Dlouho mi to leží na srdci

Kdysi jsem narazil na stránku liturgických hloupostí, které se žel asi dějí, ale myslím si, že v mnohém to tvůrci hodně přestřelují, až je to skutečně pohanou křesťanů, že se takto přou. Místo, aby vynášeli do světa poklady, vynáší na internetu hnůj a to také není správné, řekl bych, že kronika novus ordo: zde, která se nalézá na internetu všude možně je kniha hříchů, ve které křesťané na sebe prozrazují, co by prozrazovat neměli.

Dělá-li to někdo proto, aby zviditelnil dřívější nádhernou liturgii, myslím, že docílí toho, co sám nechce, tedy toho, že pohaní liturgii církve vůbec. Velmi mě mrzelo, když jsem si na faccebooku všiml, že se k těm stránkám hlásí i někdo z bohoslovců a že se jim líbí.

Křesťan k reklamě nepotřebuje zlo, ale dobro, Krista. Kristus sám je tou největší reklamou liturgie. 

A naproti tomu jsem našel stránky propagující liturgii podle misálu sv. Jana XXIII a jejichž úvod se mi velice líbil:zde a tam i skvělý návod, jaký je správný katolický postoj k této nádherné liturgii: 7. července 2007 vyhlásil papež Benedikt XVI. motu proprio Summorum pontificum, které jednoznačně potvrdilo, že tradiční mše svatá sloužená podle misálu z roku 1962 nebyla nikdy zrušena. Tradiční mši od té chvíle má být z toho důvodu věnována patřičná čest a úcta vzhledem k jejímu starobylému užívání.

A hned jsem si také našel ono moto proprio Summorum pontificum a bedlivě jej přečetl, což jsem do dneška ještě neudělal, a je to škoda, protože bych zřejmě mnohem úspěšněji krotil dnešní liturgické extrémisty, kterých je stále ještě dost na to, aby dělali rány do Kristova těla. Odkaz na ono moto proprio zde. 

A tak si myslím, že je potřeba hledat cesty tam, kde je to skutečně řádné: Roma locuta, causa finita.