Jak se drahotušští křesťané scházejí 2015

Tolik toho mám na srdci a tak to pomalu dnes, když se v Katolické církvi slaví svátek Uvedení Páně do chrámu, tak jak to popisuje evangelista Lukáš, všechno vyleji a doufám, že Vás to bude bavit, protože mě to taky bavilo.

Bavit se tedy budeme o ekumenických bohoslužbách v době mezi aliančním týdnem a v týdnu modliteb za jednotu křesťanů, t.j. od 15.1.-25.1. a o tom, co tomu předcházelo a co bude dále následovat. Aby to nebyl jen suchý text, budou k dispozici i fotografie, videa či videoprezentace z fotografiemi, když si pustíte zvuk, uslyšíte i kázání, ovšem občas si ten zvuk musíte trochu zesílit vzhledem k mým omezeným technickým i časovým možnostem a příp. si můžete i kázání přečíst, tedy pouze jedno, které je dostupné.

Můžete si tedy svobodně udělat vlastní obrázek aniž byste byli účastni dění nebo si připomenout, co jsme společně prožili a můžeme prožívat dál. Opustím již tedy tento nudný úvod, abychom se mohli rozsáhle věnovat věcem podstatnějším.

Na začátku prosince jsme dostali přílohu act curiae, která obsahovala návrh na prožití týdne modliteb za jednotu křesťanů. Viz tato příloha, která má ovšem k padesáti stranám textu: Texty Týdne modliteb za jednotu 2015.doc, což se mi podařilo trochu zkrátit na: Texty Týdne modliteb za jednotu 2015-výtažek.doc. To je tedy první věc, do které jsem se pustil s velikou radostí. Chtěl jsem předejít zážitkům, které jsem v blogu popisoval minule:https://vvrh.signaly.cz/1407/originalni-ekumenicka-bohosluzba. S Boží pomocí se mi ovšem podařilo nejen to, ale mnohem více.

Jak jste si možná všimli, pokud jste se podívali na ty texty, křesťané v Brazílii nám nachystali příběh o Samařské ženě a navrhli i podobu společné ekumenické bohoslužby i prožití celého týdne právě nad tímto příběhem, který trochu odráží i naši rozdělenost. Nicméně ve vodě jsme zajedno jako ryba, jež byla jedním ze znaků, podle něhož pronásledovaní křesťané poznali křesťana.

V rámci společných snídaňových setkání, nejdříve seznamovacím v prosinci u sestry farářky ČCE v Hranicích, kdy ještě jsme neměli k dispozici výše uvedený dokument, potom na počátku ledna u nás na faře v Drahotuších, jsme naplánovali pořad, podle kterého se budeme scházet v jednotlivých kostelích či modlitebnách. Na to prosincové setkání se můžete podívat sem: http://www.ccehranice.estranky.cz/fotoalbum/2014/ekumenicke-setkani/

Dostal jsem od všech duchovních, z nichž jsme se nově seznámili s farářem ČCE Markem Zikmundem a jeho vikářem Lukášem Králem z Přerova a později v lednu i s novým husitským farářem nově ustanoveným v Hranicích Robertem Kovátsem, velkou důvěru, abych sestavil program jednotlivých bohoslužeb. Ač to nebylo lehké a bylo to i časově náročné, rád jsem se toho ujal spolu s o. Petrem, který měl na starost hudbu. Ten pořad vypadal po dohodě s domácími duchovními takto: Ekumenické bohoslužby2015.doc. 

Také jsem zajišťoval fotodokumentaci, ale v tom jsem rozhodně nebyl sám, jistě existuje trochu víc fotek, než nabízím: 

https://www.signaly.cz/fotky/61853 

či http://www.ccehranice.estranky.cz/fotoalbum/2015/ekumenicka-bohosluzba/.

Ale hlavně mě napadlo nahrát alespoň kázání na svůj foťák (což bez úprav nezajišťuje velkou kvalitu, ale dá se to vydržet).

K tomu tedy jednotlivě, tak, jak šly bohoslužby za sebou:

Nejprve jsme se sešli v Hranicích u Evangelíků ve čtvrtek 15.1. v 17h. Bohoslužbu vedl Marek Zikmund. Na počátku duchovní přišli se dřbánem vody a nalili jej do jedné nádoby. Mělo to symbolizovat různé proudy a nerozdělenost vody v nádobě. Evangelium o Samařské ženě se četlo na způsob pašijí, přičemž sestra farářka Pavlína jako jediná žena mezi duchovními vždy a všude byla onou postavou samařské ženy. Kázání měl P. Radomír Šidleja, farář římskokatolické farnosti Drahotuše a admin. exc. v Partutovicích, Potštátě, Jezernici, Loučce i Podhoří. Hudbu zde částečně zajišťoval P. Petr Utíkal, kaplan římskokatolické farnosti Drahotuše a excur. Partutovice, Potštát, Jezernice, Loučka, Podhoří a kaplan pro mládež děkanátu Hranice. Ve snímku se omlouvám za horší srozumitelnost kázání, za kterou může spíše technika fotoaparátu, protože v kostele bylo otci Radkovi rozumět znamenitě.

kázání o. Radomíra u Evangelíků. Po bohoslužbě bylo společné posezení, jakožto i po všech ostatních bohoslužbách - bylo přátelské a sdílné.

Dále byla bohoslužba v římskokatolickém kostele v Drahotuších v neděli 18.1. v 15h. Zde jsme speciálně pozval jáhna Jaroslava Strnadela, který je z Drahotuš, jinak trvalým jáhnem v Hranicích, aby se ujal toho, co mu církev dovoluje v jeho jáhenské službě a hlásal evangelium opět o Samařské ženě. Zde byla připravena studna, ze které nám Kristus nabízí živou vodu. Nabrat si pak měli všichni duchovní (uvažoval jsem i nad všemi věřícími, ale technicky to bylo lepší tak). Voda při všech těch bohoslužbách byla jen k tomu, aby připomínala viditelně čtený úryvek evangelia. Nebylo žádoucí z ní dělat cokoli jiného. Ale všichni křesťané používáme vodu ke křtu, to je ta živá voda. 

Bohoslužbu vede o. Petr Utíkal, evangelium čte jáhen Jaroslav Strnadel a káže nový duchovní církve československé husitské, bratr Robert Kováts. Ve snímku je zaznamenán i úkon, který se konal s vodou. Samařská žena o Kristu řekla všem, před modlitbou Otče náš, duchovní své "džbánky" rozmístili kolem "studny" na znamení toho, že i my jsme povoláni šířit radostnou zvěst o Kristu. 

kázání v kostele sv. Vavřince v Drahotuších

Pro mě to byl nejekumeničtější den v životě. Ráno jsem byl v Drahotuších na naši mši svaté v 7:50, pak jsme byli domluveni s bratrem Robertem na pozvání věřících na ekumenickou bohoslužbu při příležitosti Večeře Páně v Husově sboru v Drahotuších, kam jsem dorazil po přípravách setkání na naši faře v 11h, společně jsme poobědvali v jedné hospůdce v rozhovoru nad tímto tématem a sdělování si zkušeností, načež pak byla samotná ekumenická bohoslužba a pohoštění, což všechno vyvrcholilo v 17:30. 

Už, když jsem to připravoval, říkal jsem si, že tato setkání letos budou jako mezikřesťanská duchovní obnova na téma: Samařská žena a skutečně jsem tímto tématem žil.

A jako takový vrchol našich setkání byl pátek 23.1. v 17h u Církve Bratrské. Bohužel jsem nevychytal, že kapacita baterií ve foťáku je právě u konce a tak baterka došla hned na začátku kázání br. Marka Zikmunda, takže následující snímek bude v druhé části v horší kvalitě zvuku, protože pak už jsem nahrával jen zvuk a zároveň ve fotkách takovou kronikou našeho společného setkávání. Kdybyste nerozuměli, je zde možnost ještě písemné formy kázání, kterou br. Marek zveřejnil na stránkách: http://www.cceprerov.estranky.cz/clanky/nedelni-kazani/kazani--25.1.2015-.html, a to video: 

https://www.youtube.com/watch?v=99SKchiSarw.

U Církve Bratrské to bylo spíš takové společenství. Zpěv - úryvek z Písma - chvály, prosby, kázání, modlitby za jednotu. Pak byl prostor pro svědectví a tak jsem v krátkosti vydal svědectví o tom, jak jsem chystal tyto bohoslužby. Ne však proto, abych byl chválen, ale proto, že i skrze tuto práci ke mně promlouval Pán a řekl mi, že to, že jsme jiní, ještě neznamená, že se spolu nemůžeme bavit, ale musíme se bavit právě proto, že společně máme za úkol hlásat Boží lásku.

Jako všude, i u CB jsme používali vodu. Byla donesena po všech svědectvích (nebylo jen moje, ale ještě přede mnou v rámci jiné části společenství měl otec Radek, 2 svědectví pro nás měla sestra Hilda a jedno z drsnějších svědectví měl jáhen Jaroslav Strnadel). Kromě vody byly doneseny ve skleněné misce i ústřižky z Písma, právě z evangelia o Samařské ženě, tedy takové kapky živé vody, které potom jáhen rozdal každému ze shromáždění.

Co tedy máme společné, u toho se máme scházet. Máme společný křest, Písmo a Krista (ne však Eucharistii). Vždyť ona Samařská žena byla také vpravdě věřící, znala Zákon a Kristus se jí představuje jako Spasitel světa, který má přijít. Říká ji, že přijde čas, kdy Boha nebudou uctívat ani na té hoře, ani v Jeruzalémě, ale v Duchu a Pravdě.