Na podzim zbyla ještě V. a VI. lekce malé školy modlitby. Po tématu, které mnohé velmi oslovovalo, sic bylo velmi náročné - rozebrání podobenství o rozsévači následovala ještě dvě témata, která se ne méně, naopak přímo více mohla zarýt do našich srdcí.
Když jsem se na ně připravoval, napadlo mě malou školu modlitby trochu bilancovat a přišel jsem na to, že ty jednotlivé lekce jsou jako schody výš a výše. Když jsme byli uprostřed, bylo to jako vrchol, ale spíše to byla zastávka do prudšího stoupání.
V páté lekci se nabízely příběhy s historickým podtextem a jako takový hlavní příklad byl dán příběh o umučení Jana Křtitele. Podobně jako podobenství o rozsévači jsme ho rozebrali na šroubky a zašli do hloubek, kam by nás možná ani nenapadlo jít a občas jsme došli až k našim politikům přirovnávajíc je k herodově situaci.
A pak nás vedlo stále uvědomění, že to není jen pro politiky nebo pro souseda, ale je to napsáno pro mě, že jsem dokonce byl přítomen a ohromen a zároveň ochromen Herodovou nabídkou.
Že dokonce i Herodes měl světlé stránky, které však nedokázal dobře využít. Jana si rád poslechl a proto ho zarmoutilo to přání. A když slyšel o Ježíšovi, těšil se, až se s ním setká a když se setkal, jen s ním pohrdl a poslal ho zpět Pilátovi.
A to teď rozebírám jen Heroda, ale těch postav tam bylo víc - učedníci Jana Křtitele, kat, významní hosté, Herodias, Salome, evangelista, který ten příběh vypráví v souvislosti s Ježíšem. O každé by se dal napsat článek a za domácí úkol si projít Ježíšovo narození. Když to tak píšu, je zrovna předvánoční atmosféra.
Společenství Malé školy modlitby bylo velkou posilou i pro všechna ta farní společenství, která se do toho dala. Na první neděli adventní napsal otec arcibiskup Jan pastýřský list, kterým se vrátil i k malé škole modlitby s úmyslem zavést ji do rodin a hlavně "udělat krok správným směrem".
V poslední šesté lekci se nám nabídlo samé Ježíšovo srdce. Nepotřebovali jsme při tomto setkání Bibli, ale uvažovali jsme o Ježíšově srdci nejen biblicky,"ale i v kontrastu"s naším srdcem, které se má Ježíšovu podobat.
Tato lekce byla o tom, že všude máme být s Ježíšem. Nikde nezapomenout na to, že je Pán s námi a my máme být s Ním. Vždyť k tomu nás kněz často vybízí při mši svaté.Pán s Vámi - i s Tebou.
Ano, uvědomovali jsme si situace, kdy můžeme být s Ježíšem a že bez Něj je to jiné. Krista máme vzít k sobě do práce, na vycházku, zastavit se v kostele nebo u křížku, na cestách, všude se můžeme modlit.
Nejde však o modlitbu slovy, ale celým srdcem, kdy celé naše tělo svědčí o Kristu a ani si to nemusíme uvědomovat. Prostě Kristu se dát celí, tak, jak jsme a tím podle světa paradoxně dostáváme svobodu.
Po skončení lekcí malé školy modlitby si otec Radek povolal vedoucí a sdílel se s námi nejen o zkušenostech, ale i o možnosti pokračování. bylo to opět krásné společenství, které poodkrývalo jen málo z toho, co bylo viditelné. Jedno bylo jisté: Každému účastníka to poposunulo blíže ke Kristu.
V Partutovicích jsem požádal účastníky o setkání navíc a s radostí se sešli a také sdíleli. Ti také přišli na to, že se mezi sebou zas trochu jinak poznali a že to pro ně bylo velmi užitečné.
Kéž nám Pán žehná v dalších cestách, v novém scházení společenství či v evangelizačních buňkách, které chce otec Radek rozjet v Drahotuších.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.