Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Přeplněný víkend duchovních zážitků

Ptal se mě Tonda přes Facebook: "Jak dopadlo setkání Antiochie?" Tak jsem mu odpověděl následovně:

No, skoro přemýšlím (vždycky jsem to psal na blog Antiochie), že tentokrát nebudu nic psát. Ale vážně - sešlo se nás ke 30, ze zastoupení turnusů chybělo pouze české B a moravské D, jinak každý turnus měl svého zástupce, my tedy nakonec Ivču, Pavla Fialu a mě (Filip "Bohu díky" či "Bohu žel" nepřijel, ostatní se omlouvali kvůli skautu či jinak), největší zastoupení mělo moravské B. To co do účasti.

Jinak začali jsme v pátek mší svatou (já už jsem byl ráno, tak jsem očekával později příjezdoucí na faře), pak po večeři byla zajímavá hra, která mě nadchla, protože jsme ji vyhráli 16,5: 6,5 (nebylo to 24:0, ale to neva). Jinak všechny jsem znal, takže seznamovačka nebyla moc potřeba. Pak na závěr byla adorace. Toto jsem prožil nádherně.

Sobota začala ranními chválami, pak byla mše sv. a následně po snídani jsme si připravovali prezentace (náš turnus u mě na čerstvě uklizeném pokoji). Měli jsme si připravit 15 min prezentaci. Začalo to tentokrát čechami, že jich bylo méně. Ovšem hned první turnus mě nenadchl, protože přetahoval - jemně jsem upozornil Ondru na čas (nechtěl jsem se nudit dlouhými prezentacemi a také jsem spěchal na setkání spolužáků), načež vedoucí B turnusu čas bravurně dodržel a nepotřeboval ani dataprojektor, mluvil krásně a vtipně, nicméně turnus D začal až po 40 minutách od začátku a já potřeboval přestávku - udělal jsem si ji. I Patrik dodržel čas a nenudil. Vypadalo to tedy optimisticky, že stíhám. To však začínalo A Morava, Ondrův turnus. Ten přetahoval také a vzhledem k tomu, že průběh už jsem slyšel mockrát, tak to protahování mě nudilo, navíc čas se začal nepříznivě schylovat. Turnus B mluvil přes 45 minut, načež bylo 12:30 a já jsem byl víc, než napjatý a viděl jsem, jak mnozí u toho pospávali a bylo mi jasné, že to už stejně nikdo moc poslouchat nebude, už jsou unaveni povídáním. Délka prezentace na yutube je 11 minut i s poznámkami o nedodržování času předchůdců, vešel jsem se přesně do toho, Pavel mluvil krástce a Ivču jsem slyšel až na chodbu, když jsem si byl chystat věci na setkání spolužáků. Mluvila velice hezky.

I s těmito technickými vadami si myslím, že tato část víkendu splnila svůj účel, byť její provedení by chtělo do budoucna pozměnit - třeba jen dodržováním času prezentací. Pro mě pak bylo setkání spolužáků, na které jsem vyloženě letěl bez možnosti normálně prožitého oběda, abych stíhal vlak. Ten však měl 10 min zpoždění, tak jsem stihl jak růženec, tak i přípoj, kde už sedělo polovina spolužáků. Setkání spolužáků je na samostatnou kapitolu. Antiošáci pak měli odpolední vycházku, v 17h byla pro bohoslovce možnost první nedělní mše v Radíkově a v 19h modlitba Taize. Na mše i modlitbu Taize byli pozváni farníci.

Sobotní noc jsem prožil na setkání spolužáků v Luhačovicích, odkud dojel vedoucí českého A Standa a mezi tím se určitě vrátil i zpět. Já jsem nakonec zůstal přes noc ve společenství svých spolužáků ze střední. Spát jsem nešel a jel jsem prvním vlakem, přijel po mši svaté v Drahotuších a tedy dále pokračoval do Partutovic a Potštátu, kde už bohoslovci nedoprovázeli (byť bych je potřeboval nejméně na roztáčení kadidla, neboť to po probdělé noci bylo náročné), nicméně dostal jsem pochvalu od pana kostelníka za výborně hořící kadidlo. Po potštátské mši svaté jsme se vrátili na oběd k antiošákům a v jejich společnosti jsem trávil usínajíc až do 15h. Pak jsem šel spát až do večerních zpráv. Tolik k setkání, co bych asi napsal na blog (pozn: nakonec jsem se rozhodl to napsat a to pár minut po tom, co jsem to zamítl).

Jen nevím, jestli psát ty negativa, protože jsou subjektivní (pozn: ale podnětné).

No a teď bych rád napsal o setkání spolužáků. Na úvod jen připomenu, kdo neví, že původně jsem knihkupec a bylo to tedy setkání nás knihkupců po 18 letech od maturity - celkem 4., z nichž jsem byl na třech neb o setkání před dvěmi lety jsem se nedozvěděl. Toto setkání bylo ještě při smutné příležitosti úmrtí první spolužačky Míši.

Proč o tom psát? Protože bych to také rád zařadil mezi hluboké duchovní zážitky ač nejde o duchovní věci. Duchovní věc nás totiž spojila - tedy smrt naši spolužačky a také aktuální události ohledně novodobého stěhování národů.

Po prvé jsme se scházeli už ve vlaku (tedy asi polovina z počtu, který byl na setkání a setkání se zúčastnilo 14 z původně 31 spolužáků). Na programu byla také prohlídka naší školy, kterou bych po pravdě řečeno už ani nepoznal, jak se tam všechno změnilo a našeho oboru už není jakožto oboru se drží už jedině Bára. Provedl nás osobně náš pan profesor třídní - Karel Milička, který je teď ředitelem školy. Také nám, kteří jsme si nezakoupili už někdy na konci 90. let jeho knihy o světové literatuře, kterou nás učil, tyto knihy daroval.

Pak se šlo do pizzerie, kde jsme měli objednaný stůl. A bavili jsme se velice hezky - každý s každým si měl co říci. Rozhovory byly živé a vůbec jsme se nebáli duchovních témat, ba bych řekl, že biblická a filosofická témata tvořili velikou část setkání. Kromě jednoho jsme nebyli žádní abstinenti, ale nikdo nepil přes míru, všichni jsme odcházeli z pizzerie ve 2:00 rovným krokem a bez opileckých řečí či gest. Byli jsme každý sami sebou. To byl také důvod, proč jsem se rozhodl, na setkání spolužáků zůstat až do rána místo do původně plánovaných 19:30. V průběhu večera také pan profesor nabídl, že bychom se mohli podívat také na nový internát. Toho jsem já nevyužil, protože by to bylo na mě už moc chození. Měl jsem radost z toho, že se můžu se všemi pobavit a zajímal jsem se také o to, jak kdo z nás žije. Nebál jsem se nikterak mluvit o své práci pastoračního asistenta, o tom, jak dobře se učí náboženství, jaké potíže mi dělá filosofie, vysvětlovat některé věci z Bible, hlavně z Genezis, kterou také citoval i pan profesor. Prostě fakt bomba. Zatím to bylo nejlepší (i když ne nejplnější - nejvíc nás bylo po prvé po 7 letech od maturity a to tuším 26). 

Po pizzerii ve 2:00 se většina spolužáků rozloučila a posledních nás 6 si prošlo noční Luhačovice, napili jsme se lázeňské vody (Sv. Josefa a Dr. Šťastného) a pak už jen já s Radimem jsem usedli do baru objednajíc si jednoduché nealkoholické pití a čekali tam do 5:15, abychom nastoupili na první vlak, kterým jsem pak přijel (s několika přestupy) do Drahotuš a jel na bohoslužby v Partutovicích a Potštátě. 

Probdělou noc dospávám zatím dosud, ale stálo to za to.

Zobrazeno 652×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio