Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Nechtěná hereze

Tak jsme zas před svátkem svatých Cyrila a Metoděje měli společné setkání při ekumenické modlitbě v Husově sboru v Drahotuších. Letos jsem s tím neměl žádný problém, podle mého jsme se při přípravě ani realizaci nedopustili sporných věcí. Celou tu bohoslužbu jsem prožil opravdu v radosti nad tím, jak jsme se krásně a bezproblémově sjednotili v modlitbě. Když jsem si to tak hezky myslel, to by v tom byl teď zrovna nevím kdo... (přísloví říká čert, ale co když dost možně Duch svatý), aby v tom nebyl nějaký háček.

On ten článek vypadá, že bude poněkud delší, tak na jeho začátku zveřejním kratší verzi, která byla zveřejněna hned další neděli v našem Infolistu:

"Poděkování za společenství při ekumenické bohoslužbě

Je dobře, že tvoříme společenství s našimi bratry a sestrami v Kristu. Nemá to být posila, že nás katolíků je nejvíc, ale vzájemné povzbuzení, že se spolu i přes rozdíly dokážeme sejít k modlitbě, ve společenství Božího slova a též ke společnému sdílení, agapé. Díky všem, kteří se rozhodli spolutvořit toto nezvyklé, ale krásné společenství. Vojta

PS: Tímto se taky omlouvám nekatolickým bratřím a sestrám, že se mi do pořadu bohoslužby „vloudila“ sloka o Panně Marii, ale, Bohu díky, nevedlo to ke hněvu, nýbrž k podnětné diskusi, ve které jsme si to láskyplně vysvětlili."

Takže tímto víte, proč "nechtěná hereze", ale je to stručné, tak se pokuste přelouskat i ten zbytek.

Mockrát jsem si to pročítal a pak jsem to všem možným poslal. Při tom pořadu jsem se pokusil o malý vtip, abych si ověřil, zda to ti, kteří si to mají připravit, také řádně prostudují. Já jsem to studoval mockrát a kromě svýho vtípku, který zněl jako instrukce k přímluvám takto: 

V prosbách se mohou připojit všichni věřící. Mezi prosbami:  Zpěv Kyrie, eleison.

Ve vhodnou dobu, cca po 100 min., uzavře předsedající modlitbou.

...jsem neshledal žádnou chybu. Avšak, to bych nebyl já, aby tam ta chyba, ba dokonce několik, nebyla. Asi i v tomto článku jich bude, chudáci češtináři a to jsem měl v 8. třídě za 1, ale prý se tím nemám chlubit. 

Tak tedy náš varhaník si pořad přečetl velice pozorně a na všechny chyby mě řádně křesťansky upozornil - bylo to především i/y a také si povšimnul onoho vtípku s komentářem "asi překlep...". Od ostatních duchovních nebylo žádných zpráv a tak jsem pokorně předělal i/y a bylo všechno vpořádku tedy podle katolického ducha, nic neodporovalo učení víry - ač si tím nemůžu být jist, neb to viděli jen duchovní, nikoli však profesor dogmatiky či liturgiky - ti by mi asi dali.

Pak přišel den D, tedy pro nás sv. Prokop, pro naše spolubratry den před dnem našich věrozvěstů nebo pro bratry Husity dva dny před svátkem jejich mistra Jana Husa, jinak podobně jako u br. Martina Lutera, velikých ctitelů Panny Marie. 

Asi půl hodiny před bohoslužbou se řádně chystalo agapé. Dostal jsem ještě před jeho započetím, tj. výhoda dříve příchozích. Pořad bohoslužby už byl rozdaný (já jsem měl připravených taky asi 70 kousků), ale bratři se nenechali zahambit a vytiskli si to dopředu a to i všichni přítomní duchovní, kteří potom ještě přišli. Kupodivu onoho žertíku ze 100 minutami modliteb si všimli bratři Husité možná dříve, ale ponechali ho v průvodních textech. Jediný br. Robert pochopil, že se jednalo o žert, všichni ostatní to považovali za překlep, katolíci o tom věděli, takže se nemuseli vyjadřovat. Tím bych však skončil o žertíku, neboť to není hereze, i když někteří to tak mohou brát.

Po bohoslužbě, kdy zazněly i chvály na její pořad; vidíte, pořád se ještě chválí, mi bratr Ladislav řekl, že jsem se modlil moc krátce na to, že tam bylo psáno 100 minut. Aha, pardon, o tom už jsem nechtěl psát.

Bohoslužba samotná byla složena z několika písní, četby Písma, kázání a společné modlitby a v závěru se rozdaly lístečky s úryvky Písma, které jsme měli někomu darovat. Ostatně, chcete-li se pomodlit, nabízím celý pořad s tím, že znalce dogmatiky a liturgiky prosím o značnou schovývavost (znalce Češtiny prosit nemusím, jazyková korektura byla provedena)

 Cyril a Metoděj 2016.doc

 

Kázat kázal br. evangelík Marek a kázal velice hezky. To je taková katolická odpověď na to, o čem bylo kázání. Nicméně, abych to neodbyl, tak bratři evangelíci občas mívají výborný zvyk, že svá kázání hodí na internet, takže když mrknete na přerovské evanelíky, asi to tam bude. Pokud by to tam nebylo, tak se v komentářích pokusím zavzpomínat, nicméně bylo velice krásné a hezčí, než to loňské, které končilo výčtem reformátorů a církví, které mají sv. Jana Husa. To letošní bylo i cyrilometodějské a možná ze mně vydolujete ještě víc.

Mimochodem, co se týče praxe ukládání kázání, v tom bych viděl nejpokrokovější bratry Adventisty, kteří mají na každých svých stránkách i zvukové nahrávky každého kázání ač myslím si, že v celosvětovém měřítku by se našlo asi nejvíc katolických.

Po bohoslužbě bylo agapé, mimochodem velice vynikajíce připravené a při tom taky rozhovory. Musím říci, že jsem tentokrát konečně po třech letech nebyl zkleslý.

Popravdě, to jsem byl jen po prvé, co se používal chléb, loni to bylo mírnější, ale ještě to nebylo ono až letos, když byly ekumenické bohoslužby v lednu a bylo přímo navrženo, aby se používal chléb a sůl, avšak po skončení společných modliteb a to se mi naopak velice líbilo, sic jsem zavrhl z toho používání paškálu, neboť s tou konkrétní svící si spolubratři nevědí rady a také my tu svíci používáme úplně na něco jiného, než vyjádření světla světa - takže jsme použili jen obyčejnou nijak nenazvanou svíci.

No, mě vždycky trvá, než se dostanu k tématu, tak prosím ještě chvíli ztrpení, ale je to pro vysvětlení věci. Když totiž byla ekumenická bohoslužba v lednu u Církve Bratrské,  velice mě zamrzelo, že si někteří nechtěli svíci vzít, protože nevěděli proč. Respektoval jsem to, ale mrzelo mě to. Nicméně vzpomněl jsem si, že když byla před 4 léty v létě ekumenická bohoslužba, ptal se mě br. Ladislav na očistec a použil slůvka "nerozumím".

Tedy brání to mé víře, protože tomu nerozumím a taky, že to není biblické. Co není v Bibli, tomu nemusím věřit. Ale pojďme dál, protože i v oné diskusi jsme pokročili o další krůček dál a myslím, že docela velký a pro mě docela podstatný, že se k tomu dostávám až po více, než tisíci slovech, takže už je z toho docela slušná přednáška a nebojte se, ještě i po 14 dnech od toho mě pořád něco napadá, takže přemýšlím, kolik znaků se vejde do jednoho článku blogu na Signálech.

Tak tady jsem se zasekl na dost dlouho a vepsal dalších mnoho slov mezi řádky. Možná si dejte chvíli pauzu, protože teď teprve začne to jádro. Ale nechtěl jsem vás naštvat tím, že to, co jste si dosud přečetli, jestli to teda ještě vůbec čtete, bylo zbytečné. Nebojte se, nebylo to zbytečné.

Pár desítek slov zpět, tím vás nechci nutit, abyste ten článek četli znovu, bylo, že v ráci agapé byly také rozhovory a musím říct, že byly živé a hutné, tedy aspoň teda ty mé. Jo, ještě bych tak mimocholdem podotkl, že potom, co to napíši, bude ještě dovětek, který je taky pěkný.

Ale, než s tím začnu, tak teda jako malé navnadění alespoň fotku z té bohoslužby (vzhledem k tomu, že má pravačka si dala zase na chvíli pauzu a odpočívala v ortéze, tak jsem ani víc nefotil - asi to bude můj atribut po eventuelním svatořečením za cca 100 let).

 

Jo, ještě se sluší představit hlavní hrdiny bohoslužby, takže zleva v oranžovém liturgickém oblečení br. Josef Kubík, kazatel Církve Adventistů Sedmého dne v Přerově a Hranicích, dále s deskami desatera a talárem br. Marek Zikmund, farář Českobratrské církve Evangelické v Přerově, kterýžto zastupuje a administruje sbor v Hranicích za ses. Pavlínu Lukášovou, t.č. na mateřské dovolené a ještě navíc v Chorvatsku (její manžel Roman je též farářem církve a zároveň vojenským kaplanem, teď nevím kde, myslím, že v Olomouci) a u mikrofonu s talárem, který normálně zdobí kalich, nicméně papír to zakrývá, a štólou, jhem Kristovým br. Robert Kováts, farář Církve Československé husitské v Hranicích, resp. drahotušské církevní obce se sídlem v Hranicích - bohoslužba je samozřejmě v drahotušském husově sboru, tedy místní duchovní, který bohoslužbě předsedá. Účast původně přislíbil jeho předchůdce, který tato setkání ve velkém započal, neb dříve jsme se v Drahotuších z naši iniciativy scházeli jen katolíci a husité, což se r. 2012 díky Vlastimírovi Haltofovi, dnes faráři loštické církevní obce, jehož manželka Lucie spravuje církevní obec v Litovli, změnilo. Nad němi klečí pod Ježíšem Marie Magdaléna. To je obraz zhruba z 30. let minulého století. Následuje představení mužů v albě a štóle, tedy našich katolických kněží, z nichž blíže středu je P. Petr Utíkal, dnes farář v Jezernici, administrátor exc. Loučce u Lipníka a Podhoří a kaplanu pro mládež děkanátu Hranice, dříve však, loni čerstvě už ne kaplanu Drahotušskému, partutovickému, potštátskému a farností, jimiž je teď farářem a další P. Radomír Šidleja, místní katolický farář a admin. exc. Partutovice a Potštát, který letos oslavil 20 let svého kněžství a 55 let života; ještě v té ulici, jak je husitský kostel, vlastně naproti, tedy na Pivovarské v Drahotuších bydlí náš katolický jáhen se svou manželkou, kterýžto je jáhnem Hranickým, Jaroslav Strnadel a bohoslužbě byl přítomen tuším jen mezi svatým lidem Božím. V krásném šedém liturgickém obleku je br. Ladislav Melkus, kazatel Církve bratrské, jenžto je z Milenova, což přísluší správě drahotušské farnosti, káže v Hranicích a na pobočce v Přerově, v Hranicích, ale také na našem farním okruhu - v Drahotuších a ve Slavíči má jeho církevní společenství domy, ve kterých pomáhá potřebným lidem. A já, Vojtěch Hýbl, pastorační asistent v Drahotuších který toto vyfotil a už vás obtěžuje více, než 2000 slovy. Nechcete si odpočinout?

Tak když mi Signály dovolí, konečně se vrátím k jádru věci a to k rozhovoru s mladíkem z Církve Bratrské, jehož jméno bezpečně zná o. Radomír a br. Ladislav, který byl v tom rozhovoru se mnou. Když bratr Ladislav chválil, jak jsem uspořádal tu bohoslužbu, tak se zmínil i o tom, jak je to náročné dát to dohromady tak, aby to sedělo, neboť když by se např. začala zpívat "mariánská" (pozor, to necituji), že by uprchl. Ale Mariánská se zpívala! Cituji: 

5. Svatá Maří, Boží Máti, ty nám račiž pomáhati: dej nám svého Syna znáti. Kyrieleison.

Ano, jde o 5. sloku "Jezu Kriste, štědrý kněže", velice oblíbenou i husitskou, popravdě ostatní ji moc neznali. A mě to docela uniklo, že by to tam asi být nemělo, ale br. Ladislavovi taky, protože v době, kdy se to zpívalo, rozdával lístečky s úryvky Písma. Na svou obhajobu musím říci, že mě nešlo o to, že se to bude zpívat v době, kdy si toho nikdo nevšimne, ale při přípravě mě tato věc vůbec nedošla, že by to tam mělo raději nebýt, ale nakonec bylo dobře, že to tam bylo, právě proto, že vznikl tento zajímavý rozhovor.

Mladík se zmínil, že mu bylo odporné téměř cituji, možná snad i úplně a s velikou bolestí "modlit se k mrtvé", načež jsem mu řekl, že tomu nerozumím. Zpívali jsme starobilou píseň, která byla ještě před Martinem Lutherem a k té písni to patří a nerozumí se tím, že se modlím k mrtvé, neboť je zde otázka, co s tělem a duší a zdali se dá říci o duši, že je mrtvá, když se má po smrti setkat s Kristem?

Přišlo mi to jeho tvrzení velice tvrdé, ale nezůstal u tvrdosti, on se v tu chvíli modlil, aby Pán přikryl tento hřích. V tu chvíli jsem nerozuměl, ale pomlčel jsem a bylo dobře, že jsem pomlčel, i když tomu nerozumím dosud, neboť mi přišlo, že Bůh má nad hříchem mnohem větší moc, než jej pouze přikrýt, ale mnohem později jsem si uvědomil, že tak je to napsáno v žalmu a tak to bral i Martin Luther.

Laďa měl na ty námitky také velice pěknou odpověď, která mě posunula v uvažování mnohem dál:

Musíme se snášet jako v rodině. Tam je taky každý jiný, ale je členem rodiny a musíme spolu vyjít, i když je to taky hodně těžké.

Tak toto vzniklo z té nechtěné hereze. Trochu jsem to zkrátil. Bavili jsme se pak i tím tématem, jak je to někdy těžké při těch našich společných snídaních a jak se posunujeme dál.

 

Po těch společných rozhovorech, chlebíčcích, koláčích a takových dalších dobrých věcech už jsme museli na prví cyrilometodějskou mši svatou do Potštátu, když mě v tom napadla ještě taková hloupost, že vezmeme br. Roberta s sebou. A vzali jsme ho.

Ten důvod byl prostý a ekumenický: aby zažil větší společenství, protože v Hranicích a Drahotuších není tolik husitských věřících jako u nás na všednodenní mši a také, aby si mohl prohlédnout krásný potštátský filiální kostel Panny Marie. O. Radomíra jsem tím trochu zaskočil, ale přijal to. Br. Robert pozorně poslouchal mezi lidem cyrilometodějskou mši sv. omylem spojenou čtením ze sv. Prokopa (takže byla nezvykle 2 novozákonní čtení) ve farním kostele a po té si prohlédl s velkým úžasem mariánský kostel.

Měl jsem z celého toho dne radost a byl jsem rád, že také bratři husité ocenili i Proglas, slavný to předzpěv k evangeliím od sv. Cyrila stejně jako i ostatním bratřím toliko nevadila sloka o Panně Marii, ale příště si na to dám pozor. 

Teď už však budu končit, neb to píšu dlouho a skoro se dostávák ke 3000 slov, ještěže ne latinských, ale možná těch slov stačilo 5, jak se píše v Proglasu. Nebo že bych napsal ještě to kázání?

Zobrazeno 1823×

Komentáře

vobis

Tak se na ten ekumenismus už vyser. Spása je z katolické víry, ne z ekumenismu nebo z přízně modernistických koryfejů.

ZelenýBanán

Spása se děje i mimo katolickou církev.. :)

vobis

ZB: Ta Vaše je chtěná nebo nechtěná?

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Upřímnost nade vše. Nicméně, nevyseru se na to, protože vnímám, že to má smysl. Mimo církev opravdu není spásy, ale teď je na místě diskutovat co to je "mimo církev", abychom to správně pochopili.

Je velmi divné, když se v rámci církví mluví o muslimech nebo židech a dalších náboženství, protože nám musí být jasné, že to není církev, neboť církev je přece Pánovo shromáždění.

Jako církev se též profilují Jehovisté či mormoni, kteří se též odkazují na Krista, ale ani tito nejsou církví.

A pak se jako křesťané profilují i jiné sekty se sektářskými praktikami odkazující se na Krista, ale nemají-li platný křest, nemohou se nazývat církvemi.

A máme tu ještě třeba i ty, kteří se k žádnému náboženství nehlásí, tedy ani k církvi a to je čistý.

A aby toho nebylo málo, máme pokřtěné...

Vojtěch Hýbl (VVRH)

kteří se neprojevují a kupodivu o nich spekulujeme, zda jsou v církvi a poctivě se musí říci, že jsou, ale nastává aktuální otázka spásy, která je otevřená.

Katolíci, kteří žijí svou víru, jsou v církvi bojující a jsou na cestě ke spáse a dá Bůh, že vytrvají a dojdou.

Pravoslavní a jiní schismatici jsou taky v církvi zakotveni srze platné svátosti, bojují, vytrvají-li, dojdou.

Evangelíci a jiní "odštěpenci", bojují, vytrvají-li, dojdou sic nevěří v církev trpící v očistci.

Nikdo to však nemá jisté, protože opustí-li spravedlivý... nenapomeneš-li bratra, ... jeho krev budu vymáhat z tvé ruky...

vobis

Čtvrtý lateránský koncil ("Je jen jedna katolická církev věřící, mimo níž nikdo nemůže být spasen"), dále pak bula Unam sanctam, dekret Florentského koncilu Cantate Domino a mnoho dalších výroků Magisteria tvrdí něco jiného.
Jedná se ovšem o magisterium KC, nikoliv KHS, proto jím věřící KHS nemohou být ve svědomí vázáni.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ano, to nepopírám, jen jsem si odskočil na oběd. Pokračuji tedy: Kristus říká Petrovi, že je skála a na té skále vystaví svou církev a pekelné brány ji nepřemohou. Ano, ani bojující ani trpící a už vůbec ne vítěznou. Jsme-li však součástí bojující církve, bojujeme s vítězem o spásu duší, tedy prvně o vlastní a pak i o ostatní, kterým jsme povinni zvěstovat spásu pod vedením Kristova náměstka. A tak členové farnosti jsou všichni pokřtění i nepokřtění, tedy církev katolická zve všechny, aby přijali Krista jako osobního Spasitele.

A Kristus říká také: mám i jiné ovce, ty musím přivést. Tedy řekněme, že v tomto sporu jde o to, co je to ta církev, kterou pekelné mocnosti nepřemohou a byla by velká pýcha říci, že je to církev katolická ve smyslu organizace, protože církev je tajemné tělo ...

Vojtěch Hýbl (VVRH)

...Kristovo a ne žádná organizace.

A tady vidím problém, že se církve profilují jako nějaké organizace a že některé mají termíny jako členové církve nebo znovuzrození nebo podobně, což jim zajišťuje skrze křest nějaké členství nebo vyvolení, ale my jsme naroubováni na Krista - jestli mi tedy rozumíte, co tím chci říci.

Do nebe se přece dostanou ti, kteří si roucho doběla vyprali v Beránkově krvi - už jste někdy pral do běla v krvi?

JiKu

Nechci sv. Pavla chytat za slovo, ale byl by lépe udělal, kdyby používal podobenství z výroby stanů, než ty nesmysly kolem roubování, kterému rozuměl jak koza petrželi.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

A jak byste to napsal s těmi stany? Já bych se teda do toho nepouštěl, protože se bojím, že kdybych stavěl stan, tak by mi asi spad. A tak raději spím pod širákem nebo pod střechou.

JiKu

Jak to mám vědět? Jsem JÁ snad výrobce stanů?

Já bych použil příklad z fyziky nebo z hudby asi.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Tak jak by to bylo? Popravdě, fyziku mám ještě ze základky a hudbu, no noty neznám.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Možná bych mohl vymyslet něco jako knihkupec. Který verš jste měl na mysli? Naroubovat se na Krista?

JiKu

Ano.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Dobře, tak se to pokusím vymyslet, ale chvíli strpení, možná pár dní, neboť se v Drahotuších chystá svatoanenská pouť.

Zobrazit 15 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio