Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Po stopách sv. Vojtěcha

Dnes, když zemřel kardinál Miloslav Vlk, uvědomil vzpomněl jsem si na jednu velmi významnou pouť a vlastně na jedinou, kratičkou, intenzivní chvíli, kterou jsem tak nějak zažil v jeho bezprostřední blízkosti. Ta událost je stará skoro 20 let, ale pořád se mi s humorem vybavuje, ale dnes to není s humorem a bylo by špatné se tomu smát. 

Nejblíže při mši sv. jsme knězi a Pánu Ježíši v okamžiku, kdy nám kněz dává svaté přijímání. A toto svaté přijímání jsem před dvaceti lety spolu se svým kamarádem Vojtou při naši osobní pouti po stopách sv. Vojtěcha zažil opravdu tak, že si jej pamatuji doteď a pamatovat budu. 

Byli jsme jen dva. Tahounem té pouti byl Vojta.  Zajišťoval v Praze vše potřebné na celé 4 dny někdy v květnu (ale ani to nevím přesně) svatovojtěšského roku 1997. Domluveno dopředu neměl nic, jen znal a zajímal se o kláštery asi jako já se zajímám o světce. První noc jsme ztrávili u Františkánů, další dvě noci u sester apoštolátu sv. Františka. V čase mezi tím jsme navštěvovali místa spojená se sv. Vojtěchem, ale i další poutní místa Prahy. Společně jsme se modlili a stravovali jsme se u našich hostitelů. Denně jsme byli někde na mši a pokud to bylo žádoucí, nabízeli jsme i ministrantskou službu. Kdy, kde, jak, co, to už teď přesně nevím. Pamatuji si jen jmény některé řeholníky, z nichž některé jsem za těch 20 let potkal jako kněze později v jiných františkánských klášterech.

Byli jsme na mši sv. i ve svatovítské katedrále a mši celebroval kardinál Miloslav Vlk. Šli jsme pak k němu i ke sv. přijímání. Na tu chvíli jsem se těšil, neboť do té doby jsem ještě nikdy nepřijímal přímo z rukou žádného kardinála svaté přijímání. A těšil jsem se až tak moc, že jsem možná nedával pozor a lehce pana kardinála nakousl do prstu.

Pak už zatím se mi nic podobného nestalo. Ale možná právě proto si to sv. přijímání tak pamatuji. A když mám teď tu milost občas svátostného Krista podávat, dávám si pozor na to s jakou úctou a bázní podávám Pána pánů, který se nám vydává.

Dnes jsem si také uvědomil, že letos 23.4. to bude 1020 let od smrti sv. Vojtěcha. Asi bych měl udělat podobnou pouť. Každopádně také myslím na to, že bych měl pana kardinála nést v modlitbě a věřit, že se setkáme v nebi a taky doufat, že mi odpustí to neomalené kousnutí. 

Zobrazeno 480×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Pohřbu kardinála Miloslava Vlka jsem se nemohl osobně účastnit, sledoval jsem ho však částečně v televizi. V úterý pak bylo v Olomouci requiem za Něj - třetí den po pohřbu, toho jsem byl účasten a tím jsem byl také povzbuzen. Otec arcibiskup vybral velice povzbudivé texty. Tak už vím, komu odevzdávat své problémy, ale dokázat je odevzdat...

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio