Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Drahotušská svatoanenská pouť

Nějak jsem zvýšil frekvenci psaní příspěvků na blog. Možná asi tím, že je co psát a možná, když se to napíše hned, je to kratší. Také rubrika zážitků pastoračního asistenta bude s touto frekvencí za krátko nepřehledná, tak se budu muset snažit omezit na to nejnutnější, co bych chtěl sdělit. Tímto úvodem Vás nyní nudím téměř 80 slovy.

Málokdy se mi podaří zúčastnit se poutě, která je ke sv. Anně, protože s téměř železnou tradicí bývám na Antiochii a většinou tam není zasvěcení sv. Jáchymu a Anně. Když už mi to tedy tak vyšlo, že na Antiochii jedu až téměř za týden, dostal jsem speciální úkol a navíc pozval svého bráchu s jeho synkem, tak jsem prožil drahotušskou pouť jak ještě nikdy a možná o tom, o malé nové tradici, jíž jsem se stal malou součástí i já, tento článek býti má. 187

Bylo mi to naznačeno již cca před měsícem, že bych měl speciálně provázet kostelem, nicméně forma mi nebyla moc jasná, tak když je něco nejasné, je třeba se na patřičných místech pozeptat.

Pouť byla naplánována jako vždycky, navíc kolem kostela Roman Prokeš organizoval kulturnější program skutečných poutních komediantů a divadelní soubor Tyl Drahotuše slavil svých 150 let.

Jak krásní byl kolotoč s dřevěnými koníky na ruční pohon, různí doboví oblečenci, střílení ze vzduchovky, ražení mincí, výroba ručního papíru či ruční tiskárna nebo odlévání voskových figurek, např. sv. Ambrože nebo Panny Marie z pravého včelího vosku nebo si pohladit a pohrát si s živou sovou, povozit na malém živém koníku, scénky i koncertík a divadýlko, nebo jen tak posezení ve stanu a já nevím, co ještě. S bráchou a synovcem jsem se vždycky při každém obcházení pouti zastavil a docela jsme se bavili, až jsme synka dokonale unavili.

Pak totiž byli ještě tradiční pouťové atrakce dnešní doby jako vláček, autíčka, formulky, malý dětský kolotoč a to ještě bylo u husitského kostela v malém totéž, navíc ještě dětské hřiště s průlezkami, všude nějakou chviličku, to by unavilo každého, i já jsem byl rád, že ještě stojím na nohou, neboť těmi pochůzkami jsem asi 3x obešel celé Drahotuše a to jen během soboty, v neděli už jen mírně.

Za 3 dny poutě jsem ani všechno nepostíhal. Unikla mi např. výstava divadelního souboru Tyl, za to jsem však viděl a odpočinul si u jejich pátečního představení Poprask na laguně.

Bylo horko, úmorné horko, ale činností opravdu hodně. Páteční mše svatá byla u sv. Anny a bylo to pěkné. V sobotu jsem se přes poutní atrakce dostal na nedělní mši do Radíkova a pak mě brácha ještě spolu s o. Stanislavem zavezl se podívat na Antiochii. A vrcholem všeho, jak už to u poutí bývá byla neděle. Tam jsem měl mít onen speciální úkol pro tuto pouť.

Abych tedy více zvěděl o tom, na co se přichystat, spojil jsem se s Romanem a v úterý před tím jsme si o tom trochu více pohovořili a bylo to dobře, protože aby to dobré bylo, je dobře, když je to věc nachystaná. Měl přijet historický arcivévoda a měl jsem ho a také další zájemce provézt kostelem. Ani jsem netušil, co z toho vyplyne ještě pak na místě děje.

Dostáváme se tedy do neděle a už Vás obtěžuji balastem 725 slov, ale stejně budu pokračovat, jestli Vás to bude ještě bavit. A jelikož nemám žádnou odezvu, stejně mě nezbývá, než pokračovat, abyste se to dozvěděli. To počítadlo slov je praktická věc. Alespoň vím, kolik slov napíši během cca půl hodiny, než to všechno dopíši.

Ráno, brzy ráno odjíždí brácha se synkem na jinou sv. Annu (rozumějme na jinou pouť, tedy do Hoštejna, babička Panny Marie přece jen byla jedna). A já čekám na otce Vratislava, který bude mít slavnou mši svatou u sv. Anny, ale také v Loučce, abych mu dal potřebné materiály. Potom se vydávám ke kapli sv. Anny na kole, zjišťuji, jak dobře funguje příprava liturgie, vrátím se na faru, pohovořím pár organizačně-zdvořilostních slov s Romanem a vracím se opět na kole zpět, abych nachystal vše, co je třeba nachystat. Farníci jsou v plné chystací činnosti, každý chystá to, co má, takže následující hodinu trávím v tomto chystacím tempu. Otec Vratislav přichází včas a podle plánu se přivítáme i s arcivévodou a domluvíme famfáry, které mají při slavné liturgii zaznít. Skutečně v 10 začíná mše svatá, zhruba ve stejnou hodinu avšak jinšího času jako v Riu. Je se vší slavnostností i s ministerkou. Slova otce Vratislava se musela dotknout všech, kázal jako pravý poutní kazatel i na omylem přečtený úryvek z knihy Kazatel - marnost nad marnost, všechno je marnost. No, když je svatoanenská mše svatá na hřbitově, tak se to docela hodí. Pro velké horko však všichni na hřbitově nebyli a tak liturgie skutečně byla centrem společenství. Mnozí si našli stín na hřbitově, jiní ho hledali v kapli, nicméně ozvučení bylo kvalitní, takže slyšeli všichni a všichni se mohli setkat s Kristem.

Po slavnostním požehnání odjel na arcivévodově kočáře nejprve otec Vratislav a pak sám arcivévoda, kterému se na drahotušském náměstí dostalo významného přivítání nejen fanfárou, ale i velkým počtem lidí. Také já jsem arcivévodu přivítal a pozval k prohlídce kostela. Arcivévoda nebyl žádné béčko a velice se připravil, takže naše prohlídka byla i formou rozhovoru, musel jsem konstatovat, že jeho milost je dobře informovaná. Pak ti, kteří nedostali při mši svaté svaté přijímání, mohli přistoupit v kostele, což bylo také dobré, ale pro mě poučení, že je třeba nachystat enormní počet hostií na příští pouť, nicméně dobré to bylo také pro to, že tato neobvyklá prohlídka kostela vrcholila modlitbou a přijímáním Krista.

Po tom byl pan arcivévoda proveden po pouti a ještě v odpoledních hodinách procházel pouť. Hanácká opera vrcholila mé poutní prožívání poutě, protože jsem usoudil, že horka už bylo dost a tam bylo vanutí Ducha Svatého, protože jsem si pustil TV Noe a zrovna byla mše svatá ze setkání, našeho času bylo 15:00 a mohl jsem krásně prožít alespoň tuto část světového setkání mládeže a alespoň mediálně přijmout požehnání od sv. otce. 

Myslím, že bych měl končit, je 19:02, v televizi zprávy, píši zhrubá půl hodiny a kdo došel až sem, přečetl si pečlivě či ledabile 1379 slov.

 

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio