Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Tak jsme se setkali a bylo to dobré

Víkend na 17. listopad byl setkáním Antiochie po prázdninách. Docela jsem se na to setkání těšil. Už na Signálech bylo vidět, že nás málo nebude, můj osobní typ byl kolem 30 účastníků, ale jak už to tak stojí, většinou mé odhady jsou dvounásobné, tudíž se nás sešla polovina, ale krásná to polovina a také povzbuzující.

Našim úkolem bylo zhodnotit, co jsme dělali o prázdninách, povzbudit se alespoň v tom, co jsme viděli, že pro nás Bůh konal o letošních prázdninách. Nový vedoucí Ondra také pozval vzácného to hosta, kterýžto má veliké zkušenosti s evangelizací, aby k nám moudře promluvil a stalo se tak, promluva P. Jana Railicha byla skutečně moudrá, ale o tom později.

Já osobně jsem se rozhodl do Oskavy jet pouze na sobotu. O pátku a neděli tedy svědčit nemohu, ale na všech účastnících jsem viděl, že to byl smysluplně strávený čas. V pátek jsem navštívil svého duchovního vůdce, zpovědníka, o. Pavla, v Dlouhé Loučce za účelem svátosti smíření. Tak jsem měl osobní radost, že jsem se v Pasece setkal opět s místními farníky, zvláště s ministranty Vojtou a Matesem. Večer jsem trávil s o. Pavlem v duchovním rozhovoru a v sobotu brzy ráno společnou modlitbou a svátostí smíření. Po tomto mě otec Pavel odvezl do Oskavy a prožíval jsem vlastní setkání Antiochie.

Přijel jsem přesně po mši svaté, kterou společně prožili, což mě trochu mrzelo, protože podle posledních informací měla tato být až odpoledne, ale to nevadí, otřepal jsem se a ve volných chvílích jsem se modlil růženec.

Po snídani se uklidilo a nachystalo vše, co je třeba k prezentaci turnusů Antiochie. Z každého prázdninového turnusu byl nějaký ten zástupce, z mého jen já (a Radim) a večer ještě přijel Dalibor. Začalo se tedy ze Stráže pod Ralskem od A. Fotky byly dobře nachystané a na základě nich se probírala činnost. Do oběda se stihlo prezentovat i moravské áčko, takže je vidět, že bylo o čem povídat.

Náš host přijel již na první prezentace, takže i on viděl naše evangelizační snahy a zdály se mu velmi dobré.

Po obědě byl nutný čas k odpočinku a pokračovalo se v prezentacích turnusů B,C a D Morava. To už netrvalo tak moc dlouho, v případě mého turnusu za to mohl Ondra, kterýžto dostatečně rychle pouštěl naše foto a posléze i divadlo, takže má promluva se zvládla v rekordním čase a sám jsem měl pocit, že se řeklo jen to, co se říci mělo a nebylo třeba říkat nic víc.

Možná rád si přihřívám svou polívčičku, ale musím uznat, že všichni dělali, co mohli a dílo bylo zázračné, protože jsme nezapomněli na Pána - a v tom byla jistota, že jdeme správným směrem. O tom nás přesvědčil i dopis občanky z Prosenic, která zhodnotila ze svého pohledu a velice pozitivně naše působení tam. A tak jsem nelitoval jediné chvíle, kterou jsem na Antiochii strávil.

Po tomto pak dostal slovo náš host, který nám přiblížil ze vší šíře problém evangelizace a pozval nás také ke konkrétní činnosti, zvláště pak v Praze na 2015, ale o tom snad ještě bude.

Ano, Ježíš nás miluje, miluje každého osobně a to je to, co musí slyšet celý svět a na nás je, abychom to světu řekli. Jsme katolíci, je naší povinností hlásat Krista všem, kteří o Něm ještě nic neslyšeli, nikoho nevynechat, jít dům od domu, nebát se a hlásat. Nejprve však musíme zevangelizovat sebe, naše společensví a pak jiné. Musíme být napojeni na Krista, přijmout Jeho poslání, vzít to poslání skutečně za své a nebát se jít. Jsme zodpovědni za to, že naše okolí bude patřit Kristu.

Je to jen málo z toho, co jsme slyšeli od P. Jana, pak nám zodpověděl ještě mnohé dotazy, hovořil s námi i o přestávkách, bylo to velmi živé, velmi přínosné.

Možná jsme si z toho mohli odnést také některé body, které často při Antiochii zanedbáváme, jako např. přípravu týmu na jeho poslání. Možná je to někdy, tedy u některých vedoucích, třeba u mě, tak, že jsme prostě přijeli a jsme v té vesnici a jdeme něco dělat a naplánujeme si co. Ale je potřeba se také trochu vzdělávat a formovat, ale hlavně modlit.

Po tomto pak večeře ve stylu co dům dal a následná adorace v tichu, ve které jsem se odvážil dokončit modlitbu růžence, ale pak ještě pokračovat v modlitbě dál i po čase rozloučení. Při adoraci také zazněly litanie k patronům Antiochie, ve kterých jsme si zajisté mohli uvědomit, že na to nejmse sami. Jde s námi Ježíš a jde s námi také celé nebe a důležité je mít dobré spojení.

Nezapomeňme tedy na to spojení a půjde se nám s Kristem velmi dobře a s Kristem budeme otvírat lidská srdce pro Krista. Není to úžasné? 

Zobrazeno 1655×

Komentáře

kacarovi3

Vojto,teď jsem si uvědomil základy Antiochie,dík otci Jiřímu Janišovi.
Jde o to,že prvotní je myšlenka,naplánovaná činnost,zázemí a dělníci ve víře se vždy najdou,popřípadě budou Bohem posláni.To jsem pochopil až teď. Naříkal jsem si pro chybějící společenství v mém okolí a neviděl jsem řešení.Teď mě otec Jiří ukázal možnou činnost, dobrou myšlenku a teď ji rozšířit a získat spolupracovníky pro dobrou věc.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Bůh Ti v tom žehnej. Důležité také je spolupracovat s farářem. Bez jeho vědomí by se ve farnosti nic dít nemělo.

Zobrazit 12 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio