Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Křížová cesta jako plod letošního postu

Dneska v Hranicích bylo setkání Fatimského apoštolátu. Zúčastnil jsem se jen části křížové cesty a napadl mě malý program pro letošní postní dobu. Zkusím občas porozjímat nad jedním zastavením a snad během postní doby stihnu celou křížovou cestu. (2.3.)

Začněme tedy úvodem: 

14 zastávek Ježíšova utrpení. Není to náhodné číslo. Je to dvojnásobek čísla plnosti. Bůh se k nám sklonil a přijal na sebe lidství - tedy dvojí plnost Krista - plný Bůh i plný člověk. A od Adama až po Krista bylo 3 x 14 pokolení. A 15. jako vrchol je Ježíšovo vítězství nad smrtí. Křížová cesta je cesta bolesti, ale také cesta definitivního vítězství. A k tomuto vítězství dojdeme 14 zastaveními bolesti a ne malé bolesti. Pane Ježíši, veď nás po této cestě, ať si uvědomíme, že jsi s námi a že rozumíš i našim bolestem, které se nedají srovnat s tou tvou. (2.3.)

obrázek 1. zastavení

První zastavení soud:

Udělali jsme hřích, ale obvinili Ježíše. Soud zasloužíme my, ale přijal ho Ježíš. Nenechal na nás spadnout odsouzení a přijal rozsudek se vší jeho tvrdostí. A podjatý soudce si ještě umyl ruce od tohoto rozsudku. Ano, jsme čistí, rozsudek padl na Krista. On půjde za nás na kříž. Tak zní ten rozsudek, z něhož již není úniku a Ježíš nechce utíkat. Vlastně ani nemůže. Vždyť ještě před rozsudkem byl těžce zraněn na těle. Jde o to zdrtit i jeho duši. Úplně, až do konce. A nám se to ještě nezdá kruté, protože teprve je začátek křížové cesty. (3.3.)

obrázek 2. zastavení

Druhé zastavení přijetí kříže:

Když nám někdo něco nabízí, díváme se, jak to hezky vypadá a taky na toho člověka. Někdy přijmeme jenom, abychom neurazili a přitom máme odpor k tomu, co nám dává. Inu, darovanému koni na zuby nehleď. Jenže ten kříž nebyl dar ani nevypadal lákavě. Byl to nástroj, který měl rozdrtit jako lis drtí hrozen. Jenže ten nástroj měl jen funkci lisu, měl drtit, ne však hrozen, ale člověka. Již od pohledu musel být jako nástroj odpudivý a Ježíš jej přece přijal s láskou, i když ten rozdrcený neměl být hrozen, ale on sám, jeho tělo. Pořád to není ještě moc, vždyť je jen připraven lis a teprve je na Ježíšovo tělo vložen, ještě ho nedrtí, ale už cítí jeho tíhu. (8.3.)

obrázek 3. zastavení

Třetí zastavení: Pád

Sotva přijímá kříž, jde jen chvíli a padá pod ním. Je těžký. Ano, každý trám je těžký, ale tento je nejtěžší. Jsou na něm všechny naše hříchy. A tak se nedivme pádu. Když se však zadívám na to zastavení, vidím, že místo pomoci je posměch, pohrdání, urážky. Přestože Ježíši nikdo nepomohl, ba mu situaci ještě ztěžovali, je o to obdivuhodnější, že povstal. Nám by se nechtělo vstávat a za takovýchto podmínek už vůbec ne. A to jsme pořád na začátku. (16.3.)

obrázek 4. zastavení

Čtvrté zastavení: Matka

Evangelia mlčí o Mariině přítomnosti na křížové cestě, ale přitom je ta Její přítomnost logická hned od začátku. Moudře proto tradice zařadila setkání s Matkou hned za první pád, hned na začátek křížové cesty. Maria byla po celou dobu s Ježíšem a šla s Ním křížovou cestu. Také my jdeme tuto křížovou cestu a uvědomujeme si přítomnost Matky. Ta, která Božího Syna porodila přece nemůže chybět. Asi si spolu nic neřekli, ale byli spolu celou dobu. Když Ježíš spadl pod křížem, možná to byl pohled Matky, který jej opět zvedl k pokračování v kruté cestě. Možná to byl jediný přívětivý pohled. (17.3.)

obrázek 5. zastavení

Páté zastavení: Šimon

Krásné jméno uvedeno přímo některými evangelisty právě na tomto místě křížové cesty. Teď však nemohl naslouchat, musel poslechnout, musel, byl nucen, jinak by odsouzenec nedonesl nástroj svého umučení a ti, co mu to nařídili, nařídili mu to pod násilím. Kdyby odsouzenec zemřel, to by byla katastrofa pro tuto podívanou. Teď, když byl donucen muž, aby pomohl s břemenem, jde najednou cesta rychleji a dopředu dál. Když však onen Šimon donucený pomoci viděl Ježíše, naráz mohl plnit své poslání a skutečně naslouchat. Ježíš mu tento kříž ulehčil, ale musejí jít spolu tam, kam onen Šimon nechce. Pro Šimona velká čest, pro Ježíše pomoc, pro diváky větší drama, pro lidstvo podstatný čin, i když z donucení. Krutá cesta má své pokračování a nyní rychleji spěje ke Golgotě. (18.3.)

obrázek 6. zastavení

Šesté zastavení: Veronika

A evangelia opět mlčí. Takový malý skutek jako je podání šátku si nezaslouží žádnou pozornost. Omyl. Právě tu největší. Malý - nenápadný - nezištný - pokorný. Je to jen mezi Veronikou a Pánem Ježíšem. Maličký kousek lásky byl potřeba právě na tomto místě křížové cesty. Nevíme, jestli se to stalo, ale mělo se to stát. Bylo to potřeba. Ježíš daroval svoji tvář. Ježíš ti daruje svou tvář v každém svatém přijímání. Uvědom si, jaká je to chvíle, když přijímáš Pána Ježíše. Jsi tam jen ty a kněz, je mezi vámi malý kousek. A kněz ti ukazuje a dává Ježíše v malém kousku chleba. Ale je to On. Tak si připomeň, že stačí jen malá pomoc, jen malý skutek, jen malé setkání s Ježíšem. A toto setkání se hned stane velikým. (21.3.)

obrázek 7. zastavení

Sedmé zastavení: Další pád

Teď přesně nevím, kde jsme v křížové cestě. Evangelia nám pády zamlčují, s čímž mají nekatoličtí křesťané poněkud problém. Kdy konečně bude další biblické zastavení? Ale žerty stranou. Je tu realita křížové cesty. My vlastně nevíme, kolik bylo pádů a tak tento pád psaný jako druhý je prostě někde na cestě a nemusel být jeden. Ale kde je příčina? Copak mu už nepomáhal Šimon? Možná, že ani Šimonova, ani Veroničina pomoc ani pomoc Matky není ještě dostatečná. Co moje pomoc? Zvedne Pána na křížové cestě? Jistě ano. Vždyť Pán mě viděl už v Getsemanech. A já se chci také zvednout a přijmout Ježíšovu výzvu: "Vezmi svůj kříž a následuj mne." Jestli jsem to neudělal už před tím, tak alespoň teď a nebo pokud ne, tak mi, Pane, dopřej alespoň později. Ale ať vezmu ten kříž! (22.3.)

obrázek 8. zastavení

Osmé zastavení: Ženy

Další, které mají k Ježíši přízeň. O nich již Písmo nemlčí, evangelista si jich všímá. Ale Ježíš jejich přízeň zcela nepochopitelně brzdí: Nad sebou plačte a nad svými dětmi. Nejsou to slova zdrcení. Ježíš, který je sám námi drcen, má ještě sílu povzbuzovat. Poslední kázání, důležitá slova, jen je slyšet a slyšet správně. On vstává z pádu a povzbuzuje dál. Ještě malý kousek mu musí Šimon pomáhat. Ale ani pro Šimona to není lehké a Ježíš se ještě vyčerpává tímto povzbuzováním. Tak jsme krutí, ale on je stále milosrdný. A tyto plačící ženy jdou dál, jdou s ním až pod kříž a zůstávají mu věrné i tam. A tak jděme dál, i když nás čeká ještě pád i vrchol kříže. (23.3.)

obrázek 9. zastavení

Deváté zastavení: Poslední pád

Vypadá to, že to rychle uteklo. Ne, to nebylo rychlé, bylo to kruté a trvalo déle, než je zdrávo a to ještě není konec, i když vrchol je už na dohlednu. Krutý pád po tom, co Ježíš říká: "Neplačte nede mnou." Říká tím jednoznačně za koho je ten pád - za nás. A obrovská chvíle napětí, jestli se zvedne. Ale to není chvíle jako z akčního filmu. Jak se oddechlo popravčím, když se zvedl. Teď už je všechno jisté: Odsouzenec bude pykat až do konce. Utrpení nekončí, čeká ho ještě nejen kříž. Trápení se prodlužuje. Jak těžko se vstává z pádů, když je jisté, že trápení ještě potrvá. Podle všech je výsledek jasný: odsouzenec poputuje až do pekel, nezbude po něm nic. Nikdo se jej neodváží následovat. Křížová cesta má jen ustrašené nepřátele, ale má i věrné plné odvahy. (24.3.)

obrázek 10. zastavení

Desáté zatavení: nahota

Tak, už konečně jsme na Golgotě. To byla fuška! Ale myslíš-li si, křesťane, že to už teď končí, jseš na velkém omylu. Tady to totiž všechno vrcholí až do nejvyššího vrcholu. První přípravou je tedy Ježíšova nahota. Všechno oblečení z Něj strhali! Jak by ses cítil ty? Úplně nahý přede všemi! Ano, i všechna poslední práva pošlapat, aby po odsouzenci zbyla jen spoušť. Každý musí vidět tuto nahotu, aby se o nic takového už ani nepokusil. Ale zde jde o větší nahotu - o nahotu hříchu. Tak to vypadá, když se Ježíš za nás za všechny obětoval! Ve skutečnosti se na to ani nedá dívat. Bylo by slušné toto zastavení nezobrazovat, ale teď si můžeme uvědomit svoji nahotu před Bohem. (27.3.)

obrázek 11. zastavení

Jedenácté zastavení: Hřeby

Spočítejme si je: Jsou čtyři. Jeden jediný však neudělal bolest Ježíšovu tělu a to ten, kterým byl přibit nápis na kříži a jediný směřoval k Bohu. Ten nápis hlásal, že ten, kdo visí je židovský král, že je člověk. Směřoval k Bohu, aby prozkoumal tento náš vztah, který často popíráme. Uznáváme jen to, co hlásá nápis a nevidíme Boha, říkáme to, co nerozumný, že Bůh není. Hřeby, které probíjí ruce jsou bolestivým svědectvím narušení vztahů k nám samým a k našim bližním a hřeb, který probíjí obě nohy je bolestivým symbolem toho, jak se chováme k zemi. Ježíš je přibit, nemůže se hýbat a my můžeme hledět na kříž, na kterém od teď visí. Teď už se nedá mluvit o cestě, teď už jen visí, nemůže dál. Dívejme se pozorně, jaká je to bolest! (28.3.)

obrázek 12. zastavení

Dvanácté zastavení: Ježíšova smrt

Když někdo zemře, zaslouží si ticho. To skutečně nastalo, protože se naráz objevila tma a všichni byli zaskočeni, přestali se smát. Ježíš všechno předal, poslední slova. Pak řekl: Dokonáno jest a skonal. Ono dokonáno bylo pravdivé, ale bylo třeba to ještě ověřit, proto jeden z vojáků hodil kopí a probodl Ježíšův bok. A to bylo všechno, co nám tento muž z Nazareta mohl dát až do poslední kapky. V tomto zastavení byla zastavena veškerá krutost, dál už je všechno v rukou Božích. A naráz se mocní bojí, že se může splnit to, co Ježíš řekl ještě za svého života. Jen ten, kdo to viděl a prohlásil, že tento člověk byl opravdu Syn Boží, jen tento je schopen se dívat na kříž, všichni ostatní prchají. Dívej se na kříž, tento nástroj také tvoji spásy. (29.3.)

obrázek 13. zastavení

Třinácté zastavení: Matka s mrtvým Synem

Matka vydržela až do konce, až už se všichni rozutekli, případ pro ně skončil. Pro Ježíšovy věrné však nic neskončilo. Sundali Ježíše z kříže, předali Matce a přichystali k pohřbu. Josef byl ještě zařídit hrob. Pilát se divil, že by už Ježíš zemřel. Ale židovští starší se začali bát a tak žádají Piláta o stráže, jako by jim mrtvý mohl utéct. Ne - měli za zločince i Ježíšovy učedníky a tak se báli, aby tělo nebylo ukradeno a nebyl učiněn ještě horší podvod. Pořád v sobě mají Ježíše jako problém. A Matka chová Ježíšovo tělo, jako by byl malý. Je to krutá bolest, ale Matka vidí naději. Je sama, je ticho, za chvíli bude pohřeb, ale nebude po všem - křížová cesta pokračuje ještě dál. (30.3.)

obrázek 14. zastavení

Čtrnácté zastavení: Boží hrob

Pohřeb je rychlý. Musí. Brzy bude velký svátek, nemůže se otálet. Ani stráže nesmí otálet. Honem. Rychle. Skončeme to. Ono honem, rychle způsobilo, že bylo třeba pohřeb ještě dokončit někdy jindy. Teď se všichni vracejí domů a stráže plní rozkaz. Plní ho vzorně podle disciplíny. Vždyť nesplnění rozkazu by byl velký průšvih. Jinak je klid, nikdo se před hrobem nepotuluje a stráže se nenudí, protože mají velký úkol, který je však nad jejich síly. Mají hlídat Boží Tělo, aby nemohlo se stát, že vstane z mrtvých. Teď člověk brání Bohu, hlídá, aby se ho Bůh nedotkl. Ale jestli se nás nedotkne Bůh, kam povede náš život? Jestliže budeme před Bohem střežit své srdce, Bůh to bude respektovat a projde kolem nás tiše, bez povšimnutí. Teď tedy rozjímejme u Božího hrobu. (1.4.)

obrázek 15. zastavení

text k tomu napíši dnes, protože je neděle a protože se to hodí! Ježíš vstal z mrtvých!

Patnácté zastavení: Prázdný hrob

Kristus vstal z mrtvých! A kde máte důkazy? Sv. Pavel píše, že jinak to nemá smysl. Ale faktem je, že to nikdo neviděl, stejně jako stvoření. Ale výsledky stvoření vidíme a výsledky zmrtvýchvstání určitě taky a nejen na životě prvotní církve, ale také na nás. Každou neděli slavíme, že Kristus vstal z mrtvých! A to není malá oslava. Dnes bylo v evangeliu o vzkříšení Lazara. Ti lidé museli žasnout, když najednou vstala smrdutá mrtvola - to viděli a o tom svědčili. Ale po Kristu je prázdný hrob, pěkně uklizený a vidí vzkříšeného jen s pěti ranami. To muselo být ještě úžasnější. Když Kristus nám dává smysl, pojďme za Ním. Jestli ne, tak máme náboženskou svobodu.

celá křížová cesta

Ještě zbývá závěr. Ten má patřit modlitbě, pokud se dosud jen rozjímalo. A tak v křížové cestě se pomodleme za svatou církev Boží a na úmysly Svatého otce. Nesme v srdci Ježíšův kříž a žijme z jeho síly. Neztrácejme ze zřetele to, že skutečný Ježíš za nás zemřel, pro naše hříchy a že skutečně zvítězil nad smrtí a hříchem. Bojme se toho, který může zahubit duši a bojme se každého hříchu, který ji černí. Až budeme slyšet o Velikonoční vigilii chvalozpěv a v něm opěvovat šťastnou vinu, vězme, že byla šťastná tím, že pro ni přišel na svět Spasitel tak vznešený a veliký.

Postní doba ještě nekončí, ale k rozjímání kříže Kristova to stačí. (4.4.)

 

Klidně můžete do komentářů psát svoje rozjímání nad zastaveními křížové cesty. Bude to jistě velmi zajímavé a věřím, že Duch Svatý Vám pomůže nahlédnout do Kristova utrpení. Tento text dávám už po 14. zastavení. Klidně se ho můžete modlit pro soukromou potřebu nebo klidně ve společenství - to záleží na Vás. (2.4.)

 

Zobrazeno 977×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio