Náš měsíc modliteb za jednotu křesťanů

Dneska začínáme společné modlitby za jednotu křesťanů a to v Hranicích u Evangelíků. Scházíme se už pravidelně a je nás stále více na ekumenických snídaních. 

Katolíci - 3-5 (o. Radomír, o. Petr a já, jáhen Jaroslav Strnadel a příp. kaplan Jaroslav Englicher, vše s požehnáním našeho děkana Jiřího Doležala), nově katolický kněz východního obřadu, P. Rostislav, který je v Hranicích vojenským kaplanem. Za Církev Československou husitskou nás bude navštěvovat jejich nový duchovní, který bude administrovat sbor z Olomouce, br. Jaroslav. Od prvního duchovního, kterého jsme kontaktovali před 11 lety je již 5. farářem (br. Josef Bobrovský, ses. Lucie Haltofová s manželem Vlastimírem, který založil tato setkání ve velkém, br. Robert Kovats, který opustil sbor letos 5.1., aby přijal nové poslání a jeho nástupcem se stal br. Jaroslav  Křivánek). Evangelíků také není málo (Pavlína Lukášová s manželem Romanem, který je vojenský kaplan v Olomouci, Marek Zikmund, který ještě krátce administruje hranický sbor a jemuž pomáhal Lukáš Král a současný vojenský kaplan na brigádě je prý také evangelík, ale ještě mezi nás nepřišel). Stálé osazenstvo má jen Církev Bratrská se svým kazatelem Ladislavem Melkusem a Církev Adventistů sedmého dne s kazatelem Josefem Kubíkem. Tak tvoříme takové ekumenické společenství, které se víc a více poznává.

Jelikož však málo navštěvujeme liturgie svých sousedů, ještě se málo známe a to máme před sebou týden modliteb za jednotu křesťanů a letos slavíme 500 let od reformace, což nás při těch bohoslužbách bude provázet. Vzhledem k tomuto výročí můžeme oprávněně očekávat velký nával migrantů do cizích kostelů. Vědom si toho, že kostely byly postaveny v jisotu dobu pro jistý počet účastníků, rozhodl jsem se, abychom se na naše bohoslužby vešli stanovit quoty pro jednotlivé církve.

Dnes 12.1. v 17:00 v Hranicích na Šromotově nám. tedy bude první ekumenická bohoslužba. Bohužel se mi nepodařilo zajistit si lístek, ale naštěstí farářka Pavlína na mě myslela, tak jsem dostal lístek hned do první řady.

V neděli 22.1. v 16:00 bude ekumenická bohoslužba v římskokatolickém kostele sv. Vavřince v Drahotuších. Jelikož kostel byl postaven před více, než 200 lety pouze pro zhruba 500 návštěvníků a již delší dobu se nerozšiřuje a do stanoveného termínu se určitě nějaké další rozšíření nestihne, jako samostatný pastorační asistent arcibiskupství olomouckého, v duchovní službě ve farnosti Drahotuše jsem nucen stanovit quoty účastníků bohoslužeb, abychom v mrazivém zimním čase nemuseli stát na náměstí. Vstupenky si můžete zajistit nejpozději před konáním bohoslužby, vstupné i odchodné je dobrovolné.

Jako správný katolík napíšu, že byla moc hezká. No, a protože jsem tam byl a protože jsem pastorační asistent, tak se po mě chce asi něco víc, ač je už skoro jedno, co tu napíšu, protože je otázka, jestli si to někdo přečte. Už je ten článek nějaký dlouhý, tak začnu od konce, aby se to četlo líp.

Na konci Kazatel Ladislav Melkus zamknul modlitebnu, ale u toho jsem nebyl. Před tím, než jsem odešel, či byl popohnán, utíkal hlavní kazatel, farář Církve Husitské, br. Jaroslav, protože za 7 min. mu měl jet vlak, tak nevím, jestli ho stihnul. To jsme prožívali už poslední část a to výborné pohoštění. Než nám br. Ladislav požehnal, z neznámých důvodů vypukla ve shromáždění halda smíchu. Taková nekázeň při bohoslužbě! Byl jsem vyzván, abych taky něco řek, přede mnou mluvili ostatní duchovní a ještě před tím bylo pozdravení pokoje a modlitba Otče náš, před ní byl odhalen kříž po tom, co jsme prosili za odpuštění. Br. Jaroslav kázal o jednotě, nejednotě křesťanů, o tom, že dříve každá církev kopala za svůj tým, teď se objímáme, o potřebě odpuštění, o jednotě v kříži. Tomuto kázání předcházelo čtení z Písma Svatého a na začátku prosby a úplně na začátku teda té bohoslužby jsme prosili za těžce nemocnou Petru, za kterou jsem se přimlouval také i s fotoaparátem v ruce. Tou dobou bylo na bohoslužbě již víc, než 30 duší, ve vrcholném počtu však snad i přesáhl padesátku. Již v té době byly od batolat až po seniory všechny generace a všechny církve. Chystalo se pohoštění a bohoslužba a vystoupil jsem z autobusu, abych byl včas na bohoslužbě. Před tím jsem na faře dělal Infolisty a v Zubří přijal svátost smíření, což vlastně dohromady dává dějiny dnešního dne pozpátku.

Konec reportáže. Od spodu čtěte pouze poslední odstavec.