Jedno rozloučení

Jak začít?

Napíšu zde příběh jednoho člověka, se kterým jsem jisto jistě nikdy nepromluvil ani slovo, ale byl jsem na jeho rozloučení, jako bych ho znal po celý život. Tento člověk se rozhodl pro Krista a jistě spočinul v jeho náručí. Co se týče délky jeho života, myslím, nevím to jistě, že se nedožil 60 let, doba jeho rozhodnutí pro Krista podle svědectví vydaného při rozloučení byla okolo 5 let - co dělal před tím, o tom se nemluvilo, nicméně těch 5 let ve společenství církve bratrské pro něj změnilo celý život. Asi bych to nepsal, když bych nebyl na tom rozloučení, ale za těch cca 40 minut společného shromáždění v kapli sv. Anny v Drahotuších bych jej dokázal i svatořečit a myslím, že by si to zasloužil.

Chvíle rozloučení jsou chvíle, kdy jsme opravdu za jedno s Kristem, ať jsme v jakémkoli společenství. U nás, u křesťanů nemá smysl plakat nad krátkým životem, nad tím, jak nám ten člověk bude chybět, co všechno ještě mohl udělat, kdyby tady byl - to bychom plakali jako ženy v 8. zastavení křížové cesty. I když můžeme plakat s plačícími, náš pláč v tu chvíli je pláčem naděje, že si Pán toho bratra - sestru, tedy teď samozřejmě bratra, vzal k sobě do věčné radosti. Ano, ty poslední okamžiky jsou pro nás jednotné. Jaký bude konec našeho života, takový bude začátek věčnosti.

V tomto duchu se vedlo shromáždění, které si připomnělo život svého bratra v Kristu. Promluva, při níž zaznívalo Boží slovo ať už z žalmů, nebo od Matouše, jak Josef z Arimatie si vyžádal Ježíšovo mrtvé tělo a Pilát mu to dovolil, nevedla ke smutku, ale uváděla do života. Pak zazněla píseň, po ní bylo svědectví o jeho životě, potom modlitby chval a nakonec se všichni odebrali na místo, kam byl položen a kde odpočívá a tam zazněla píseň, kterou si přál. Bylo to rozloučení velice pěkné, ne takové to světské - básnička, pár slov, životopis, nějaká píseň, hrob. Bylo to opravdu křesťanské, v síle společenství křesťanů, které se sešlo a přišlo pít z pramene živé vody.

Ještě mě napadá spoustu myšlenek, ale možná právě proto bych to měl už ukončit a nechat chvíli ticha či lépe chvíli modlitby s Pánem.