Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Deník překvapení Antiochie v Dlouhé Loučce

Na Antiochii v Dlouhé Loučce jsem se popravdě hodně moc těšil, protože k tomuto místu mám osobní vztah přes svého zpovědníka, o. Pavla, který zde byl farářem. Proto také s velkou radostí jsem hodně myslel na tuto Antiochii i přes rok, o čemž svědčí i tento dřívější článek: https://vvrh.signaly.cz/1512/na-pastoracni-rade-v-budoucich

Měsíc před Antiochií přišlo veliké překvapení od našeho otce biskupa a to to, že se rozhodl o. Pavla vyměnit za o. Ladislava, který t.č. byl kaplanem v Hranicích a o. Pavla přesunul jako faráře do Zubří. Byl to velice zajímavý krok a o. Pavel s poslušností vůči biskupovi sobě vlastní uposlechl a tak z předpokládaných celých prázdnin strávil na Antiochii jen začátek turnusu A, než se vystřídal se svým nástupcem.

Další velké překvapení přišlo přímo od Pána života a smrti, který si na věčnost povolal rodáka ze Šumvaldu, P. Gustava Riedla, v jeho 93 letech a uprostřed turnusu A, tedy přesně v sobotu 9.7. v 10:00 měl tento kněz pohřeb, kterému předsedal o. arcibiskup Jan a zúčastnil se toho pohřbu celý dlouholoučský turnus. Já jsem tedy byl dovezen o. Pavlem a odvezen farníky z Potštátu, kde byl P. Gustav v jistých letech významným administrátorem farnosti, od tama šel na Sv. Kopeček a prožil jsem tedy pohřeb tohoto svatého kněze.

V polovině turnusu B přišlo další překvapení a to rozhodnutí o. Radomíra, že vzhledem k absenci členů turnusu D, tento turnus zruší a uspořádá si dovolenou jinak, což mi přišlo jako škoda, ale co se dá dělat. Pohlédl jsem na stránky Antiochie www.antiochia.cz, abych získal kontakt na vedoucího turnusu Honzu a rozhodl jsem se mu zatelefonovat, abych věděl, jak na tom je a nabídnout mu své služby. Když jsem zjistil, že mnoho členů turnusu ho kvůli Krakowu opustí, rozhodl jsem se a nechal tak rozhodnout i o. Radomíra, že mu s turnusem pomůžu.

Aby překvapení nebylo ještě málo, měl i turnus B svého člena, kterého musel odeslat domů dříve, než začal působit, neboť jeho tělesná teplota přesahovala možnosti služby a ukázalo se, že vysoká teplota značí nepříjemnou chorobu. A jelikož tento človíček je z děkanátu hranického, dozvěděl jsem se to také tak, že mi přišla sms, že je v nemocnici a chce sv. přijímání, což mě z hlediska zbožnosti u konvertitky, která přistoupila teprve letos potěšilo, tím více, že se nechala získat na loňské Antiochii a letos už měla velkou touhu evangelizovat, tak to udělala alespoň v nemocnici.

S Honzou jsem se tedy domluvil, že mu vypomůžu od sv. Anny do sv. Marty a Pán dal, že jsem dostal k možné výpomoci ještě jeden den další. Chcete-li jen mírně nahlédnout, nahlédněte: https://www.signaly.cz/fotky/65773.

Takže v úterý odpoledne po pozdnějším obědě jsem jel s o. Radomírem do Dlouhé Loučky, kde už běželo malé sportování pro malé na víceúčelovém hřišti a bylo tam relativně dost dětí, myslím, že kolem 15, načež po skončení bylo na faře připraveno promítání pro děti, na které jich přišlo 40 a ještě mnozí rodiče, takže jsme se málem nevešli do farního sálu. Tento den jsme uzavřeli společnou modlitbou. Na turnuse byl ještě přítomný Pavel, takže jsme byli 3 a pan farář.

Ve středu se připravovalo na sport pro mládež, tedy na fotbal či florbal a zařizovalo se spoustu věcí. Já jsem každé ráno prošel vesnici s modlitbou růžence a vždy během dopoledne se mi podařilo pomodlit se všechny desátky. Zjistil jsem, co jsem už věděl, že Dlouhá Loučka je skutečně dlouhá a také zajímavá obec a objevil jsem mnoho, co jsem neznal za 5 let dojíždění na zpověď. Rozhodl jsem se po včerejší sv. Anně, z níž žádné jsem nepopřál popřát všem Gorazdům v Dlouhé Loučce, takže tato akce trvala velmi krátce po uvážení, že zřejmě nebude komu přát, neboť toto jméno je značně neobvyklé. Po ranních chválách a společném úklidu přišli ti, kteří měli zájem s námi zahrát divadlo, tedy Kiki s Martinem a jistou dobu jsme věnovali alespoň čtené zkoušce a řešili průběh divadla s nedostatkem herců a také dospěli k velmi zajímavým nápadům. Pak nás překvapilo počasí, neboť v době sportu začala bouřka a po jejím skončení jsme se hned vydali na hřiště sportovat a setkali se tak s 13 konkrétními lidmi z Dlouhé Loučky, načež pak jsme pokračovali v podobném jen trochu obměněném a již už bez Pavla v Plinkoutě, kde nám také sprchlo, ale 16 přítomných to vůbec neodradilo. Z Plinkouta to pak trvalo trochu, než jsme se pěšo (já jinak nemůžu) vrátili do Dlouhé Loučky a řádně povečeřeli a vykonali závěrečné věci dne.

I čtvrteční den byl poněkud hektický, neboť Honza i kvůli přednášce, kterou si každou volnou chvíli chystal a i dalším věcem, měl spoustu vyřizování a tak mi připadlo velice užitečné projít celou Dlouhou Loučku s modlitbou a potkat a pozdravit co nejvíce lidí, načež jsem se musel v jistou dobu vrátit, neboť jsme měli domluvenou zkoušku divadla, která už byla se všemi herci, tedy i s nejmladším a nejodvážnějším Michalem. Jako odměnu za náročnou zkoušku jsme si dali výstup na věž, celonoční adoraci v kostele (což však není pro mé zdraví, tak jsem to ztrávil raději na faře) a mezi tím hru aktivit, než začal zavedený čtvrteční modlitební maraton, který zavedl již o. Pavel, jenž si všimnul, že všichni jeho farníci se velice rádi modlí a denně navštěvují kostel a tak pravidelně každý čtvrtek začal adorací přes nešpory a růženec až ke mši svaté, nacož jsou farníci dosud zvyklí a Antiochia tento zvyk neporušuje. Tuto adoraci jsem dostal na starost vč. výstavu a tak jsem tomu věnoval i část dopoledne, abych se řádně připravil na moderaci této chvíle před Pánem v Nejsvětější svátosti oltářní. Po svátostném požehnání, které už uděloval o. Ladislav, následoval růženec, při kterém se mě z neznámých důvodů málem stala nehoda, že jsem málem zaspal mši svatou, nicméně v posledním desátku jsem procitl a uvědomil jsem si, že už musím do sakristie, abych mohl řádně ministrovat při mši svaté. Pak následovala Honzova přednáška v kině, která svým způsobem navazovala na před rokem započatý projekt o. Pavla "Farnost ke službě obce" a jako téma si ve své odbornosti zvolil Dlouhá Loučka v letech 1938-1945 a toto historické téma, které oslovilo i mnohé dlouholoučské pamětníky velice pěkně zpracoval a s občany o tom i diskutoval s jejich velikým zájmem. Přišlo jich nejméně 55 a na dobrovolném vstupném se vybralo cca 1100Kč. Den jsme již zakončili po večeři krátkou modlitbou a pro Honzu, Kiku, Martina a Míšu zmíněnou celonoční adorací v kostele.

Pátek byl pro mě v Dlouhé Loučce krátký den, ale stihnul jsem ještě modlitbu všech desátků růžence i jako vždy letos růženec k Božímu milosrdenství. Ráno ve stanovený čas jsem přišel na modlitbu a pak jsme měli společnou snídani, po níž jsem se už musel rozloučit, abych se dopoledne setkal s maminkou v Olomouci (a potkal Filipa z Luhačovic, který zrovna cestoval do Krakowa) a odpoledne dotáhl povinnosti vůči farnosti Drahotuše, ve které jsem zaměstnán jako pastorační asistent. Honza od té doby byl několik (asi 8) hodin na Antiochii skutečně sám (pro mě to představuje drsný pocit, který jsem zažil v Rejcharticích asi 2 hodiny) a i v tom stavu byl schopen dělat kvalitní akce na výceúčelovém hřišti pro děti i na faře zamýšlené promítání, které tentokráte nebylo navštíveno toliko cílovou skupinou, neboť onen film onu skupinu potřeboval, tak to proměnil na něco jiného kvalitního už s novým účastníkem nového turnusu C, který ještě nezačal, Filipem z Loučky. Tento také se stal vynikajícím pomocníkem.

Původně jsem nezamýšlel účastnit se Antiochie i v sobotu, ale vzhledem k tomu, že jsme společně nacvičovali divadlo a že působení turnusu B mě velice oslovilo, velice rád jsem se po vykonání povinností vrátil na hru divadla, jehož se uskutečnily všechny potřebné zkoušky a nakonec premiéra právě tohoto dne. Vyjel jsem tedy brzy z rána z Drahotuš a již po snídani jsem byl v Dlouhé Loučce a hned jsem směřoval do KD, kde se všechno už chystalo. Cestou jsem se domodlil celý růženec. Od zkoušení a příprav jsme si dali pauzu jen na oběd, který byl jednoduchý a pokračovali dále doučováním a generální zkouškou. Záhy po divadle mi však jel autobus zpět. Honza s Filipem se zřejmě zúčastní country večera pořádaného obcí. 

Velice tedy prosím za modlitbu za Antiochii a doufám, že budu moci se ještě podívat. V této rubrice už pomalu končí všechny příspěvky, neboť jak jsem psal, je to pro mě již 21. Antiochie, letos dělám jen výpomoc, ale už cítím, že začínám stárnout na tuto činnost. Zda jsem už opravdu starý, ví Bůh, tak to konečné nechám ještě otevřené.

 

Zobrazeno 1678×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Jinak celý průběh Antiochie lze vysledovat podle akcí z dobře vedených farních stránek: http://www.farnost.sumvald.cz/aktuality

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio