Něco vymyslet

Je středa ráno, shodou okolností 23.4., tedy svátek sv. Vojtěcha, jinde ve světě sv. Jiří, takže papež František má dnes svátek, ale vlastně v celé církvi ani jednoho, protože je velikonoční středa a velikonoční oktáv přebíjí i ty nejvýznamnější světce, prostě se slaví Velikonoce a co se může slavit víc?

Sv. Vojtěch je jeden z těch šťastných světců, kterého si připomínáme vždycky v době velikonoční a nikdy jindy. Kolem bílé světlo od žlutého slunce, u sv. Vojtěcha krev, ale když je oktáv velikonoční, tak zas jen slavnostní bílé světlo. Když se červená spojí s barvou světla, vznikne oranžová, tak proto možná ulítávám na oranžové, jak říká s oblibou náš pan kaplan.

Jedna z těch radostných starostí, která mě dneska trápí je, jak to udělat, abych radostně oslavil svého patrona a ostatní z toho měli také radost. Prostě celý den dělat to, co druhému na očích uvidím, že chce udělat dobrého. Dělat dobro je to, co by mě mělo bavit a z čeho mám vždycky radost, když se to podaří.

Kéž by to bylo tak jednoduché. Vidím dobro, udělám dobro. To je prostě jednoduché. Ale, co když dobro nevidím, jak ho mám udělat. Musím ho udělat. Když nevidím dobro, má to jedinou příčinu - nevidím Ježíše. Když je zlo a uvidím Ježíše, tak se začíná dělat dobro. A zas jsem se do toho pořádně zamotal. Ale to je dobře, musí se to rozmotat a já to mohu rozmotat, ale ne sám, musím vidět Ježíše a pak to půjde.

A tak jsem se chtěl rozepsat o jedné starosti a vidím to tak, že vlastně nemusím. Musím udělat jinou důležitější věc, tu starost prostě vyřešit a řešit ji ne tady na blogu na internetu, ale pěkně s Ježíšem a ono to opravdu půjde.