Zlatá školička Partutovická

Tak jsem si přečetl článek Karlův https://tob.signaly.cz/1402/ucitel-v-depresi a poněkud mě to inspirovalo k již asi týden trvajícímu pokušení napsat zase něco nadšeného ze svého "učitelského" nadšení (učitelského v uvozovkách, protože nejsem hodný toho tytulu). Loni, před necelým rokem jsem napsal jiný článek inspirován zase někým jiným a těmi skutečnostmi, které byly tehdy:https://vvrh.signaly.cz/1303/zlati-prvnacci. Za necelý rok se situace otočila k velkému povzbuzení i otce Petra, který využil svých muzikantských schopností a založil tak "Boží kapelu", kterou tak nedávno pojmenoval Zbyňďa.

Je to vlastně tak, že se o Partutovské škole dá říci, že je křesťanská, protože ze současných 23 dětí jich do náboženství letos chodí 14 - 8 mladších, 6 starších. Seznam, který se mě podařilo dát dohromady https://vvrh.signaly.cz/1306/kronika-nabozenstvi-na-drahotussku-2005, se tedy v Partutovicích rozrostl o několik dalších žáků.

A není to jenom to. Je také výborná spolupráce se školou jako takovou. Paní ředitelka si nás pravidelně zve do vyučování s konkrétními vstupy. Tak jsme loni začli před dušičkami povídáním o dušičkách a Halowenu, pak jsme měli ještě jeden vstup o Cyrilu a Metodějovi a ten poslední byl o sv. Václavu. Ještě nás čeká 4. dubna o velikonocích. A čím je to dramatičtější, tím lepší. A tak nás poslouchá celá škola i učitelský sbor a občas se u toho i zasmějeme. Děcka jsou aktivní, hlásí se a mají hodně veliký zájem a také se chtějí zapojovat. Tím pádem se dobře dělají i akce mimoškolní jako probouzení a uspávání broučků a ještě toho hodně chystáme.

Skoro mě i zahanbuje, že máme ve škole velikou vážnost a obě skupinky náboženství se na náboženství skutečně těší a nechtějí ho vynechat. Dokonce na začátku školního roku chtěli začínat již od začátku září, což pro nás není zvykem, ale skutečně se nemohli dočkat. Teď, když byly pololetní prázdniny a děcka mohla mít odpoledne volno, psal otec Petr sms paní učitelce Aničce, zda má být odpolední náboženství a přišla mu zajímavá odpověď: "Vojta nic nezrušil a děcka s tím počítají". To jsem se už opravdu zastyděl, protože jsem zapomněl na prázdniny a děcka náboženství chtěla. Co naplat, tak to alespoň zkrátíme, ale ono nic, skončili jsme stejně, jak obvykle a pak jsme šli ještě se vyblbnout na faru.

Také mě zaujalo, že když jsem si je vyzkoušel z celého pololetí, tak jsme všechno dali společně dohromady a zjistil jsem, že je neučím nadarmo. Ba co víc. Štěpán se mi přihlásil, že něčemu nerozumí, což je dobrý příklad zájmu. Dal jsem mu tedy slovo a on se zeptal: Kdy Pán Bůh stvořil dinosaury? No dobrá to otázka. Tak jsme společně dali dohromady, že zřejmě se zvířaty a lidmi, tedy 6. den. Nevím, zda to byla přesná odpověď. Ale tak jsem také zjistil, že se mě nebojí ptát. A když jsme teď nedávno probírali pokušení Páně, opět bylo spoustu otázek a tvrzení z jejich strany a skutečně jsme tu hodinu tvořili. Jen mě trochu zarazilo a opět jsem se musel zastydět, že když jsem opravoval tvrzení mě milého žáčka, tak odpověď ostatních spolužáků byla: "Je to tak, jak říká Vojta, on to přece ví." Ne, milé děti, tak to říká Bible. On se však přel proto, že viděl film a tam si pamatoval, že to bylo tak. Bylo krásné, že si to tak pamatoval, ale asi byl sklamaný, že to nevěděl dobře. Tak ho musím trochu potěšit příští hodinu a dát to opravdu na pravou míru.

Bohu díky za tyto pěkné zkušenosti. Kéž by měly svůj užitek, kéž by to bylo Pánovo dílo.