Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Diecézní eucharistický kongres v Olomouci - dětská část

Takový pěkný vznešený název, který musím říci stál za přípravu a realizaci. Ale pěkně od začátku.

Když teď poslední měsíce jsme se na setkání katechetů zabývali touto věcí a také i ve farnostech, měl jsem z toho spoustu rozpaků. Tyto rozpaky zůstaly do zahájení a průběhu tohoto výletu s dětmi z náboženství, ale nakonec byly proměněny a to i díky modlitbám ve velikou radost.

Provázely mě otázky, zda to děti bude bavit, když je dotáhneme na obrovskou mši (ze které jsem obavy neměl, to děti znají a vydrží) a neznámou adoraci, která je nemusí bavit a díky zvláštnímu načasování obou akcí se toho vlastně víc moc nestihne, než to, co si sami uděláme a zajistíme před tím (a i to s omezenými možnostmi ohledem na 5000 dětí).

Den D nastal dnes. Autobus jel včas s příslušným osazenstvem od Stříteže k Drahotuším přes Lipník a Loučku a byl slušně naplněn. Před tím si děti zahrály stolní fotbal na faře, což také uvedlo dobrou atmosféru komunikace.

Po příjezdu do Olomouce nás čekala krypta katedrály. To bavilo všechny. Někteří totiž ještě nebyli v katedrále, natož v kryptě. Expozice je zaujala i bez průvodního slova. Skoro jsme je z katedrály nemohli dostat. Fanoušci hokeje se ještě modlili za naše hokejisty i v kapli sv. Stanislava, kde je v katedrále uchovávána Nejsvětější svátost.

Pak jsme tedy šli ke korunní pevnůstce, kde jsme cestou v parku potkali soutěže a to s časopisem In a také lezecké aktivity. Tak tak jsme stíhali mši svatou a vybrali strategickou pozici, kde uvidíme alespoň úvodní a závěrečný průvod, ale hlavně prožijeme mši svatou s otcem arcibiskupem. To bylo pro děcka bomba, protože mnozí poprvé naživo viděli biskupa, dnes dokonce oba.

Přes obavy katechetů, které jsem vnímal jako naprosto liché, neboť děti na tak velkých setkáních jsou vždy hodné, se mi tato skutečnost jen potvrdila - byly úžasné. Úžasné bylo i kázání otce biskupa Josefa, který začal hned tím pěti tisícovým zástupem z evangelia a skončil nádherným hokejovým přirovnáním: "Bez Krista hrajeme v oslabení a s Kristem přesilovku." Prostě jedině s Kristem vyhrajeme.

Od začátku setkání jsem potkával i děti, které znám odjinud a byl jsem za to rád, že jsme se v tom obrovském zástupu našli a mohli si říct pár slov.

Pak bylo divadlo Víti Marčíka - další to pozitivní zážitek. Tento křesťansky převyprávěný a loutkoherecky zahraný příběh Šípkové Růženky se mi velice líbil, neboť také vyzdvihoval již v mnohém pozapomenuté hodnoty a dalo by se říci navazoval na biskupovo kázání o nejčastějších slovech děkuji, prosím, odpust, miluji tě...

Pravda je, že děti občas odbíhaly, ale vždy řekli kam a já řekl jdi - budem tady, prostě vždycky jsem o nich věděl a vždycky se našly (a našel se i někde zapomenutý mobil a to dokonce dřív, než si toho majitel všimnul).

Po tom divadle už bylo strašně málo času k přesunu na adoraci a děti očekávaly i to, že si budou moci něco koupit, než odjedeme. Tak už jsme si to šinuli k dominikánskému kostelu, kde měla proběhnout naše adorace. Byl jsem až na konci s těmi "nejloudavějšími", když jsem sám taky trochu louda a nakonec díky čekacím řadám na zmrzlinu, kterou chtěli mnozí jiní stihnout ještě před adorací, nám třem všichni utekli, tak jsme navíc viděli ještě i orloj.

No, nakonec nebylo až tak kam moc spěchat, protože do adorace zbývalo ještě celých 10 minut a byla jistota, že v kostele se najdeme. Nakonec nás zdržela ještě řada u záchodků, tak začátek adorace poněkud upláchl.

Nicméně, co jsem stihnul, to bylo velice krásně připravené a ve vší úctě ke Králi králů. Trochu mi vadila délka adorace, ale ta krása to vynahradila a kdo už toho měl "dost", tak si na chvíli odskočil ven. Venku byl sice někdo skoro pořád, to píšu, protože jsem většinu adorace strávil tam, neb je bylo potřeba také hlídat, ale bylo vidět i slyšet, co se v kostele děje.

Poněkud se však v kostele podcenila činnost zvonků (ty nezvonily ani při mši sv.), přestože děti jsou na zvonky zvyklé a vědí, že když se zvoní, tak se něco důležitého děje. Tak i dobří ministranti vzadu v kostele propásli svátostné požehnání a docela je to mrzelo, když jsem jim řekl, že už bylo.

Po zakončení adorace nás náš prozíravý řidič autobusu čekal u Billy a tam si ještě některé děti něco málo nakoupily. V autobuse jsme ještě pozvali na farní tábor a také na florbalový turnaj, který bude hned v neděli. A bylo to všechno požehnané, Pán nás provázel.

 obrázky z kongesu

Zobrazeno 693×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio