Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Pozvání na Sv. Hostýn aneb týden modliteb za jednotu

Tak teď vlastně nevím, co to budu psát, ale budu psát a ono z toho něco konkrétního vznikne, možná to bude jako svědectví, ale nechci, aby to kohokoli popudilo jakkoliv protikřesťansky, protiekumenicky či snad dokonce hříšně. Rád bych to tedy sdělil na svém blogu a neočekávám žádné krvelačné hádky, jak už se občas stalo. Tento odstavec klidně přeskočte, pokud nemáte žádné hříšné úmysly. Reakce jsou povoleny, pozitivní i negativní, ale jen slušné.

Naše ekumenické snažení a sbližování se se spolubratry Evangelíky, Husity, Církví Bratrskou od počátku minulého roku probíhá každý měsíc. Setkáváme se jednou za měsíc na snídaních a víc a více se poznáváme a kupodivu si víc a více rozumíme také proto, že si chceme rozumět - Duch Svatý nás přece vede k lásce.

Na počátku roku 2014 jsme také započali tímto snídaňovým setkáním, které mělo tentokrát hlubší cíl a to alianční týden modliteb a týden modliteb za jednotu křesťanů. Vlastně už se začalo na začátku adventu, kdy nám na farní e-mail došly podklady k týdnu modliteb za jednotu křesťanů. Jal jsem se je zpracovat, aby na začátku ledna bylo o čem jednat a už se vyjednávaly termíny ekumenických setkání v našich kostelích a modlitebnách.

Aby to bylo ještě zajímavější, naše setkávání v modlitbě začala ještě mnohem dříve a to kvůli Vlastimírově manželce, která měla obtíže v těhotenství a tak tuším již od listopadu 2013 jsme se všichni sjednocovali na modlitbě za úspěšné těhotenství pro matku Lucii i její dítě. Toto sjednocení bylo opravdu napříč všemi společenstvími, bylo znamením spojení v modlitbě a Pán tuto modlitbu vyslyšel.

Dne 9. ledna přišel na svět klučina, kterého pojmenovali Áron a dal Bůh, že přišel v pořádku a matka je touto dobou již také doma. Ale v modlitbě se můžeme sjednocovat dále, jistě to oba potřebují. Tento den bylo naplánováno první setkání v kostele ČCE na Šromotově nám. Jáhen Vlastimír byl s námi v duchovním spojení a zrovna se radoval ze svého syna. Všichni ostatní se sešli v Hranicích v kostele. Bohoslužbu vedla farářka Pavlína, kázal náš kaplan, otec Petr. Sic byl čtvrtek, bylo nás ke čtyřiceti. Bohoslužba měla svůj řád, byla to pěkně strávená chvilka a otec Petr by mohl být evangelickým kazatelem neb vydržel mnoho mluvit o tom, co nám má být společné.

Po tomto setkání pak Pavlína poslala čtení, které si vybrala ke kázání v katolickém farním kostele sv. Vavřince v Drahotuších. Při předchozích setkáních jsme uznali, že nazrál čas, aby v katolickém kostele u ambonu promluvila při ekumenické bohoslužbě žena. Těsně před tím se odehrálo zajímavé setkání, které předesílá nadpis. Nebylo to obyčejné setkání, už proto, že záměrem setkání bylo být sám. Ale přece v setkání nejde být sám. Ne, nebyl jsem sám a bylo to setkání velké a významné.

Měl jsem před sebou volnou sobotu a tak v pátek večer jsem přemýšlel, jak ji využiji. Původním záměrem bylo vypadnout, být chvíli sám, být někde pryč, možná biblicky putovat do Emauz. A tak jsem přemýšlel - Olomouc, Kopeček, Teplice nad Bečvou, Lipník? Co tam ale dělat? Přiznám se, že mě to nenechalo dlouho spát, až jsem na to nepřišel a usnul.

Až ráno jsem se probudil, bylo ještě moc brzo ráno, asi půl páté. A prošlo mi hlavou - Svatý Hostýn. Jo, musím jet na Svatý Hostýn. Ano pojedu právě tam. No jo, ale tam musím brzy. Vůbec nevím, kdy mi co jede. Vyzkoušel jsem nějaké ty služby v mobilu, nefungovalo to. Pak jsem vstal, oblékl se a zašel na zastávku se podívat. Jízdní řád byl moc vysoko, nic jsem neviděl. Počítač se probouzel dlouho, jízdní řád se nenačetl ještě ani v 7:09, kdy už před chvílí se kněží začali modlit se čtením. Chvíle nervozity, ale pak jasné rozhodnutí - Jedu na Svatý Hostýn. Vyšel jsem vklidu do kostela na ranní chvály, s sebou jen mobil, protože breviář se mohu pomodlit z mobilu. Pak už jsem to jen oznámil jako blesk z čistého nebe a zrovna v tu chvíli přijížděl autobus do Hranic a z Hranic další na Svatý Hostýn. Teprve teď mi to docvaklo: na Sv. Hostýně už jsem nebyl aspoň 2 roky a právě dnes, tedy 18. ledna je Panny Marie, Matky jednoty křesťanů.

Pak přistoupila Josefka, ale netušil jsem, koho ještě potkám. Podezřele měla cestu také na Svatý Hostýn, že tam mají nějaké sezení, na kterém měla být už včera. Tak jo, proč ne. Tak už jsme na pouti dva. Vystoupili jsme do nádherného slunečného počasí, pod námi mlha, protože byla inverze. Byl to nádherný pohled. Ještě jsem se stihl stavit v obchůdku a pak hned na mši svatou. Potom jsem si dal slušný oběd a hned po něm vyšel na cestu světla, následoval růženec a křížová cesta, kde jsem se setkal z dalšími z Hranic, které se mě z počátku nepodařilo identifikovat, avšak byl jsem osloven jménem, tak jsem odpověděl a dál rozjímal Jurkovičovu křížovou cestu, po níž jsem dokončil růženec. Při něm cestou do baziliky jsem potkal spoustu známých, jelikož centrum pro rodinu Jitřenka Hranice pořádalo duchovní obnovu s biblickými tanci. A tak jsem se chvíli rád zapovídal a bylo mi nádherně. Myslím, že jsem se tak na Svatém Hostýně ještě nikdy necítil. Jediné, co jsem nestihl za celkem 6 a půl hodinový pobyt, byla Svatohostýnská voda, protože jsem na ni v tom nějak zapomněl, že tam je. Nebyla podstatná, podstatnější pro mě bylo to setkání s Bohem a jak jsem zjistil i s lidmi. Bůh je prostě ve společenství. 

A tak ten týden modliteb velice krásně začal a jak začal, tak i pokračoval. Na druhý den jsme v Drahotuších měli hned 3x naplněný kostel, což se nestává až tak často, ba řekl bych, že je to vyjímečné. První bylo při ranní mši svaté, což je v neděli normální. Druhé bylo po poledni při křtinách malého Honzíka, což bylo vyjímečné a našel jsem schopného ministrantíka, což bylo také výborné a to třetí bylo v tomto čase tradiční ekumenické setkání, které v Drahotuších vedl kaplan - otec Petr, zpívala drahotušská schola a všechen zhruba šedesátičlenný lid, spoluúčastnil se ho otec Radek jako farář a pozvaný otec Stanislav, kaplan to hranický, za Církev Bratrskou kazatel Laďa a hlavní kazatelka Pavlína. Její manžel, vojenský kaplan četl čtení. Pavlína kázala o Ježíšovi a jeho rodině a kázala se zajímavými pohledy i z pohledu naši lidské rodiny. Po tomto jako v předchozím setkání následovalo neformální setkání na faře, které trvalo ve svém vrcholu asi tolik, co bohoslužba v kostele. Opět to byly chvíle nádherného setkání.

A následuje setkání třetí, které vlastně ještě nebylo, teprve se připravuje a bude moc dobré. Kázat bude tentokrát otec Radek v Církvi Bratrské v Hranicích zítra a čeká ho prvních 18 veršů Janova evangelia. Bylo třeba toto setkání připravit a jak jsem se tak domlouval, dovolal jsem se v pondělí Laďovi, který byl zrovna u Vlastíka a tak jsem měl možnost s ním mluvit. Měl velikou radost z toho, jak jsme mysleli také na jeho ženu a dítě, které se již narodilo a tak dá-li Pán, v sobotu se přijdeme podívat do Litovle a ještě osobně budem tu radost sdílet. 

Tak si tak žiji mezi církvemi. Jsem rád, že mi Pán dal poznat Církev, že v ní mohu žít a být tu pro Něj i bližní, jsem rád, že jsem věřící, že jsem katolík a nezbývá mi, než Pána za ty všechny dary, které nás sbližují neustále chválit. 

Zobrazeno 1797×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Tak to u nás vedlo zas CB v zapojování do chval, díků a proseb, ale až po katolících. Ale to bylo dáno i tím, že nejvíc toho dali dohromady duchovní a pak ti, kteří mají zkušenosti v modlitbě ve společenství a ty mají nejvíc právě Katolíci a CB. Ještě mám tajné přání oslovit duchovní od Adventistů v Hranicích, ale za a)nevím, kdo to je a za b)nevím kdy to udělat. ad b) za a)protože mám málo času, za b) protože nevím, kdy tam někoho najdu c)už mockrát jsem šel kolem, ale nemají tam žádnou nástěnku, jen velký nápis Adventisté sedmého dne.

KarelFalta

Pošlu do osobních vzkazů kontakt.

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio