Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Setkání spolužáků ze základky

27. 4. 2014 14:57
Rubrika: Tábory a akce

Rád jezdím na třídní setkání. Je to jiné, než setkání křesťanské mládeže i jiné, než kdejaký mejdan. A při tom to není o tom, abychom vzpomínali, jak to bylo krásné, když jsme byli mladí. Prostě setkám se se svými spolužáky a těším se na to strašně moc.

No, jenže ono to není tak úplně jednoduché si na to najít ten správný čas a musím přiznat, že v posledních letech se mi to moc nedaří. Přece jen je potřeba na to mít opravdu celou noc bez zábran (myslím tím časových, ne mravních), protože jak jsem zjistil, mám-li na to méně, spěchám-li někam, pak si to pořádně neužiju a není to prostě ono.

Organizátorům jsem hodně vděčný za to, že nás dávají tak dohromady, protože je to hodně náročné, ať už nachystat hospodu nebo při tom být takovými moderátory dění, vytrpět i to, když se to zvrhne někam jinam, být prvními, kdo přijde a posledními, kdo opouští a vůbec zajišťovat tu pohodu.

Když jsme měli srazy ze střední školy, tak to bylo velmi dobrodružné a opravdu nejvíc jsem si užil toho, když jsem na druhý den ráno s klukama z Valašských Klobouk čekal na první ranní autobus a pak šel teprve spát, abych o 2h později vstal a šel do kostela na mši svatou. Bavili jsme se všichni se všemi a protože to bylo po sedmi letech, tak zpravidla každý každého ještě poznal. Aby se to setkání uskutečnilo, sháněl Zdeněk kontakty různým způsobem, na mě se mu po dlouhých bojích podařilo vypátrat číslo mobilu a založil skupinu na Spolužácích. Na setkání nás chybělo snad jen 7.

To další setkání, na kterém jsem byl, už bylo menší, bylo předloni a abychom se dali dohromady, už existoval faccebook. Také už byly mnozí zaměstnanější, ženění, vdávaní, s dětmi apod., a tak nás bylo jen 13 a mnozí měli časový rámec, já dokonce velice úzký, který se mi podařilo rozšířit o několik hodin, ale přece jen už to bylo náročnější, druhou hospodu už jsem absolvoval jen symbolicky, ve 23:00 už to pro mě skončilo. Bylo to také proto, že jsem si tentokrát ani nezajišťoval žádné ubytování a chtěl jsem spát normálně na faře v Drahotuších. Hodně jsme si mezi sebou popovídali, také každý s každým, nicméně s některými spolužáky až od chvíle, kdy jsem je při vzájemných rozhovorech identifikoval, neboť se trochu poměnily postavy. Mám tu výhodu, že mě pozná každý, nicméně já každého už ne vždy. Jaké bude další setkání, až se zas svoláme, nevím, ale zase krásné.

Včera jsem byl na setkání ze základky. Sešlo se nás 8, což je cca50% naší bývalé třídy. Já jediný jsem byl na tom srazu po prvé po 21 letech. Pozvala mě Peťka, která to spoluorganizovala a našla mě na facebooku. Moc jsem se těšil, až zas uvidím tu dobrou partu, kterou jsme na základce byli a jak jsem zjistil, tak ji umíme tvořit dodnes. Jen jsem měl velkou obavu, co tam vlastně přinesu. Vzpomínky už matné, mnohé jsem fakt poctivě 21 let neviděl, nevěděl jsem, zda všechny poznám, ba jsem si byl jist, že všechny nepoznám, snad alespoň ty výrazné. Kdyžtak se během hovorů seznámíme.

Jenže zas jsem měl ten problém, že jsem byl orámován časem a to tentokrát docela hodně a musím říct, že to pro mě byla nejdrsnější chvíle večera, když jsem se musel zvednout a jít, ale věděl jsem, že to žel jinak nejde. Co všechno jsme probírali, snad ani psát nemusím, protože většina tříd se nějak setkává.

Atmosféra toho večera byla velice příjemná, ač se přiznám, že hned zkraje se prolátlo, že už mnohé tváře jsem zapomněl a tak jsem během večera občas typoval s kým mám tu čest. Všichni ostatní kolemsedící měli tu výhodu, že žijí blízko od sebe a potkávají se prakticky nejméně každý rok na srazu, ale zpravidla i častěji. A když bych vydržel déle, než do 21h, tak bych jistě všechny poznal tak, jak jsem se poznávali dříve. Tak se musím polepšit, ale to se mi docela daří, protože loni, když mě Peťka pozvala, tak jsem nepřišel, protože mi to nevyšlo vůbec. Tak příště mi to vyjde třeba do pěti do rána, ale to musím také poručit svému tělu. To totiž pak cestou od vlaku usínalo na cestě a do postele jsem lezl po čtyřech sic jsem byl po cestě vlakem již naprosto střízlivý, že i policajti by mě nestíhali za jízdu pod vlivem alkoholu.

Tak asi tolik z takových normálních zážitků. Díky moc za ně.

Sdílet

Komentáře

KarelFalta Tak to je dobrý, že jsi napsal tenhle článek. Já jsem měl totiž včera taky setkání se třídou ze základky.

Vojtěch Hýbl (VVRH) Tak to gratuluji. Já jsem měl z toho víkendu velikou radost, protože byl plný setkání a ještě nějaké čekalo.

Vojtěch Hýbl (VVRH) V pátek jsme měli s rodiči a dětmi táborák, v sobotu před polednem byla svatba, následně svatební oběd, pak jsem přejel na setkání spolužáků a v neděli společenství u televize nad svatořečením až jsem si skoro říkal, že musím dohnat spánkový dluhy, o něž se tělo začalo hlásit cestou ze setkání spolužáků, následně při ranních mších a po troškách přes krásný nedělní den. Všechna ta setkání stála za to a už se těším na další.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio