Roráty a májové

Tak jsme se dneska s otcem Petrem bavili, co vlastně lidi kdysi přitahovalo na roráty a májové. Byly to vždy bohoslužby ke cti Panny Marie, tedy spojené s mariánskou úctou. A nebyla při tom žádná jiná zábava, prostě bohoslužba, modlitba. Pan farář nemusel vymýšlet nějaké speciality a prostě se šlo ve velkých zástupech.

Vzpomněl jsem si také, jak si nejmenovaný starší varhaník a mnoho starších věřících stěžují, že se málo zpívají mariánské písně.

Dali jsme si otázku, jak je možné, že dnes musíme děti na ty krásné bohoslužby lámat a musíme vymyslet nějakou věc, která by je přitáhla, a snad byla na snadě i odpověď.

Ano, bohoslužby spojené s úctou k Panně Marii byly sami o sobě ve velké vážnosti. A myslím si, že to nebylo jenom samozřejmostí, že se prostě ve velkých zástupech kdysi chodilo.

Jistě to bylo i tím, že byla mnohem větší úcta k rodičům, kteří děti vedli a vedli je nejen do kostela, ale i k Panně Marii, naši nebeské mamince. Ano, naši většinou už prarodiče mohli čerpat přímo u nohou Matky, Matky, která nám dala Spasitele. A byli si toho opravdově vědomi a v lidové zbožnosti měli k Marii, Matce velikou úctu, která se projevovala jak při rorátech, tak i při májových či při poutích a písních k Panně Marii. A možná byli i více zvyklí se modlit a modlitba jim přinášela potěšení srdce.

Ještě si pamatuju, jak v mé rodné vesničce probíhali májové v 90. letech 20. stol. Byla plná kaple a moc jsme se těšili, když jsme mohli přednášet litanie. Trvalo to celou hodninu, ale ta hodina byla krátká.

Dneska to trvá půl a pro některé je to věčnost a už se těší, až to skončí.

Kéž bychom se tak krásně uměli upnout na Matku a zase s radostí začali zpívat Panně Marii roráty, májovou, litanie, růženec, mariánskou píseň a skrze Marii se přiblížili k Jejímu Synu Ježíši. Nebylo by to krásnější?