Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Biskupské požehnání pro Antiochii

Takový vznešený název! A vůbec mám to psát? Ne, nechce se mi a mám pro to hned několik důvodů. No, ale přece to napíšu, protože na to mám důvodů víc. Tak konec spekulací a jde se do psaní.

Nejprve jen v krátkosti se zmíním o setkání Antiochie. Proč v krátkosti? Protože jsem tam byl jen krátce. A proč krátce? Ptám se sám sebe, tak na to si neodpovím, protože odpověď znám.

Ono setkání bylo od pátku 14. do pondělí 17. listopadu tohoto roku ve Velkých Losinách, takže předminulý týden. Já jsem prožil jen sobotu. Popravdě, na rozdíl od pouti v Rejcharticích 4. října, kdy jsem v tom článku psal, jak se na setkání Antiochie těším, nějak mě to těšení přešlo, což bylo dobře. To už je známka stáří nebo prostě prožívání něčeho normálního, normální koloběh starého Antiošáka.

Když jsme se společně setkali ještě před setkáním Antiochie o kněžském dni v semináři v Olomouci, povídali jsme si o spoustě věcí. Jedno, na co jsem apeloval, aby se změnilo, byla prezentace turnusů. Naznačil jsem, že poslední roky pro mě byla nudná a že by to chtělo oživit. Takže se dostáváme k prvnímu předsudku, který vycházel z nudy. 

A ejhle! Přišel jsem v sobotu ráno, měla být prezentace turnusů a nebyla to žádná nuda, ale prostředí spolupráce.

Jednotlivé turnusy se měly na své prezentaci nejprve domluvit, připravit si, jak přednesou své zážitky tak, jak by to přednášeli někomu, kdo na Antiochii nebyl a koho by chtěli nalákat. Zdánlivě stejná činnost, ale podstatnější náplň. Těšil jsem se na tu chvíli a to těšení bylo dobré a naplněné. 

Jednotlivá představení byla opravdu krásná a naplněná zážitky, že jsem skutečně poslouchal, co všechno se krásného dělo. Jelikož se sešlo i relativně hodně antiošáků, až téměř ke třicítce a některé turnusy byly zastoupeny ze své většiny, bylo to opravdu zajímavé.

Moravská sekce se stihla zvládnout docela rychle sic turnus B měl trochu delší představení zatímco já jsem to zvládnul za cca 7 min a z české sekce Antiochie to bylo trochu delší, obzvláště turnus C, kde jsem už vnímal, že mají toho prostoru trochu moc. V každém případě jsem načerpal hodně inspirací zvláště ze sekce české vč. kanadských žertíků směřovaných k panu faráři.

Po obědě se putovalo z Velkých Losin do Rejchartic, kde otec Kamil Škoda, farář z Bělé pod Bezdězem, u nějž hostovala česká Antiochia, předsedal slavné mši svaté z nedělní platností k Duchu Svatému a P. Radomír Šidleja slavnostně nedělně kázal pro Antiošáky i farníky z Rejchartic.

Pak následoval inprovizovaný varhanní koncert P. Kamila Škody, prohlídka rejchartické fary a zábavný program plný her v KD Rejchartice vedený Honzou Stejskalem jakožto i dobrovolná nabídka oslav zavírání studánek v místní hospodě, kde se nacházela v dobré pohodě polovina Rejchartic, kteří také měli zájem dozvědět se o tom, co tam dělá ta nezvaná mládež nahoře nad nimi, že s nimi neslaví. 

Jak ve slušnou dobu tento program skončil, rozloučili jsme se a cestovali s o. Radkem do Drahotuš k dalšímu běžnému pastoračnímu programu.

Tak tolik jen na úvod k setkání  Antiochie. Jak vidno, vlastní téma by mělo být delší, aby úvod nebyl delší, než to, o čem jsem chtěl vlastně psát.

Na setkání s otcem arcibiskupem jsme chtěli zhodnotit letošní Antiochii, která vskutku byla skutečně plodná a zároveň požádat o požehnání pro Antiochii další, jež je pro nás velice důležité nejen pro legitimnost našeho působení, ale především proto, že je našim pastýřem a očekáváme od Něj povzbuzení pro službu, kterou chceme konat, aby to byla skutečná služba a neměla užitek slona v porcelánu.

Byl to skutečně rozhovor, do kterého přispěl každý z nás, kteří jsme vedli turnus nebo měli k tomu co říci - takže o. Petr Utíkal za A, bohoslovec Ondřej Talaš za B, Honza Stejskal jako novoantiošák za B a C, já za C a otec Radek za všechny.

Otec arcibiskup pružně jednal na naše podměty. Zajímal se najen o dění, ale i o souvyslosti, sdílel s námi mnohé vzpomínky spíš na ty obce a kněze v nich působící. Naslouchal našim potížím i radostem, povzbuzoval, napomínal jako správný pastýř a jako správný hostitel nám dal i příjemné pohoštění, když hned na začátku po vzájemném pozdravu nechal kolovat košík různých bonbónků (tak jsem si vybral dobrý oranžový).

Na tom rozhovoru mě zaujalo i to, jak jsme se krásně doplňovali aniž bychom to měli předem připravené. Prostě vyvstal podmět a kdo měl pocit, že k tomu má co říci, mluvil to, co chtěl k tomu říci a pak zas někdo jiný dal svůj příspěvek. No, ale to byste museli u toho být. Takhle to není ono.

Asi bych měl říci, že vanul Duch Svatý a skutečně nebojím se to říci, cítil jsem to tak, že je to tak, že prostě Duch Svatý vane, vane, kde chce, takže i mezi námi, prostě vede nás, vede naše slova.

Nutně říci, že jsem se dlouho rozhodoval, jestli mám jít a nikdo mi nechtěl poradit.

No, asi tak - sám jsem měl pocit, že se mi moc nechce, ale vlastně nevím, oč se bude jednat, tak bych asi měl, pokud mám mluvit za své působení, no ale... zase ať nás tam není moc... Asi jako když se Mojžíš vymlouval u hořícího keře. Chtěl jsem prostě rozhodnutí přeposlat na někoho jiného: "Jestli tam mám jít, tak mi to řekni." A na to otec Radek: "Rozhodni se sám." 

Ještě odpoledne jsem tedy otci Radkovi řekl, že teda do Olomouce pojedu a zeptám se Ondry a kdyžtak tam tu hodinku počkám. Nakonec tedy jsem s radostí řekl své ano, do kterého se mě vůbec moc nechtělo, ale vlastně chtělo, když já vlastně ani nevím.

Ne, teď vážně: jsem rád, že jsem mohl být při tom.

Z rozhovoru, který skutečně trval tu hodinu, a byla to krásná hodina, jsem zde nenapsal nic. Možná někdo očekává, že se dozví alespoň to, kde že to vlastně příští Antiochia bude. To není účelem povědět sic to mnozí tuší.

Z toho rozhovoru jen krátká věta, která mě zaujala. Byla až na samém konci, těsně před požehnáním. Byla to reakce na mé: "otče arcibiskupe, ale farnost Vám tam nezaložíme." Na to se otec arcibiskup usmál a řekl: "více, než vytvářet právní struktury je zakládat živá společenství."

Potom všem nám arcibiskup Jan udělil své apoštolské požehnání a přátelsky se s námi rozloučil. 

Dne 25. listopadu 2014, když se v některých částech církve slaví památka sv. Kateřiny Alexandrijské.

Zobrazeno 1070×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio