Teď v neděli (20.7.2014) jsem navštívil Antiochii v Rejcharticích. Byla to pro mě 3. návštěva této obce.
Ta první byla, když jsme měli farní tábor ve Velkých Losinách v r. 2009, tuším, že v pondělí 17.8. a tam v Rejcharticích měli celoodpolední výlet, který vrcholil mší svatou v kostele sv. Michaela, archanděla v Rejcharticích. Na tu mši přišlo mnoho dětí také z Rejchartic, jeden klučina dokonce i o berlích, a celou mši svatou poslouchali. Sem tam někdy něco spadlo (korouhve a tak) a když jsem lavabem utíral tácek pod konvičkami, dostal se na utěrku z neznámých důvodů prach a byla celá černá. Po mši svaté nás kostelník Jirka vzal všechny na věž kostela vč. dětí z vesnice. Byl to velký zážitek a v otci Radkovi rostla touha uspořádat tam Antiochii a já už jsem viděl, že Antiochia 2010 bude v Rejcharticích.
Nebyla, ale ani se na tu myšlenku nezapomnělo, dlouho se vracela zpět. 2010 byla Rudná pod Pradědem, 2011 Loučka u Lipníka, 2012 Olbramkostel, 2013 Prosenice a konečně letos 2014 došlo na dlouho zamýšlené Rejchartice.
Po domluvě s otcem Milanem jsme tedy obec navštívili někdy v březnu tohoto roku. To byla druhá návštěva a opět jsem z ní měl pocit, že zde bude dobré pole pro Antiochii. Nádherná fara bez vody, nádherný kostel, který už byl bez lavic a bez roztříštěné korouhve, zato se v něm právě uklízel betlém a pomáhali při tom místní lidé. Otec Milan spolu s kostelníkem Jiřím nás vesnicí a jejím zázemím dokonale provedli. Ondra, který má Antiochii na starosti to pěkně vyfotil, Patrik, který na konec bude v Čechách obdivoval historičnost, já jsem se těšil již na turnus, který mám vést. Kontakty s místními byly výborné, všichni byli komunikativní, nebáli se křesťanů.
Během doby, kdy měla Antiochie dojet, obec nezahálela a již první turnus měl na faře vodu i s bojlerem. Začalo se vytvářet zázemí.
Pak jsem od Petra, který vedl turnus A mnoho slyšel, co všechno tam zvládli vpěti lidech, jak je dobře všichni přijali a jak spolupracují, pomáhají jim. Neměl jsem žádnou potřebu navštěvovat ves během turnusu A, protože je to turnus, který má Antiochii rozjet a potřebuje na to patřičný klid.
Když se otec Petr vrátil po svém turnusu, potřeboval si ještě dojet pro vlastní věci a jelikož bylo nedělní odpoledne, říkal jsem si, že ho rád využiji k tomu, abych Rejchartice navštívil již potřetí, zas jen na pár hodin.
Turnus B se rozjížděl a hned nastal první problém: Protože dlouho nepršelo, ve studni již nebyla voda. Velmi se mi líbilo, že v tom nezůstali sami. Rejchartičtí přispěchali na pomoc a nabídli svoje služby. Hned se domlouvalo vše potřebné, aby Antiošáci mohli přežít a dokonce i naplánovaný fotbal musel chvíli počkat, než se to všechno podaří vyřešit. Do toho jsem přijel já s Petrem.
Bylo to zvláštní, hned jsem se cítil jako doma. Hned jsme mezi sebou komunikovali, hned bylo co řešit a moudře se to vyřešilo. Vykouzlili jsme také několik úsměvů na tváři a odjížděli až později v noci.
Turnusu B je v současnosti 10, což je krásný počet a vykonají jistě mnoho dobrého. Proto tam vlastně Antiochie je: oživit obec mnoha dobrými skutky.
Turnus C se už pomalu blíží a s důvěrou v Boží pomoc hledím na Rejchartice a už se moc těším. Koho budu mít v týmu ještě úplně nevím, protože znám jen některé, ale co ze zkušenosti vím, že nás zhruba 6 vytvoří dobré společenství připravené dělat dobré věci. To, že máme každý své chyby si bereme s sebou na Antiochii. Nemůžeme čekat na to, že se jich hned zbavíme, ale na to, že Pán nás dá dohromady, šktrne všechny naše chyby, které mu svěříme a můžeme začít od začátku plnit Jeho vůli a příkaz lásky k bližnímu, abychom dokázali s Jeho pomocí obrátit i sami sebe.
Za turnus A : Super vesnička :) ,super lidičky (místní i náš tým) :) Hned bych se vrátila :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.