Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Zvláštní svěcení a požehnání

Proč zvláštní svěcení? No, protože jsem katolík a účastnil jsem se na pozvání tehdy jáhna CČSH Vlastimíra z Litovle na jeho kněžském svěcení.

Trochu mě zaskočilo, když jsem se v obřadu svěcení dozvěděl, že CČSH má velmi podobně koncipované svátosti, tedy v počtu 7 a jedna z nich je i svátost kněžského svěcení. Nechci to rozebírat dál teologicky, protože už teď vím, že pro mnohé správné katolíky jsem již činem samým přinejmenším těžký hříšník. Doufám, že pro normální katolíky jsem v tomto ohledu normální, že jsem s radostí přijal pozvání na toto svěcení ne jako katolík, ale jako katolický křesťan, který jde na bratrskou slavnost.

Popravdě řečeno, byl jsem i zvědavý na to, jak to probíhá. Přece jen je pro mě obvyklé, že svěcení kněží je v katedrále, je to velká slavnost, katedrála přeplněná radujícími se lidmi, že máme nové kněze. Při onom svěcení v Litovli to bylo mé první překvapení sotva Vlastimír vyslovil pozvání, což už bylo někdy v únoru, že to nebude mít v jejich katedrále. 

To, že se svěcení zúčastním jsem pořádně nevěděl ještě ani v den svěcení. Činnost pastoračního asistenta a studenta v jedné osobě a také člena vlastní rodiny je opravdu docela naplněná až přeplněná. A tak toho dne ve Středolesí byla slavnost 650 let obce, druhý den měla neteřinka Julinka První svaté přijímání v Zábřeze a v pondělí na to jsem měl zkoušku z církevních dějin starověku a středověku, takže program nabitý a na svěcení by se čas normálně nenašel nenašel, ale přál jsem si ho najít a dopadlo to tedy dobře. 

Ona zkouška z církevních dějin způsobila, že jsem potřeboval čas se to vklidu naučit. 650 let obce je sice významná slavnost, ale, když jsem uvážil, že to pro mě bude čas od 10:00 do 15:00, kdy nebudu mít čas na učení (tedy v podstatě od rána, když počítám, že člověk se musí pomodlit a nasnídat), pak pojedu domů, ve vlaku budu spát a doma už se nenaučím, bylo mi jasné, že bych sic prožil krásnou slavnost, ale neplnil bych studijní povinnosti. Nebo jsem mohl být celý den na faře a chystat se na zkoušku. Jenže na faře, kde se člověk pohne, tam vidí práci nebo jinou činnost, která by mě odváděla od učení - takový jsem měl pocit ten den. A jet hned domů? To bych se nenaučil už vůbec.

Takže varianta jet na svěcení se ukázala jako nejpříjemnější. Kdysi (94-97) jsem byl v Litovli na knihkupecké praxi, takže jsem tam jezdil po 3 léta a vím, že je tam nádherný park, v tom teplém počasí výborné místo pro učení, a tak jsem to naplánoval, že po obřadu svěcení a krátkém slůvku s Vlastíkem  (neupřel jsem si ani dobré pohoštění) se budu učit právě tam.

Velkou časovou výhodou bylo také to, že mě nikdo z přítomných krom Vlastíka a jeho manželky mě neznal, a oni měli dost práce se slavností, tak s nimi jen pár přátelských slov a doba trvání slavnosti svěcení + něco před tím, co jsem přišel dřív. Tu dobu jsem strávil již v husitském kostele a modlil se růženec, který jsem se potřeboval pomodlit a kupodivu jsem, alespoň jsem to tak vnímal, nikoho nepoheoršil. Jinak cestou před tím od nádraží jsem potkal katolického faráře Jožku, řekl mu o svěcení, i s ním prohodil pár slov a podíval se po prvé do kaple sv. Jiří, kde jsem v době svých studií nebyl a teprve pak jsem šel do husitského kostela.

Jsem si vědom, že možná teď budu srovnávat nesrovnatelné. Ono samotné husitské svěcení bylo dost rozdílné i prostředím od katolického. Předně katedrála je posvátný prostor a nikdo tam nečiní žádný ruch, což v husitském sboru není tak samozřejmé, ale přesto se tam našlo místo ke zklidnění, když jsem si sedl do poslední řady v rohu, abych nebyl vykázán z přednějších míst. Husitské svěcení je také mnohem komornější, protože to prožívá hlavně sbor a duchovní církve.

Bohoslužba ve sboru začíná naprosto obyčejně, kdy biskup říká modlitby, čte z Písma a káže, lid zpívá vždy nějakou sloku písně k Duchu svatému. Zde je mnohem bohatší katolická liturgie, kde se zapojuje velké množství lidí od samého začátku a biskup je ten, který je na místě Kristově a z moci Kristovy dělá všechno to, co Kristus ustanovil.

O samotném svěcení jsem si myslel, že to bude nějakých 5 minut a už je knězem. Jenže ten obřad samotný je poněkud delší a výraznější, než jsem čekal, však to shlédnete na videu.

Centrem pozornosti na začátku byl biskup, který vedl "bohoslužbu slova". On všechno četl a všichni odpovídali, když byla výzva a v mezičasech zpívali. Až na pár slov by člověk netušil, že je na svěcení kněze.

Při vlastním svěcení byl zapojený každý zúčastněný duchovní a střídali se v různých úkonech. Docela mě překvapilo, a mohu říci, že možná i mile, že vkládání rukou konají dokonce i jáhnové a laici. Sic mi to přišlo podivné, ale význam pro místní církev to rozhodně má. U kněžského svěcení v katolické církvi nejprve vkládá biskup, pak ostatní kněží a u jáhnů biskup a ostatní jáhnové. Ano, i laici mají velké slovo, ale ne konkrétně v obřadu svěcení. Oni vydávají svědectví o kandidátovi a ten, který žádá za všechny kandidáty jejich svěcení říká biskupovi, že jejich způsobilost dosvědčují ti, kteří je znají... a že církev žádá.

V husitském obřadu dále se opět čtou Písma (což v katolickém by bylo vykládáno jako zdvojování), vykládá kněžská služba (to u nás biskup činí již při samotném kázání), je představen kandidát s celým svým životopisem (to se v katolické liturgii neobjevuje, jen při představování se říká jméno a ze které farnosti pochází). Jinak svou strukturou se v jistých prvcích (např. pochopitelně se nemodlí litanie) dá liturgie srovnat s katolickým svěcením jako vskutku slavnostní obřad předávání kněžské moci.

Pak je další část, kdy už hotový kněz vykonává samostatně Večeři Páně a zde mi přišlo trochu divné, ale nikoli nepochopitelné pro místní společenství, že biskup již vykonal svou povinnost a zařadil se mezi ostatní duchovní. U nás přece jen zůstává předsedajícím biskup a noví kněží spolu s ním koncelebrují.

A na konec dostaneme ještě bonus čerstvých kněží - novokněžské požehnání, které si nechá udělit i sám biskup, který potom udělí své biskupské požehnání, což v husitském obřadu zcela chybí. Nový kněz udělí požehnání standardním způsobem.

Tak už konec srovnávání. Mám radost z toho, že jsem tam byl a také se mě podařilo v pondělí vykonat zkoušku z církevních dějin.

No a teď už bych mohl pomalu končit, to co se týká této události a co jsem chtěl o tom napsat, jsem již napsal.

Pán mě provázel po celý tento víkend ať už to byl pracovní pátek a slavnost Božského srdce Páně nebo ona sobota, kdy jsem nemohl přijímat eucharistického Krista, ale dostal jsem vše potřebné a dokonce i přidáno hodinu ke studiu, když mi před nosem ujel vlak nebo neděle, kdy byla slavnost prvního svatého přijímání Julinky, kterou jsme prožívali celý den a po prvé za studium jsem porušil zásadu nedělního neučení, když po návratu domů jsem ve 20:45 s laskavým dovolením svého synovce Martínka si mohl opakovat učení a docela mi to šlo i v pondělí ráno. 

Byl to náročný a velký víkend.

 

Zobrazeno 1140×

Komentáře

JiKu

Celkem hezky popsané to, co mortiferka nazývá "presbyter se svátostí sboru".

Vojtěch Hýbl (VVRH)

No, když si to sám po sobě čtu, vidím, že něco ještě musím přeformulovat. Ale prozatím to nechám, jak to je.

JiKu

Ale prozatím to nechám, jak to je.

To je dobrý. Kdo chce, ten tomu porozumí. Porozumí, jak chce.
Obávám se, že nejste schopen přeformulovat článek tak, aby jej všichni byli nuceni pochopit tak, jak chcete, aby jej pochopili :-)

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Ne, to nebudu přeformulovávat celý článek, ale jen některé věty, které jsou slohově špatně. Jinak předpokládám, že jste článek jako takový pochopil. Co si o tom myslíte, to už je Vaše věc.

JiKu

Článek jako takový je nepochopitelný a proto jsem se o to ani nesnažil.
Článek jsem pochopil v souvislostech, protože jsem od vás přečetl již mnoho jiných textů a vytvořil si podle nich nějakou mentální reprezentaci Vaší osoby :-)

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Je v jasně uvedené rubrice "setkání s jinými vyznáními" a píšu v něm nic víc a nic méně, než zážitky z té slavnostní bohoslužby a přiznávám, že srovnávám z katolického hlediska nesrovnatelné.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Tak, teď už to bude snad pochopitelnější.

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio