Dnešní mé probuzení bylo velice nezvyklé. Napadaly mě Mariánské písně a srdcem jsem je chtěl zpívat. Pak jsem šel otevřít kostel a cestou mě napadlo, že bych se mohl pomodlit ranní chvály k Panně Marii a navázat modlitbou růžence. V měsíci říjnu otvíráme v Drahotuších také Lurdskou kapli a napadlo mě, že když jsem teď na faře sám, tak se pomodlím právě v té Lurdské kapli.
Přinesl jsem si breviář, usedl a teď jsem si uvědomil, že je 26.10., což je mé výročí zasvěcení se Panně Marii i se slibem denní modlitby růžence.https://vvrh.signaly.cz/1210/18-let-ve-spolecenstvi (dnes už 22 let, to už jsem trochu poznával tíhu dospělosti a myslím, že podobně vnímám tak trochu i ten růženec).
A když už jsem se modlil ranní chvály ke cti Panny Marie, napadlo mě přečíst si druhé čtení z modlitby ze čtením, kde bylo nádherné kázání o Panně Marii, u kterého jsem se musel několikrát zastavit. Jedna z myšlenek toho kázání, které je druhá možnost druhého čtení ve společných textech o Panně Marii byla: kdo nectí matku, nectí ani syna. A jiná vycházející ze žalmu byla "chvalte Hospodina v jeho svatých". Ale takových zastavení bylo v té modlitbě více.
Pak jsem se modlil růženec chtě se jej pomodlit co nejvíce. Avšak začala mi být trochu zima a ozývalo se ve mě ze srdce: "Teď už to stačí, posvěť modlitbou růžence celý den." Zakončil jsem tedy radostný růženec, uzamknul kostel po mříž, aby během dne se mohli lidé stavit na modlitbu do kostela a šel snídat.
Cestou mě ještě napadlo, že už je také čas modliteb za naše drahé zemřelé, takže se jistě stavím s modlitbou růžence na rtech také na hřbitově. Tak krásně se začíná rýsovat program dnešního dne.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.