek trochu nadčasový), tedy proběhlou neděli, zaznělo toto evangelium o Lazarovi. A v posledních hodinách jsme se bavili o posledních událostech Ježíšova života, jejichž vrcholem je vzkříšení. Už máme jarní čas, venku bývá hezky a hlavně vesnické děti si toho všímají více, než je zdrávo pro hodiny náboženství, což mě zajisté neodrazuje, ale inspiruje, abych je zaujal hodinou víc, než počasí venku.

A jak to tedy chodí každé pondělí, mám den naprosto zaplněn dětmi v náboženství a pak další pastorační činností, která zprav. nemusí končit ani mši svatou, jak tomu ostatně bylo v popisovaný den. Není divu, že druhý den si tak uvolňuji trochu na tento odpočinek.

Již ráno jsem si tedy přichystal věci, které budu potřebovat na náboženství (obrázky a obvazy) a promýšlel, jak dětem vysvětlím to vzkříšení. Ač katechetická metodika mě k tomu nevedla, neviděl jsem ji ani z rychlíku, rozhodl jsem se využít nedělního evangelia o vzkříšení Lazara.

Velice dobře se tak navazoval rozhovor s dětmi nejprve na téma nemoci, pak, co udělá kamarád, když má nemocného kamaráda, co se stane, když tomu nemocnému nepomůže ani doktor. K tomu samozřejmě jsem musel vybrat jednoho dobrovolníka, který bude tím nemocným, ale před výběrem tuto skutečnost netušil, pak nemocný udělal to, co nemocný a tak jsme si nad ním povídali, nakonec umřel, tak jsme ho zabalili do pláten, což děti bavilo (tomu nemocnému bylo v tom počasí celkem horko) a pak následovala otázka, co s tím Ježíš - zda ho může vzkřísit a po jak dlouhé době a proč ho vzkřísil a pak zaznělo: "Lazare, pojď ven" a on měl vyjít a být rozvázán. Tím však hodina nekončila, ale pokračovala dál. Lazar totiž musel znova umřít, takže musel taky znova do hrobu a má svůj hrob. Ježíš, který vzkřísil Lazara, mohl vstát z mrtvých. To děti pochopily. Ale bylo důležité jim položit ještě jednu otázku: "Jaký je Ježíšův hrob na rozdíl od ostatních?" A děti v Drahotuších pochopily, že je prázdný! Hru jsem připravenou neměl a stejně by se nestihla.

V Drahotuších mě navíc ještě překvapily, že i ti nejmenší si to pamatovaly ze včerejšího kostela vč. detailů, které byly schopni zachytit. 

A totéž se dělo v Partutovicích jenže za kratší dobu, protože jsem dětem slíbil, že jak to probereme, půjdeme za ostatními ven. Jenže ukázalo se, že je Lazar natolik zaujal, že každý chtěl být tím Lazarem. A tak přechod k hrobu Ježíšovu měl trochu rychlejší spád a uznal jsem za vhodné, že bychom přece jen ven jít měly, protože obvázat každého jako Lazara bychom nestihli do konce vyučovací hodiny a ostatní by to mrzelo mnohem víc, že to nezažily a navíc bychom skončily u Lazara a spojitost ze Vzkříšeným by mohla snadno uniknout, jelikož bychom to museli probrat další hodinu sice ještě před Velikonocemi.

Byl jsem moc rád, že jsme měli poslední večeři s dětmi minulý týden, protože toto pondělí bych měl tři zaráz a to by bylo moc i na můj žaludek. Do toho se mi dostalo od farníků z Partutovic velkého překvapení, když po mši sv. mi blahopřáli. Udělali mi velikou a nečekanou radost ještě před poslední večeří s katechety a tak jsem se s nimi podělil také o radost z náboženství a stejně tak i s katechety.

Bože, díky Ti, za tyto milované děti:

 

Zobrazeno 763×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio