Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Úcta k sošce

Panna Maria Fatimská je mocná přímluvkyně!

To jen tak na okraj, abych nebyl obviňován z toho, že někomu vč. sebe beru jeho víru. 

Je měsíc říjen a modlitba růžence se zvláště doporučuje a to je velmi dobře. Také v příštím roce nás čeká výročí 100 let od zjevení Panny Marie ve Fatimě. K tomuto se můžeme, a je dobře, když to uděláme, řádně připravovat a formovat a věřím tomu, že i nám se v nějaké formě může Panna Maria zjevit. Nepředpokládám však, že tak, že ji za života uvidíme tváří v tvář, i když ani to není vyloučeno, protože soukromá zjevení, jak ostatně ona událost ukazuje existovali a existují, ale tímto se teď nezabývejme - to je na samostatné téma, jen asi tak, že Fatima jako zjevení Panny Marie je zjevení již uzavřené a uznané.

Je tomu už řekl bych víc, než 15 let (resp. v r. 1997), co bylo takové období večeřadel. Součástí večeřadla byla modlitba růžence, ale také trojí zvolání: Přijď Duchu svatý, přijď na mocnou přímluvu Neposkvrněného Srdce Panny Marie, své milované nevěsty a také čtení z Dona Gobiho (zakázané knihy soukromých zjevení), ale i - a to si pamatuji, že mě v první chvíli pohoršilo, a dnes by mě to pohoršovalo znovu, avšak z jiného důvodu - soška Panny Marie fatimské ve středu shromáždění (někde na obětním stole v kapli). Měli jsme cítit zvláštní osobní přítomnost Panny Marie. Tak to píšu taková strohá fakta, která si vybavuji. Modlitba ani společenství zajisté nebylo špatné, ba řekl bych, přímo naopak. Vzpomínám si také, že když jsem vedl jeden desátek růžence v rámci této pobožnosti v Drozdově, kde tu malou sošku měli na oltáři, že jsem se cítil blaženě a nadneseně a řekl bych, že jsem pocítil dotek Panny Marie a přestalo mi vadit, že je na obětním stole.

Z dnešního pohledu už bych to neopakoval a sošku Panny Marie byť posvěcenou a vyslanou našimi biskupy jako jednu ze 13 putovních sošek k přípravě na výročí 100 let zjevení bych na oltář místo eucharistie rozhodně nedal, což ostatně naštěstí se opravdu nyní neděje a soška je uctívána řekl bych a poctivě doufám, že s pravou úctou, jaká ji náleží. 

Přiznám se, že i z jistých růžných zkušeností v různých někdy i pochybných praktikách modliteb a společenství s možná někdy i trochu ujetými myšlenkami se spoustou slov a většinou účastníků z řad seniorů, kteří už mají velké děti, jsem nijak horlivě nelnul k hnutí fatimského apoštolátu a nevyhledával první soboty v Koclířově (kde jsem byl asi 4x z jiných důvodů, z toho jen 1x na místě, kde se odehrávají, ale při příležitosti našeho školního výletu s dětmi z náboženství, kde jsme jim předávali vysvědčení).

Až co jsem tady v Hranicích, tak jsem asi jednou nebo dvakrát byl na fatimském dnu v Hranicích a pouze jednou na jejich modlitbách na faře a letos jsem fatimský den (nakonec) zanedbal, čímž jsem si natropil několik pastoračních komplikací ohledně putující sošce Panny Marie, která měla putovat i našimi farnostmi a já jako pastorační asistent, který také chce, aby "velké duchovní akce" byly úspěšné, jsem cítil povinnost tuto akci zviditelnit, neboť krom toho, co se mi zdálo pochybné, mě na tom něco nebo i někdo mnohem podstatnější přitahoval, ale nevěděl jsem vůbec nic, ani základně kdy, kde a proč Panna Maria putuje.

No, ono to vypadá, že píšu poněkud pohrdlivě, ale buďte, prosím trpěliví, já se k tomu podstatnému dostanu doufám, že ještě dnes.

Tak mnohé už jsem nakousl, tak pojdem dál...

To, že má Panna Maria putovat jsem se dozvěděl z náhodného telefonátu z Potštátu, kde mě paní kostelnice, když už mě měla na drátě řekla takové ty základní informace a že chce kvůli tomu posunout termín mše svaté, která měla být ve čtvrtek na Archanděle, což mě zarazilo, ale uvědomil jsem si, že vlastně je to přesně ten týden, kdy začne nové uspořádání bohoslužeb v Drahotuších, Parutovicích i v Potštátě, takže čtvrtek bude řádný den na potštátské mše. Nicméně, jelikož jsem sdělení řádně nerozumněl (protože jsem nebyl na fatimském dnu, kde to zřejmě vyhlásili), žádal jsem vysvětlení, tak se mi ho částečně dostalo a já věděl, že nic vlastně nevím.

Tak jsem začal žhavit telefonní linky, až jsem se nakonec po dvoudenním úsilí dopídil k vedoucí fatimského apoštolátu v Hranicích, která to měla na starost a dala mi všechny potřebné materiály a tak jsem se konečně dozvěděl, kdy, kde jak a co se vlastně děje a má dít. Začalo mě to hodně zajímat.

Panna Maria byla každý den někde jinde, v nějaké farnosti a pro nějaké farnosti. A tak jsem se nechal pozvat do Jezernice, abych dříve, než to bude u nás, zažil toto setkání. Tam jsem byl svědkem toho, že Panna Maria skutečně přitahuje. Ale ještě jednou opakuji: Panna Maria skutečně přitahuje a zve nás do společenství v modlitbě s Ní.

Abych však předešel nějakým nedorozuměním, pokusím se napsat, co moc popsatelné není a zároveň vymezit ke správné úctě k tomu, co bylo přineseno, připraveno a vyzdobeno doprostřed shromáždění. Požehnaná socha putující krajem nebyla tím, co mě přitahovalo do společenství modliteb fatimského apoštolátu, nýbrž společenství, které se sejde kolem Panny Marie. Maria je středem toho společenství a právě tato požehnaná, vyzdobená a zvýrazněná soška ukazující k nebi to má každému, kdo se přidá, připomenout a tímto "viditelným znamením" povznést duši k modlitbě, která je Panně Marii tak milá a je naplněna mnoha milostmi a také odpustky. Už teď tuším, že jsem napsal spoustu nesrozumitelných věcí. 

Velice jsem se těšil, až se zase budu modlit ve společenství s Pannou Marií, protože tyto chvíle jsou pro mě velice vzácné a navíc tato příležitost je příležitostí skutečně mimořádnou. Asi tak mimořádnou, jako když putují ostatky světce, ale to se s tím nedá srovnat (a taky by se o tom dalo psát, jak jsme u nás ve Václavově měli ostatky sv. Václava - to jsem byl ještě kluk na střední škole a mám to stále v živé paměti a taky se k tomu rád vracím).

Možná je důležitá i věc, proč že to tady vlastně píšu. Možná taky proto, že někteří si myslí, že kultickému předmětu náleží modlitební úcta, jak jsem pochopil, když jsem komentoval jeden blog https://karelfalta.signaly.cz/1609/papez-dostal-sochu-od-adventistky?startTime=2016-09-26+13%3A45%3A19#snippet-comments-comments

Tuto mimořádnost vnímali i farníci v Jezernici, kde se sjeli také farníci Loučky a Podhoří. Všichni byli přítomni již na růženec před mší svatou, dále na mši svaté a pak ještě na krátké pobožnosti po mši svaté. Všechno mělo jakoby slavnostnější ráz a vypadalo to, jako by byla neděle, přitom to byl obyčejný všední den a dokonce v zelené barvě, neboť o. Petr nevybíral texty o Panně Marii. Ale i na mši svaté byla znát liturgická slavnostnost. Teď to vypadá tak, jako by to bylo jen o mém osobním pocitu. Ale každému, kdo tam bylo jasné, že to není jen nějaké normální setkání při modlitbě, na které přišlo víc lidí, než obvykle přichází. Byla to taková slavnost bez zbytečných ovací, ale skutečně slavnost, kdy církev slaví společně.

A taky mě napadlo, že by toto výročí se mohlo zviditelnit i na titulní straně děkanátního kalendáře, který jsem již po dva měsíce připravoval a pomalu se dotvářel. Nenapadlo mě to až v Jezernici (to mě napadlo brzy potom, co jsem se to dozvěděl) a o to více jsem chtěl zažít toto společenství a nebyl to jen nějaký liturgický zážitek, ale zážitek, který se měl a chtěl dotýkat přímo mého srdce.

U nás to bylo v každé farnosti zvlášť a také o. Radomír zpozoroval zvýšený zájem farníků, kteří přišli nejen slavit sv. Václava (v Drahotuších vigilie, v Partutovicích den slavnosti a v Potštátě, jak výše psáno na sv. Michaela, Gabriela a Rafaela), ale zvlášť i k této příležitosti, kdy se v mnohem větším počtu modlili společně růženec, další přídavné modlitby a nechali se pozvat na ono výročí a s tím spojené přípravy. 

Co se týče titulní fotografie do děkanátního kalendáře, který dostal téma Výzdoba kostelů a kaplí, také jako poděkování všem, kteří se o naše kostely a kaple starají, ta nakonec nepocházela z Jezernice (neboť se mi to nepodařilo dobře vyfotit) a není to ona soška posvěcená k tomu výročí, ale jen maličká soška focená z těsné blízkosti a ani se neptejte kde a jak jsem ji vyfotil - to bylo moje jedno rozjímání při ranní modlitbě "jak udělat titulní stránku, aby ji vévodila Panna Maria Fatimská" a ten nápad nebyl úplně z mé hlavy, protože nejsem tak dobrý fotograf. I o. Radomír, který zná mé fotografické (ne)schopnosti byl tou fotkou překvapen a tím více, když na vlastní oči viděl malou sošku Panny Marie zakoupenou v Krakowě (ještě neposvěcenou), postavenou na svícnu, který byl přikrytý mým bílým tričkem a umístěný a na sušáku na prádlo s malou kytičkou a v pozadí pověšené moje modré tričko, jo a fotil jsem to na tom sušáku na prádlo. 

Nicméně druhá strana, kde bude i fatimská modlitba je z toho společenství modlitby fatimského apoštolátu, když se připravovala:

Tak to by zhruba bylo všechno, co se dá napsat ve stručnosti. Kdo chce podrobnosti, ať si o ně napíše a možná mu vyhovím.

Možná se to někomu zdá trochu zmatené a je tu hodně pravopisných i slohových krp. Je to tak. Ale je to tak trochu můj styl, kterým píšu.

 

 

Zobrazeno 1100×

Komentáře

JiKu

Ano, přečtěte si jej svěží a s otevřenou myslí.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Tak jsem přečetl, rozvážil a zjistil, že mnoho pravidel porušuji a mnoho jich také dodržuji. Jsou to pravidla dobrá, ale ne ve všem pro mě splnitelná. Spoustu věcí dělám nerad a v něčem jsem tak trochu jako Pilát: "Co jsem napsal, napsal jsem."

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio