Na svátek Šimona a Judy

Předně bych chtěl upozornit na to, že to, co zde píši se jistě nebude někomu líbit, tak ať to, prosím, respektuje, ať je s té či oné strany názorového spektra. V jednom článku jsem se zmínil o tom, jak brát dvě podoby jednoho ritu, když jsem narazil na nějaké extrémy. Na ten článek bych rád upozornil dříve, než začne eventuelní čtenář něco číst, aby nepropadl předsudkům, když bych toto napsal až na konec. Tak tady ten článek: https://vvrh.signaly.cz/1405/dlouho-mi-to-lezi-na

Tak, a doufám, že dále se bude číst jen s předporozuměním, jestli to někdo bude číst po tom, co jsem odradil skupinu, která zavrhuje mimořádný obřad římského ritu i skupinu, která je pro, aby se tato nádherná liturgie stále slavila, ovšem nejlépe jen ta. Já jsem totiž taková zvláštní skupina, že jsem pro a zároveň mám velice rád mši svatou v tom běžném slavení podle nového řádu.

Na tzv. tridentské mši jsem byl naposledy před více, než rokem (vidíte, už to píšu jako začátek svátosti smíření "naposledy jsem byl u zpovědi..." - a před více, než rokem od zpovědi, to by bylo nehodné pastoračního asistenta a před více než rokem na mši tím více), tedy konkrétně, když bylo v Pasece biřmování, o čemž svědčí jiný můj článek https://vvrh.signaly.cz/1310/mse-svata-plna-ocekavani.

Takže po tomto kratičkém úvodu bych se rád opravdu rozpovídal o svých zážitcích při mši sv. podle Misálu Jana XXIII. v den svátku apoštolů Šimona a Judy.

Jak jsme k tomu přišli, že zrovna tehdy není zas tak těžké. Je to přece státní svátek, mnoho lidí má volno a já jsem si domluvil zpověď. A když už je to volno, tak jsem se zmínil otci Pavlovi, že bychom mohli slavit trident. Otec Pavel s radostí souhlasil, vždyť jinak normálně volné úterky a veškeré soukromé mše slaví právě podle Misálu z r. 1962 a rozhodl se, že pozve i další farníky, kteří by o to měli zájem. Já jsem pozval bohoslovce Jožku, který má velice rád Benedikta XVI. a o němž jsem věděl, že by měl o to veliký zájem. Původní domluva byla, že mše sv. bude v 9:00 toho dne. Vlivem pozvaných se však přesunula na 16:30, tak se stala pro mě první tridentskou, kterou jsem prožíval v odpoledních hodinách.

Po všech různých domluvách nás nakonec na mši svaté bylo 6. Těšil jsem se tak trochu, že si užiji liturgie v lidu a že to opět bude nádherná mše svatá plná očekávání. Popravdě řečeno nejvíc mám z této liturgie právě proto, že neustále očekávám a jsem neustále v pozornosti, tedy po vnější stránce. Po té opravdu vnitřní stránce je to jako každá mše svatá nevyslovitelné bohatství pro duši.

Mé těšení vyšlo tak trochu naprázdno, aby mě Pán ukázal, že mě chce mít u oltáře. Když jsme se tak v sakristii připravovali, bylo třeba se obléci. Bohoslovec Jožka neměl velkou zkušenost s ministrováním při této mši svaté a tak se oblékal s velkou bázní. Pan varhaník zažíval tuto mši již od svého dětství, byl by výborný ministrant, ale spíše se rozhodl věnovat liturgické hudbě a pak po mši sv. na kafi spolu s předsedou Una voce rozděloval své bohaté zkušenosti a docela se mi to líbilo. Předseda Una voce měl ministrovat, ale nebylo pro něj vhodné ministrantské oblečení a nehodlal ministrovat v minisukni a sic jej otec Pavel nabádal, aby ministroval jen v civilu, rozhodl se nakonec, že bude zpívat a správně latinsky odpovídat, takže do ministrantského oblečení jsem se opět oblékl i já. 

Vyšli jsme liturgickým průvodem a začala slavnostní mše svatá přesně tak, jak měla. Lámanou latinou jsem odpovídal já, trochu svižněji a lépe Jožka a svatý lid Boží bylo slyšet, ale vzhledem k jejich zkušenosti a správným odpovědím, jsem já tu Latinu lámal, protože jsem ji nestíhal řádně číst. Nicméně nebylo to tak hrozné, alespoň jsem to jako hrozné nevnímal, ale musím to prostě dopilovat, abych lépe při bohoslužbě mohl sloužit.

Misálu jsem se zatím vyhýbal, protože jsem si nebyl úplně jistý, kdy ho správně přenést na druhou stranu. Konvičky jsem dělal už posledně, tak to nebyl žádný problém a po prvé jsem se rozhodl samostatně zvonit. Ač jsem se netrefil úplně přesně, viděl jsem v tom docela pokrok. Říkal jsem si, že když bych tuto mši sv. zažíval alespoň jednou za měsíc, šlo by mě to podstatně lépe. Měl jsem prostě velikou radost z toho, jak to krásně proběhlo a jaké jsme vytvořili krásné společenství, při kterém je celé nebe přítomné.

Moc se těším na každou mši svatou a tato mše svatá pro mě byla velkým a vítaným oživením. Těším se zas na další možnost sic vím, že se se svou identitou "tridenťáka" musít trochu skrývat, protože často není to správné porozumění. Ale jedno je jisté: v nebi si všichni budeme rozumět.