Mše svatá plná očekávání

Ve farnosti Paseka bylo teď v sobotu 26.10.2013 svaté biřmování, které přijalo 8 biřmovanců. Byla to veliká slavnost plná očekávání, zajisté nejen mého, ale doufám, že i samotných biřmovanců a celé farnosti. A Boží prozřetelnost, jak už to tak chodí, nezklamala. A tady bych to mohl ukončit a byla by to výborná citová nic moc neříkající zpráva plná zdánlivých samozřejmostí. A to by byla velká škoda, vždyť to byl den zázraků, jako ostatně každý den, který prožijeme s Bohem.

Přiznám se, že teprve večer mě napadlo, že vlastně mám výročí zápisu do Zlaté knihy Rodiny Neposkvrněné, což se stalo toho dne v r. 1994, ale to je zpráva jen tak mimochodem a po tom, co mi to došlo jsem to oslavil modlitbou růžence, kterou jsem si tím zápisem předsevzal.

To dění začalo už v pátek. Byl to den voleb do Poslanecké sněmovny parlamentu ČR. Svou povinnost voliče jsem si odbyl přesně ve 14:00, pak jsme jeli do Olomouce-Chválkovic navštívit maminku a potom do Paseky, kde mě brácha vyklopil na začátku slavení mše svaté (tedy už bylo evangelium). V 18h byla v Drahotuších mše sv. na úmysl na přímluvu Panny Marie za živou rodinu (k svému zítřejšímu výročí) a zároveň v Pasece nácvik ministrantů k zítřejší slavnosti biřmování. A to už se pomalu dostáváme tam, kam jsem chtěl, tedy k další krásné zkušenosti, kterou mi Pán dal zakusit, ke zkušenosti očekávání.

Po nácviku, který trval poněkud déle, než se předpokládalo, jsem měl dobrý pocit, že zítřejší slavnost bude opravdu krásnou Boží oslavou, protože se bez Boha opravdu neobejde.

S o. Pavlem jsme se domluvili, že ráno bude mše svatá votivní o Duchu Svatém podle Misálu Jana XXIII. Moc jsem se na tu mši svatou těšil, byl jsem pln očekávání, už i proto, že jsem tuto mši svatou, která je nádherná jako každá jiná, mohl zakusit naposledy ve Vsetíně před nějakými čtyřmi léty.

Těšil jsem se celou dobu i při samotné mši svaté, kterou slavil otec Pavel, já jsem jí byl účasten a spolu s námi celé nebe a tak jsem to i cítil. Po prvé jsem byl sám, ne v ministrantském a z ministrantských služeb jsem dělal jen to, čím jsem si byl jistý. Otec Pavel četl mši, já jsem odpovídal latinskými odpověďmi a sledoval jsem celý průběh této slavnosti. Sledoval s velkým očekáváním, také proto, že jsem nevěděl úplně přesně, co bude následovat a nemohl jsem se ztratit ani jsem se nechtěl ztratit. Očekával jsem živého Krista, který přichází mezi nás a On skutečně přišel, bylo to velké a byla to výborná příprava na následující slavnost biřmování.

Když jsme dojeli z Dlouhé Loučky do Paseky, hned jsem zkontroloval, zda je vše nachystané, jak má a skutečně tomu tak bylo. Kluci ministranti přišli, jak měli, kněží také, sbor také, věřící, biřmovanci i otec biskup Josef. 

Neměl jsem iluze, že mše svatá bude podle toho, jak jsme si to včera nacvičili, bylo mi jasné, že to bude trochu jinak, jakože vždycky je to trochu jinak. Dobrý ministrant musí sledovat a prožívat celou mši svatou a být tam skutečně služebníkem, který se snaží být užitečný, ale tu užitečnost nemá od sebe.

Když jsem to měl koordinovat, leželo mě to na srdci tím lépe a Bůh ví, že jsem byl pln očekávání nejen toho, co bude trochu jinak, ale hlavně toho, že je to On, který tu bude působit a já mám tu výsadu být u toho a říci ano, to udělám co nejlépe ke cti a chvále Boží, jak mi sám Pán dovolí.

Otec biskup tedy přijel a hned bylo všechno jinak. A měl jsem radost z toho, že jsem nevěděl jak. Otec biskup byl v té chvíli skutečně otcem, kterému chci udělat všechno, co mu na očích uvidím, protože vím, že je to dobré. A kluci ministranti dělali pod mým vedením totéž každý podle toho, co měl a také kněží i jáhen, biřmovanci, sbor i svatý lid Boží byli všichni nástroji Ducha Svatého a každý dělal opravdu to, co mu bylo určeno, aby to byla liturgie hodná oslavy Boží.

A skutečně jsem mohl čerpat a očekávat, že sám Pán je mezi námi živý, že mluví ke každému z nás a vede nás jako svou církev. Znovu jsem měl příležitost být Pánu blíže a Pán byl blíže ke mě. A pak to vyvrcholilo slavením svátosti smíření a cestou domů s modlitbou růžence a k následnému odpočinku do prodlouženého nedělního dne. Bohu díky.