Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Z ministrantského putovního tábora

18. 7. 2014 10:14
Rubrika: Tábory a akce

Tak, když todleto píšu, usínám u klávesnice, protože tábory je většinou potřeba dospat, a tak prosím o shovívavost k napsanému, když zde najdete nějaké to písmenko navíc, jinde, chybějící, jiné nebo něco jiného, tak vězte, že jsem zrovna usnul. Ne, teď vážně, bylo to úžasné dílko. Bohu díky za to hned na začátku.

fotky zde

Přípravy tábora byly až do samotného začátku. V den konání jsem se teprve začal balit. Času bylo dost a moc jsem se těšil, až v 11:15 v Horním Lidči vystoupím spolu s dalšíma klukama a nasedneme do pohodlného zájezdového autobusu, který nás bude doprovázet po celou cestu.

Celou cestou nás doprovázeli dva slovenští poustevníci a to sv. Andrej Svorad a Beňadik, patronové Nitranské diecéze, kam jsme putovali a to ve dnech, kdy se diecéze připravovala na jejich svátek - tedy od pondělí 14. do čtvrtka 17. července.

Naší první zastávkou byl betlém v Horním Lidči, kde jsme viděli první slovenskou zastávku právě na tom betlémě. Nejprve nám promítli krásný film ze života tohoto kraje na pomezí Moravy a Slovenska, pak se rozpohyboval celý betlém. Dříve však jsme se zastavili v novém krásném kostelíku sv. Václava a pomodlili se za náš tábor.

První slovenská zastávka, kde jsme prožili mši sv. v jeskyni byla velká Skalka, kterou při jízdě po silnici můžete krásně přehlédnout, ale byla by to velká škoda. Tak když jedete ze Skalky nad Váhom, po pravé straně je nejprve oltář, pak ona Skalka, kostelík vystupující ze skály a na druhé straně řeka Váh. 

Po mši svaté, kterou vedl otec Pavel ke cti Panny Marie Bolestné, protože na Slovensku se slaví rok Panny Marie Bolestné jsme se rozdělili do skupin a pak šli po stopách poustevníka v rozjímání o poustevnickém životě, ke kterému není každý povolán, ale povolání je to nádherné. 

Lesem a křížovou cestou jsme tedy popošli dál k malé Skalce, kde je kostel sv. Andreje Svorada a Beňadika na místě, kde se nalezlo tělo sv. Beňadika, zhozené do Váhu. Od tama nás autobus převezl do našeho sídla do exercičního domu bratří Verbistů na Kalvárii. Dostali jsme chutnou večeři, pomodlili se, umyli, a pomalu odebrali ke spánku, že už byl čas.

Druhý den po rozcvičce, modlitbě a snídani nás čekal místní turistický vláček s pravidelným odjezdem v 8:30, aby nás provezl Nitrou až ke katedrále sv. Emeráma, kde jsme měli domluvenou mši svatou, kterou vedl možná budoucí biskup Kája ke cti sv. Bonaventury, jehož památku církev dnes slaví. Pak se nás ujal bratr Ivan, který nás provedl katedrálou, její historií, nitranským hradem, kryptou, nadzemím i podzemím. Vyprávěl nám i zážitky se setkáním se sv. Janem Pavlem II., který při své návštěvě Slovenka Nitru i katedrálu osobně navštívil a spoustu dalších moudrých věcí nám pověděl. Provedl nás i odpoledne, když jsme vystupovali na Zobor, kde se nachází svoradova jeskyně. Cestou jsme se pomodlili křížovou cestu, která tam vede.

Následně mohli kluci využít příležitosti k rozchodu po Nitře. Zakoupil se balón, aby se dalo hrát fotbal, rozdělal se táborák, zorganizovala se malá biblická hra a potom se opět modlitbou uzavíral den. Při oné hře měli kluci příležitost k osvěžení, protože se zrovna spustilo zavlažování zahrady.

Další den nás autobus zavezl do Bojnic. Tam byl vrchol duchovního programu, kdy při modlitbě růžence měli kluci zvláštní příležitost ke svátosti smíření a opravdu v hojnosti ji využívali. Mše svatá byla ke cti Panny Marie Karmelské, která se ten den připomíná a předsedal ji otec František. Po následné pauze na oběd, příp. kafe, které nás ten den trochu zdržovalo neboť místní obchodníci nebyli toliko připraveni na autobus moravských ministrantů, jsme se rozdělili na dvě velké skupiny - 12 ministrantů, kteří šli na zámek a 29 ministrantů, kteří se těšili do ZOO. Tak jsem šel s radostí do ZOO a vyfotil si nádherný zámek z venčí.

Toho dne ráno nám dával požehnání biskup Dominik Toth a večer po návratu měl ke klukům ministrantům povzbuzující slovo, že být ministrantem je opravdu velká věc. Také otec František měl vtipné vystoupení s různými pozdravy a obveselil úplně všechny. Fotbalisté si opět mohli zahrát fotbal, ale až po testu, jak se naučili putovat českem a Slovenskem a poznávat biskupy a katedrály. Vrcholem dne byla společná adorace. Pak jsme ještě za noci vystoupili na Kalvárii a sledovali noční Nitru.

Poslední den ráno byla mše svatá v místním kostele Nanebevzetí Panny Marie na Kalvárii. Tu měl pro nás misionář, který působí v Rusku, ke cti sv. Andreje Svorada, jehož slavnost Nitranská diecéze slaví, takže všechny mše svaté na táboře byly v bílé barvě. O Andreji Svoradovi a Beňadikovi nám kázal otec Martin, přidal k tomu jednoho špatného poustevníka, který se pak musel jít modlit zpět do kláštera, aby se zase naučil modlit. Po následné párkové snídani jsme se ještě podívali do misijního muzea, shlédli misijní film z misií v Bolívii a vyhodnotili celý tábor, kdy každá skupinka dostala tolik oříšků, kolik si za své snažení vysloužila a také úkol modlit se a pracovat za dva nebo tři poustevníky té slovenské dicéze, kterou po celý čas tábora reprezentovali (známé heslo benediktínů: Ora et labora). 

Před polednem jsme nastoupili do autobusu, abychom opustili Nitru a pomalu směřovali k domovu přes zříceninu hradu v Čachticích, což byla poslední naše zastávka na Slovensku. Pak už jsme se brzy vrátili do rodné vlasti a pouť ukončili ve Zlíně, odkud jsme se dál odebrali do svých domovů. Bylo to tak krásné!

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio