Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Nová rubrika vzniklá z potřeby

No, tak teda, jak to začít. Asi normálně tak, jak to vzniklo. V této rubrice, která vznikla vyprázdněním duchovních zážitků do jiných rubrik na blogu (protože jich mám docela moc, tak jsem dělal takový malý pořádek a zrušil při tom ještě jednu rubriku) a vznikla proto, že už dost často píši o tradiční mši a zároveň je o mě známo jakožto pastoračním asistentovi, že mám také veliké zalíbení v novém uspořádání mše sv. římského ritu a často tyto dvě věci nejdou zkloubit dohromady, jak jsem s nelibostí zjistil z jedné přednášky s deseti důvody, proč chodit na tradiční mši.

Dnes už mě nemrzí, že jsem se této přednášky zúčastnil, ale trvám na tom, co jsem říkal jedné z mě známých účastnic, že mě nemůže moc obohatit, protože mám svoje důvody. A shodou jiných okolností, když jsme měli společné dopoledne s nekatolickými duchovními, přišlo právě i na toto téma, kdy kazatel sboru Církve bratrské se dotazoval na revoluční spory o mši svatou, že se má prý vracet něco zpátky, s čímž samozřejmě nelze souhlasit, protože církev jde dopředu za Kristem a neobrací se zpět, protože tak je to napsané i v Bibli: "Kdo položí ruku na pluh a obrátí se zpět, není způsobilý pro Boží království." 

Dnes o tom ani onom psát nebudu, ale právě, když jsem psal zážitky z tradiční mše a zpětně si je pročítal, napadlo mě, že jsou zde částečně obsaženy moje důvody, proč rád se účastním slavení mše svaté i té tradiční, i té jakoby nové.

Mše svatá má přece jen obrovské bohatství, protože mluvíme-li o mši svaté, uvědomme si živého Krista a jeho oběť za nás a nehledejme podstatu v tom, jestli naše symbola jsou krásná a krásnější nebo nepřesná, méně hezká. My máme před zraky Krista, který se nám dává a to je mnohem podstatnější, než cíleně vyhledávat jen nějakou formu, z níž jsou obě stejně platné a plnohodnotné pro naši duši.

A tak ten příští příspěvek, který chci uspořádaně napsat a nenapíši jej dnes, bude tak trochu další výlevka mého ustaraného srdce, čímž se chci omluvit všem, které tím nějak znechutím, ale i těm, které nadchnu. Nechce se mi moc psát to, co by rádi slyšeli ti nebo oni. Mě jen velmi moc mrzí toto nechvalné a nemístné jakoby rozdělení, když si Kristus přeje jednotu a jeho náměstek má tu jednotu také na srdci a stejně tak si přeje, abychom respektovali tradici i přítomnost.

Zobrazeno 1314×

Komentáře

Papo

Jeden rozměr latinské mše je v mých očích nenahraditelný - že je všude stejná, je to symbol jednoty církve. Není závislá na místě konání a pokud ji znám, mohu se všude stejně "hodnotně" zapojit.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ano, toto nepopírám. Dozvěděl jsem se to i na přednášce. Je to nesporná výhoda, ale v novém obřadu sic se používají v národním jazyce je tatáž jednota a stejně tak, jak u "Latiny", tak i v řádném obřadu není důležité vědět, co je obsahem slov (to musí vědět kněz, který jedná v osobě Krista), ale skutečnost společenství, které slaví Nejsvětější oběť.

Díky za komentář, ale, prosím, posečkej až napíšu to, co chci "vylít ze svého srdce".

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Teda, blbě jsem to napsal. Měli bychom vědět, co je obsahem slov, ale v Latině se to museli všichni naučit a v národním jazyku tomu domorodci rozumí a ti, co tím jazykem neumějí si mohou být jisti, že jde o stejnou mši se stejným obsahem, jako by byli doma. Sic právě toto není moc znát, protože rubriky jsou strohé a gesta mohou být rozdílná i na dvou mší sv. v jednom kostele možná i s jedním knězem (když např. slouží "dětskou")

JiKu

Pokusím se jednou větou shrnout to, co napsal Papo a to, co mu VVRH odpověděl:

Latinaská mše je jednota vyjádřená symbolem.
Národní a přizpůsobená je jednota bez symbolu.

Dříve jsme mohli jednotu církve vnímat.
Dnes je jednota další jednou ze skutečností, ve kterou je třeba věřit.

Nebo jinak: Proč, když dva konají totéž, dělají při tom každý něco jiného?

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ano, JiKu, tak tomu je. Proč to tak je není na nás, ale takových příkladů v životě bychom našli hodně.

Např. dva dřevorubci kácí strom - jeden ručně se sekyrou a pilou a druhý má motorovku. Oba dělají totéž, ale ten druhý je pokrokovější, rychlejší a méně udřený.

Ale o mši sv. se to tak tvrdit nedá, protože jde o úplně něco jiného. V případě mše by se dalo říci, že ten, kdo si to zjednodušuje (a mše sv. podle nového Misálu je krapet jednodušší, sic onen přednášející říkal opak, ale při "nové mši" např. už kněz nemusí umět Latinsky), "mnohem náročněji z toho získá ten pravý užitek".

HelenaH

;-) přijde mi že ještě krapet náročnější by bylo kdyby kněz misionář sloužil Mši svatou třeba v jazyce nějakého zapadlého kmene černoušků někde daleko v Africe. Tam by jim latinská mše nebyla srozumitelná a musel by jim nejdřív všechno vysvětlit v řeči které rozumějí.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ano, přesně tak, ale pak by ji mohl klidně slavit. Nejdříve vyučit a pak, až je to srozumitelné, tak konat. Jak nás vyzývá Pán k hlásání evangelia: jděte, získávejte, učte a teprve potom křtěte.

Papo

@HelenaH Jako by jim tu mši nemusel vysvětlit tak jako tak.. jen si rychleji osvojí odpovědi. Ačkoliv latina by zase mohla působit jako tajemný, kouzelný jazyk podtrhující výjimečnost mše, zpřítomnění Pána Ježíše Krista. Úcty není nikdy moc.

Zobrazit 8 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio