Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Touha po mši

Minulý týden jsme měli zkoušku (resp. zápočet) z liturgické teologie. Začínala až v 10:00, tak mě napadlo, že bych mohl jít na mši svatou do kostela sv. Michala, která je v 9:00, abychom to pěkně duchovně započali. A nebyl jsem sám, podobný nápad mělo ještě několik spolužáků. Těšil jsem se na mši svatou ke cti Neposkvrněného Srdce Panny Marie a na svaté přijímání.

Mše svatá byla úplně úžasná, otec Josef nám nádherně promlouval do duše, zvláště když rozebíral Ježíše, který zůstal v chrámě. A rozebral to opravdu kvalitně, že bylo jasné, že farnost má významnou duchovní obnovu typu charismatické konference, poslouchalo se to nádherně a byli jsme už tím kázáním skvěle připraveni na zkoušku, která nás čekala.

Kázání jsme vyslechli až do konce a já osobně jsem měl pocit, po tom, co jsem se několikrát pro jistotu podíval na hodinky, že jsem byl opravdu na mši svaté, ale svaté příjímání a vlastně celou bohoslužbu oběti jsem mohl přijmout jen v touze, která byla opravdu veliká.

Nutno říci, že nejtrpělivější ze spolužáků byla Pavla, která mě jich chvátajícího na zápočet ještě zastavila, abychom vklidu prožili přímluvy a tím se zúčastnili celé bohoslužby slova a po jejím zkončení jsme už opravdu museli, bylo 9:50 a přijít pozdě na test by byl asi pěkný trapas, především, když jsme ještě nevěděli, ve které třídě to bude. Odhaduji, že okamžik svatého přijímání byl asi 10:05.

Ve farnosti nebyla duchovní obnova, byla to obyčejná mše svatá a byla skutečně silná, tu sílu jsem zažil a tu radost, že jsem tam byl byť ne u sv. přijímání. Bylo to silné a touha byla velká.

Zápočet nebyl pro mě z těch obávaných, test jsem udělal asi během 5min a měl to v té rychlosti i zapsané v indexu. Kéž by tak mohli být všechny zkoušky, které se na mě hrnou, zvláště ty filosofické, se kterými mi hodně ujel vlak.

Zobrazeno 1382×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

A jako každý zápočet, i tento byl vyvrcholen celým růžencem.

Angelar

Ano, P. Josef se rozmluvil, jak to má ve zvyku. Kéž by se našlo více tak trpělivých posluchačů, kteří jeho kázání opravdu ocení, protože má co říct.
Ačkoliv je hodnota oběti mše svaté nevypověditelná a způsob přítomnosti Krista Pána v Nejsvětější svátosti oltářní nejvýznamnější, je dobré pamatovat, že Kristus Pán je přítomen i v Božím slovu které se hlásá, a proto i samotná bohoslužba slova má velikou hodnotu. Když jste byli časovým omezením ochuzeni o ten plný proud milosti, jistě jste o to horlivěji čerpali takto.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Přesně tak, Vláďo. Byl to pro mě také docela perný víkend. Začal právě tím zápočtem, pak pokračoval dětským dnem v Partutovicích, kdy jsme s dětmi hráli divadlo - a musel jsem se vrátit z Olomouce, následovalo setkání k Antiochii a návštěva místa Antiochie, pak jsem se svezl s br. Angelarem a Michalem zpět do Olomouce, odtamtud do Uničova, kde pro mě přijel otec Pavel, seznámil jsem se s bohoslovcem Jakubem Zelinou, který mezi tím nacvičil ministranty na pontifikální liturgii zítřejšího dne, kterou vedl kardinál Dominik Duka v Dlouhé Loučce, pak bylo posezení a z tama jsem spěchal zpět do Drahotuš alespoň na závěr farního dne. A viděl jsem, jak Pán celý den žehnal. A ty růžence jsem stíhal po cestách vlakem a pěšky.

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio