Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

O mši svaté

Takže v rychlosti - zase "Trident". Kdo na to chcete nadávat, raději nečtěte dál. 

Tentokrát v jednom týdnu 2x. Sice jsem byl u zpovědi, ale to nepíši jako hřích, protože to hřích není.

Kdysi, myslím, že v r. 2011 byla na stránkách Antiochie nabídka prožít Silvestra s FSSP ve Stráži pod Ralskem. Následkem toho došlo k významné výměně vedení Antiochie od bohoslovců a vzniknul Antiošácký živý růženec, který založil Vláďa Zeman, který je dnes v semináři FSSP.

Bylo to nedorozumění mezi posláním FSSP a posláním Antiochie. Píšu to strašně zjednodušeně a pořád není známo, o co mi vlastně jde. 

V církvi má být jednota a tato jednota občas ukazuje na povrch jisté zbytečné spory a to je na tom to tragické.

Ještě jsem nevysvětlil, co je to FSSP. Nevysvětlím, od toho je strýček Google.

No tak po tom zkratkovitém úvodu, abych konečně začal něco psát, co opravdu stojí za to.

Kdysi, když už v r. 2007 jsem po prvé zažil "tridentskou" mši svatou vedenou otcem Pavlem, vždy rád jsem se té mše účastnil právě proto, že je to mše svatá, že kněz nám dává živého Krista, kterého s radostí přijímám a v této síle jdu ve jménu Páně, jak nás na závěr každé mše svaté vyzývá kněz.

Můžeme mít ten nejnádhernější kostel nebo třeba zříceninu, kde je použitelný oltář, ale důležité je, že se zde slaví mše svatá. Tak mě kdysi zahanbil jeden tehdy dvanáctiletý klučina a mě bylo nějakých 24. Ano, Marcel z Třebařova kdysi řekl na mé vychloubání právě tuto větu, kterou si pamatuji: "Důležité je, že se zde slaví mše svatá."

Tuto skutečnost jsem si uvědomil zvláště při prožívání "krásné tridentské" včera, tj. 30.12.2014. Samozřejmě k tomuto poznání jsem nedošel až teď. Ono Marcelovo tvrzení mě provází od té doby, co mě tak zahanbil.

Vlastně musím říct, že to bylo už před mší svatou, kdy jsem si s otcem Pavlem zavzpomínal na můj první zážitek s mimořádnou formou mše svaté. Tehdy jsem prožil tu věc, že je to mše svatá, když před tím jsem nevěděl, co od toho očekávat.

Moje očekávání tentokrát bylo větší o to, že jsem věděl, že na faře v Dlouhé Loučce bude skupinka mládežníků, která má zalíbení ve "staré mši". Některé osobnosti jsem znal už před tím, např. Vláďu nebo Daniela Zouhara, předsedu Una voce nebo také br. Jakuba, o němž jsem věděl, že vedl Antiochii ve Stráži pod Ralskem.

Tušil jsem, že jak přijedu do Dlouhé Loučky, tak se tato skupinka bude zhruba scházet a když jsem vystupoval z autobusu, viděl jsem mladíka s batohem, o němž jsem předpokládal, že má stejnou cestu. Nemýlil jsem se, jen jsem byl překvapen, že držel ode mně do jisté doby pravidelný odstup 20m. Tak jsem si říkal, že to bude zajímavá skupinka, když se k sobě neznáme. A byla opravdu zajímavá, ale jinak, než jsem myslel - komunikativní.

Společně jsme prožili mši svatou. A zatím jako každou tuto mši, i tyto dvě jsem prožil každou jinak. Ta první byla na varhany a po prvé jsem nebyl přímo u oltáře. Sledoval jsem a zapojoval jsem, jak jsem uměl. Bylo to pro mě velmi poučné, protože bohoslovci FSSP Jakub a Štěpán jsou profesionálové a tak jsem se naučil více z té krásy. 

Pak byla společná večeře, seznamování, při němž byla nejen spousta srandy, i já jsem občas donutil k nevinnému smíchu svými nevinnými poznámkami, z nichž si pamatuji jen některé, třeba postřižiny plešatých za použití paruky. Při seznamování padlo mnoho svědectví a také já jsem vydal své.

Ano, pro mě není podstatná forma, ale mše svatá, živý Kristus.

Nebojte, nebylo to tak stručné, jak jsem to napsal sem, jsem přece jen trochu upovídanější, jak jistě mnozí víte.

To už jsem byl po zpovědi a také před tím jsem se bavil s o. Pavlem na toto téma.

Nechci se nijak dotknout, ale přece jen se tomu nevyhnu srovnáním bohoslužby s našimi odloučenými bratry v Kristu - no zrovna teď, když za krátkou chvíli nás čekají ekumenické bohoslužby.

Prostě, když máme mši svatou, a kněz pronáší slova proměňování, jsou to slova, která mají moc a kde jsem si jistý Kristovou přítomností v Eucharistii a s radostí tohoto Krista přijímám a to jak v řádné, tak v mimořádné formě římského ritu a jistě bych i rád přijal, kdybych měl tu možnost, jakože jsem ještě tu čest pořádně neměl, u našich bratří řecko-katolíků, protože jsou s námi u jednoho stolu, mají jedno apoštolské kněžství a také spojení s římským biskupem jako nástrojem jednoty.

Naproti tomu, když evangelický pastor, husitský farář či jiný takový duchovní (výrazně jsem to zažil u bratří husitů, jinak jsem neměl tu čest být na večeři Páně), přišlo mi to jako vykradené, pouhá prázdná slova, prázdný symbol, o to více, když mi bylo to přijímání nabídnuto a já nejen, že jsem věděl, že nesmím, ale dokonce se mi převracel žaludek, když jsem si uvědomil, že bych mohl jít, že je to jedno. Prostě není to jedno. Nejsme jednotni, Kristus je mezi námi, ale jeho přítomnost, má-li být jen symbolická, není opravdová a zdá-li se nám být jen symbolická, stejně není opravdová, ale jak učinit, aby byla opravdová, to je to, oč jde zatím nevyřešený spor.

Pak tu máme ještě třetí rozměr, eucharistii těch křesťanů, jež mají zachovalou apoštolskou posloupnost, ale nemají uznání autority římského biskupa. Ano, mají Krista přítomného v Eucharistii, jejich liturgie je svatá, ale jejich postoj nám dovoluje přistoupit ke stolu Eucharistie jen tehdy, kdyby nebylo jiné reálné možnosti.

Tak nějak jsem prožíval vztah k Eucharistii v tomto společenství mladých.

Pak byl film o FSSP. Tak ten mi přišel velice zajímavým vhledem do života společenství. Je to společenství, které hlásá: Nerušte nám starou mši, kterou prožívali svatí a věřící nejméně 500 let. Nejhumornější mě přišli klerici, kteří ukazovali, co všechno jde dělat v klerice a to jde opravdu všechno. Jinak je to normální skupina normálních radostných katolíků. Co mě ve filmu odrazovalo bylo, že byl cizojazyčný s českými titulky a už mě unavovalo ty titulky číst a tak jsem to v jistou dobu zalomil.

Další mše sv. byla na Silvestra ráno v 7:00, kterážto byla čtená a opět jsem mohl poslouchat z první lavice a opět jsem viděl celou tu krásu, prožíval jsem to a celkem více jsem stíhal i díky tomu, že mi Daniel půjčil příručku o mši svaté.

Nečekejte, že se rozepíšu o kázání, protože při "tridentu" se nekáže, ale hlavně, mše svatá a to jakákoliv je Nejsvětější obětí Ježíše Krista, který je obětníkem, obětí i obětní hostinou. Kázání tedy nehraje žádnou roli na této skutečnosti, jen někdy tu, že často je to jediný pocit ze mše svaté, že kněz měl krásné kázání či, že kněz to totálně zvoral, vůbec neumí kázat. Mše je opravdu o Kristu, kterého přijímám a přináším do světa podle výzvy kněze: "Jděte ve jménu Páně." "Bohu díky!"

Po této mši svaté pak byla ještě denní modlitba církve zvaná "prima" s nádhernými zpěvy. To sice není mše svatá, ale zprostředkovává nám živé spojení s církví skrze právě tuto modlitbu.

Po snídani pak následovala katecheze, což byl poslední bod programu, který jsem s touto Bohumilou skupinkou absolvoval. Mohu říci, že byla normální, katolická, Vláďova s mým občasným mírným vyrušováním.

Tady jen upřímně jsem se trochu nudil sic jsem očekával něco nového a ono to bylo jen praktické, věrně katolické, naukou nelišné od katolické nauky.

Prostě to, co jsem prožíval bylo nádherné a bylo katolické, vedené v Duchu Svatém a s velkou opatrností to mohu doporučit. Proč s velkou opatrností? Protože si plnně a jasně uvědomuji, že toto mnozí bezdůvodně neradi slyší. Máme přeci jen dvě podoby jednoho ritu a to je pro mnohé iritující.

 

Zobrazeno 1819×

Komentáře

Jaroslav Rašovský (Famon)

Díky Vojto za zajímavé postřehy ohledně mše svaté...kéž by bylo více věřících, kteří chodí na mši svatou především kvůli Eucharistii.

Daniel Zouhar

Děkuji za krásné svědectví pane Vojtěchu!

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio