Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Poslední večeře

Před velikonocemi máme zajímavý zvyk, který se velice osvědčil a to konat poslední večeři - jak při setkání katechetů, tak také v hodinách náboženství. Každé to posezení je trochu jiné a jinak probíhá, ale v každém případě, jak jsem zjistil, je to veliký zážitek, který si děti pamatují a dokážou ho spojit s oslavou velikonoc.

Pravda, jistá výhoda je i v tom, že mají z náboženství i chuťový zážitek (žel někdy ne pozitivní, ale to se vždycky vytříbí). V každém případě si pamatují základy, že Ježíš usednul s apoštoly k poslední večeři před svým utrpením a tam učedníkům odkázal to, co slavíme při každé mši svaté. Jako bonus zjistí, že existuje modlitba před jídlem (a po jídle taky) a že je velice užitečné dokázat se podělit, což u mladších dětí někdy bývá trochu problém, ale prostě to jde.

A taky je to jedna z chvil, na kterou se mohou celý rok těšit v náboženství. I já jako katecheta se těším na to originální setkání katechetů, které trvá trochu déle, než je jedna vyučovací hodina a snažíme se to napodobovat tak, jak to dělal Ježíš podle evangelií.

To, že je to jedna z hodin, na které děti dlouho vzpomínají, jsem zjistil letos v Partutovicích. Tam si děti vyzvedáváme z družiny, což je za pěkného počasí venku složité, protože by si chtěli dál hrát a moji bývalí žáci, kteří už po prvním přijímání zprav. do náboženství nechodí (jiní mají náboženství s panem farářem), vyzývají moje děti: "už běž na náboženství" a já jim: "Dnes půjdeme mimořádně na faru"... a děti poslušně šly a pak jim vykládaly, co bylo a oni zas vzpomínali, jak jsem to taky dělali.

Velký zážitek však z toho měli i v Drahotuších a v Potštátě. V Drahotuších jsem jim to taky nachystal na faře a v Potštátě učíme náboženství ve školní kuchyňce, což je k tomu ideální prostředí. Drahotušské však učím první rok (a takovou předchuť už si jen někteří z nich mohli zažít o loňském živém betlému Živý betlém 2016.doc) a v Potštátě nemají návaznost od předchozích ročníků, neboť v loňském roce jsem tam náboženství samostatně neučil a ti, co jsem učil před tím, již ve škole nejsou.

Takže mi z toho vyšlo, že je velice praktické před velikonocemi pořídit chléb pokud možno nekvašený (dá se vyrobit z mouky a vody, ale to chce čas a mírné kuchařské umění), nějaký nápoj, který zastupuje víno a letos jsem přidal nějakou sladkou tyčinku, která zastupovala všechny ostatní pokrmy (ale jindy jsem třeba děti vyzval, ať si vezmou na náboženství své oblíbené jídlo, se kterým budou ochotny se dělit atp.)

Jo, jestli chcete, tak tady jsou fotky další fotky: děti z náboženství 2017 Naši prvokomunikanti totiž měli formační noc na faře, kde se hlavně učili zpovídat, ale také prožívat den s Bohem a s modlitbou. 

Jinak, co z toho plyne? Nebojte se udělat si poslední večeři doma. Může se podobat těšení na Štědrý večer.

 

Zobrazeno 808×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Skopový je výborný a chutná jistě jinak, než králík, ale z toho, jak to otec Radek hledal všude možně a jak to u toho skopovýho psali, jsem přišel na to, proč jsme měli dosud na poslední večeři vždycky králíka.

Ovšem když se podíváte na současné židovské zvyky sederové večeře (viz scénář k loňskému živému betlému), tak se v našich podmínkách u židů používá maso kuřecí, s čímž zase nesouhlasili katecheté. Ale letos to bude určitě košer.

ZelenýBanán

Jedno je jistý, jestli se někdy zúčastním, tak budu asi vegetarián. Králíka do huby nedam a jehne mi nejede.

Zobrazit 8 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio